Americká herečka proslula díky sci-fi sérii Vetřelec. Vrchol její kariéry spadá do období osmdesátých let, stále si však udržuje pozici hollywoodské hvězdy, která září v komediích i dramatech.

Sigourney Weaverová (vlastním jménem Susan Weaverová) se narodila 8. října 1949 v New Yorku. Vystudovala angličtinu na prestižní univerzitě Stanford a herectví na Yale School of Drama, poté se uplatnila na několika experimentálních scénách v New Yorku. První příležitost na televizní obrazovce získala Weaverová v soap-opeře Somerset (1976), u filmu debutovala drobnou roličkou v komedii Woodyho Allena Annie Hallová (1977). První velká příležitost pro Weaverovou přišla z Anglie, když ji tehdy začínající režisér Ridley Scott obsadil do sci-fi hororu Vetřelec (1979). Dnes je tento snímek o střetu posádky vesmírné lodi s mimozemským monstrem považován za klasiku, navíc výrazně pomohl nejen kariéře Weaverové, ale i Johnu Hurtovi či Ianu Holmovi. Po herecky nepříliš náročné úloze pilotky Ripleyové ve Vetřelci získala Weaverová role, které pro ni byly větší výzvou. Objevila se po boku Williama Hurta v thrilleru Očitý svědek (1981) a hlavně v dramatu Rok nebezpečného života (1982). Snímek Petera Weira s Melem Gibsonem o mladém novináři působícím v Indonésii patřil mezi nejlepší díla roku.

Brzy objevili talent Sigourney Weaverové také komediální tvůrci. Důkazem toho jsou francouzská komedie Gérardem Depardieuem Jedna nebo dvě ženy (1985) a především kasovní trhák Krotitelé duchů (1984). Sci-fi komedie o partě mužů bojujících s paranormálními jevy definitivně potvrdila hvězdný status Weaverové (ve filmu hrála hudebnici ohrožovanou démony). Brzy poté vznikli Vetřelci (1986). Jejich režisér James Cameron zvolil mnohem akčnější příběh v porovnání s jedničkou a (jak název napovídá) také zmnožil počet monstrózních protivníků. Úspěch filmu u obecenstva byl navíc doplněn o nominaci na Oscara pro Weaverovou, v případě sci-fi snímků jinak nevídanou. Také životopisné drama o bojovnici za ochranu primátů Dian Fosseyové Gorily v mlze (1988) patří k vrcholům filmografie Sigourney Weaverové. Za tento film a za komedii Pracující dívka (1988), v níž hrála proradnou manažerku, byla Weaverová v jediném roce nominována na Oscara za herecký výkon v hlavní i vedlejší roli (získala též dva Zlaté glóby). Po dalším hitu - Krotitelích duchů 2 - se Weaverové narodila dcera Charlotte a slavná herečka se rozhodla pro několikaletou profesní pauzu.

V roce 1992 se Weaverová snímkem Vetřelec³ vrátila na plátna kin. Příběh Ellen Ripleyové tentokrát směřoval do trestanecké kolonie, v níž proběhlo další kolo jejího souboje s nenáviděnou příšerou. Film debutujícího Davida Finchera ale skončil komerčním i kvalitativním neúspěchem. Vzápětí si Weaverová zopakovala spolupráci s režisérem Ridleym Scottem, když se představila v dramatu 1492: Dobytí ráje. Snímek o Kryštofu Kolumbovi (Gérard Depardieu) se přiřadil k tomu nejlepšímu, co na poli životopisných filmů vzniklo. „Dvojnická“ komedie z prostředí Bílého domu Dave (1993) svedla dohromady Weaverovou s Kevinem Klinem a sklidila ve své době značný ohlas. Drama Romana Polanského Smrt a dívka (1994) bylo psychothrillerem o ženě (Weaverová), jíž je na milost a nemilost vydán její bývalý mučitel (Ben Kingsley). V jedné z nejvýraznějších rolí své kariéry obstála Weaverová se ctí a potvrdila své herecké kvality. Od poloviny devadesátých let Sigourney Weaverová rovnoměrně dělí své účinkování mezi standardní hollywoodskou produkci a snímky s nízkým rozpočtem, avšak o to většími ambicemi. Nevyhýbá se ani rolím vedlejším. Jako příklady komerčních titulů s její účastí dobře poslouží thriller Vraždy podle předlohy (1995) nebo televizní horor Sněhurka – Příběh hrůzy (1997) natočený na motivy klasické pohádky. Větší pozornost si však Weaverová zaslouží ve vedlejších rolích v dramatu o homosexuálním mladíkovi Jeffrey (1995) a především v moralitě o Americe sedmdesátých let od Anga Leeho Ledová bouře (1997).

Ke své nejslavnější roli se Weaverová vrátila počtvrté – a zatím naposledy – ve snímku Jeana-Pierrea Jeuneta Vetřelec: Vzkříšení (1997). Film se však nepřiblížil vrcholům „vetřelčí“ série, zaujal hlavně vizuální podobou. Galaxy Quest (1999), další sci-fi s Weaverovou, se přiřadilo k vrcholům mezi filmovými parodiemi. Snímek, v němž vynikají také Tim Allen a Alan Rickman, si vzal na mušku hlavně seriál Star Trek. Herecké kvality však Weaverová mohla potvrdit spíše v dramatu Mapa mého světa (1999). Za příběh o ženě, která je obviněna ze zneužívání dětí, byla dokonce nominována na Zlatý glóbus. V posledních letech je kariéra Weaverové poznamenána jejím nepříliš dobrým výběrem rolí. Objevila se ve slaboučké špionážní komedii Společník (2000) či průměrné romantické komedii Před svatbou ne! (2001). Nezávislá komedie Cucák (2002) o mladíkovi zamilovaném do své nevlastní matky patřila alespoň k lehkému nadprůměru. Drama Chlapci (2002), které režíroval manžel Weaverové divadelník Jim Simpson, bylo poctou záchranářům, kteří zahynuli během tragédie 11. září 2001. Jediným výraznějším titulem z tohoto období však je Shyamalanovo drama Vesnice (2004). Jindy se velká očekávání spojená s některým z titulů nenaplnila - řeč je o dramatu Imaginary Heroes (2004) o rodině, v níž došlo k sebevraždě, anebo psychologickém Sněhovém dortu (2005), kde ztělesnila autistku Lindu. Představila se v menší úložce prostřelé televizní zpravodajky v thrilleru Úhel pohledu (2008) nebo jako "zlotřilá" právnička ve veselohře Prosíme přetočte (2008).