Vin Diesel je asi nejsmutnější hollywoodská hvězda současnosti. Když před lety začínal, mluvilo se o něm jako o někom, kdo dovede nabídnout divákům vedle svalů i obstojné herectví.

Streamovací služby v čele s Netflixem změnily nejen to, jak se filmy distribuují, ale i jak se vyrábějí. Když se na Netflixu rozhodnou, že dají nějakému filmu zelenou, nemusí na rozdíl od klasických studií zdaleka tolik řešit reklamu a podobné věci, které nakonec stojí často i víc než samotný film.

Legendární monstra jako jsou Mumie, Drákula, výtvor doktora Frankensteina nebo Neviditelný muž zná každý. Jenže studio Universal zjistilo, že prodat je divákům v jednadvacátém století není zdaleka taková sranda, jak si myslelo.

V síti je dokument a sociální experiment zároveň. Bohudík pro něj neexistuje žádná výrazná lokální konkurence, a proto je V síti jednooký mezi slepými. Do značné míry mu to, navzdory jeho nedostatkům, prochází. Především díky silnému tématu a slušnému řemeslu.

Kdybyste chtěli sestavit žebříček nejslavnějších dobrodružných příběhů, Volání divočiny by bylo určitě v první desítce. Jedno z nejslavnějších děl Jacka Londona oslovuje už několikátou generaci diváků a minimálně její název a prostředí, v němž se odehrává, znají i lidé, kteří viděli jinak maximálně obálku knížky.

Že by se konečně začalo dařit filmům natočeným podle počítačových her? Na nějaké soudy je ještě brzy, těch pár úspěchů z posledních let může být náhoda, ale každopádně i tak se ukazuje, že na trhu pro herní filmy místo je.