Tvář buldoka předurčuje Iana McShanea do rolí nesmlouvavých drsňáků, lhostejno na které straně zákona se zrovna nacházejí. Jeho doménou je a asi už navždy zůstane televizní obrazovka. Právě na ní slavil úspěchy díky detektivním seriálu Lovejoy, soap-opeře Dallas a především westernu Deadwood, kde ztělesňuje surového a vypočítavého majitele saloonu a nevěstince Ala Swearengena. Ve filmu se v posledních letech prosadil krimithrillerem Sexy bestie (2000) nebo v Allenově komedii Sólokapr (2006).
Ian McShane se narodil 29. září 1942 v anglickém Blackburnu. Je synem dlouholetého fotbalisty Manchesteru United Harryho McShanea a sám prý v mládí býval velmi dobrým sportovcem. V otcových šlépějích se však nevydal; podpořen několika úspěchy na amatérské divadelní scéně nastoupil po ukončení střední školy ke studiu herectví na londýnské Royal Academy of Dramatic Arts. Krátce před absolvováním však vzdělávání přerušil, aby se do školy už nikdy nevrátil. Důvod byl prostý: první nabídky od filmu. Jeho debutem před kamerami se stalo univerzitní drama The Wild and the Willing (1962), v němž ztělesnil nespoutaného studenta Harryho, obdivovaného dívkami, zato však nenáviděného vedením školy. Pro britské filmaře i divadelníky se náhle stal představitelem vášnivých mladíků, kteří naplno užívají všech slastí života. (Sám McShane byl ostatně taky takový – alespoň o tom svědčí zkazky o jeho pravidelných alkoholových dobrodružstvích.) Na divadle se takto objevil jako bonvivánský bankovní lupič v komedii Joea Ortona Loot (1965), v televizi ztělesnil Heathcliffa v seriálové adaptaci Bouřlivých výšin (1967). Ve filmu se v této podobě uplatnil rolí romského tuláka, prožívajícího neobvyklou lásku k prostinké dívce, v melodramatu Sky West and Crooked (1966) nebo jako Wolfe, bisexuální milenec gangstera Dakina (Richard Burton), jenž se zaplete do vydírání sadistického poslance, v kriminálním Villain (1971).
S koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let Ian McShane patřil k populárním a pravidelně obsazovaným hercům a kdekdo mu věštil hvězdnou budoucnost. Nalézal uplatnění ve válečném velkofilmu (pilot Andy v Bitvě o Británii, 1969) i v komedii (mužný průvodce Charlie v Jestliže je úterý, musíme být v Belgii, 1969), v thrilleru (únosce letadla Ray ve Výkupném, 1975) nebo též v gangsterce (kriminálník Mitch ve Freelance, 1971). V polovině dekády ale jeho filmová stopa náhle končí a McShane je odkázán výhradně k účinkování na televizní obrazovce. Nutno ale jedním dechem doplnit, že se většinou jedná o ty z nejprestižnějších projektů. Vždyť ztělesnil Sira Erika ve slavném seriálu Kořeny (1977), Jidáše v Zeffirelliho Ježíši Nazaretském (1977) anebo britského premiéra Benjamina Disraeliho v ceněné životopisné minisérii Disraeli (1978). A to jmenuji jen tři nejvýraznější z několika desítek úloh. Smutnou pravdou ale taky zůstává, že televizi přizpůsobil své herectví. Ten tam je živočišný projev mladé hvězdy, McShane je mnohdy nevýrazný a snad i unavený a znuděný.
Osmdesátá léta zastihla Iana McShanea jako představitele samozvaných detektivů. Tady ostatně mohl nejlépe uplatnit své charisma skeptického, ale neústupného hrdiny. Těmto úlohám osamělost a životní rezignace svědčila nadmíru. Jednou z vůbec nejslavnějších rolí Iana McShanea se stal titulní hrdina seriálu Lovejoy (1986-1994), vždy zadlužený starožitník s neobvyklým talentem vyčmuchat kdejaký skrytý klenot. S cynickým sexistou, kterého provází láska ke všemu starému a tomu odpovídající nenávist k novotám, se McShane nadmí sžil – taky ho ztělesňoval dlouhých osm let a stal se za tu dobu diváckým oblíbencem.
Druhým z McShaneových detektivů pak je zaměstnanec dostihového závodiště David Cleveland, řešící „kobylkářské“ zločiny v minisérii Záhada Dicka Francise (1989). Na trojlístek doplnil McShane své odhodlané pátrače seriálem Madson (1996), věnovaným hrdinovi nespravedlivě obviněném s vraždy své manželky, jenž se po návratu na svobodu pokouší odhalit skutečného vraha, ale také pomstít se policistovi, který jej dostal do vězení. Z McShaneových „ostatních“ rolí si zmínku zasluhuje snad jedině šarmantní Don Lockwood, jenž proradnému J. R. Ewingovi odloudí manželku Sue Ellen, v soap-opeře Dallas (1989). A to bylo na dlouhou dobu vše.
Velký comeback Iana McShanea započal s rokem 2000. To si jej debutující režisér Jonathan Glazer vybral do svého krimithrilleru Sexy bestie a McShane se po boku Bena Kingsleyho nebo Raye Winstona rozhodně nechtěl nechat zahanbit. Coby organizátor nezdařené megaloupeže Teddy Bass se tak po letech výrazněji připomněl. A na další šance nemusel čekat dlouho. Vyzkoušel si úlisného Anglána se světovládnými choutkami Brinkmana v špionážní komedii Agent Cody Banks (2003). Série z právnického prostředí Trust (2003) mu umožnila zazářit rolí excentrického šéfa advokátní kanceláře Alana Cooper-Fozzarda. A k zabejčeným tvrďákům se McShane vrátil coby čerstvě zesnulé novinářské eso Joe Strombel v komedii Woodyho Allena Sólokapr (2006). Tentokrát jeho hrdinu nemůže zastavit ani smrt, za případem hodlá jít i přes (svoji) mrtvolu. Hraje též ve fantastickém snímku Probuzení tmy (2007) - je zde zástupcem strany dobra Merrimanem. Dalšího mentora, mechanika Kouče, ztělesnil ve futuristickém thrilleru Rallye smrti (2008).
Dosavadním vrcholem druhé mízy Iana McShanea je jistě majitel bordelu Al Swearengen ve westernovém seriálu Deadwood (od 2004). Ne nadarmo za tuto úlohu získal Zlatý glóbus. Jeho nesmlouvavý a manipulativní podnikavec Swearengen si celou sérii doslova přivlastnil – natolik zastiňuje své spoluhráče. Už démonický zjev, podpořený hustým černým knírem, podmračenou tváří a bodavým pohledem ostatně dal najevo, že s tímto mužem si není radno zahrávat…
V posledních letech je pracovní diář Iana McShanea naplněný až po okraj. Svou pozornost dělí mezi práci před kamerou (drama podle skutečných událostí We Are Marshall, akční komedie Hot Rod) a před mikrofonem. Z McShanea se totiž stal i oblíbený dabér. Namluvil kapitána Hooka v Shrekovi Třetím (2007), krále ledních medvědů Ragnara Sturlussona ve fantastickém snímku Zlatý kompas (2007) anebo ruského obra Pana Bobinského v dětském dobrodružství Coraline (2008).
