Jen málokterá herečka dokáže zaujmout silou své osobnosti jako Gena Rowlandsová (nar. 19. 6. 1930). I když nikdy nebyla v pravém smyslu slova hvězdou a jen občas dostala prostor pro skutečně velké úlohy, dovede se nesmazatelně zapsat do paměti diváka. Poslední z jejích rolí je despotická paní strašidelného domu ve filmu Klíč (2005), zcela jiná je lovkyně hereckých talentů ve filmu Noc na Zemi (1991), který přichází do kin v obnovené premiéře.
Vyrůstala jako dcera senátora, krátce navštěvovala wisconsinskou univerzitu a pak studovala herectví na newyorské akademii. Svou kariéru začínala na Broadwayi, kde slavila první úspěchy v padesátých letech v komedii Slaměný vdovec George Axelroda a dramatu Uprostřed noci Paddy Chayefského. V téže době začala vystupovat v televizi, velmi dobře byly přijaty seriály 87th Precinct (87. obvod) a Peyton Place (Peytonský hrádek).
V kinech se poprvé objevila v romantické komedii José Ferrera Vysoká cena lásky (1958). Její osobnost se však mohla naplno projevit až ve filmech Johna Cassavetese, s nímž žila od roku 1954. V tom prvním, melodramatu Dítě čeká (1962), ztělesnila matku retardovaného dítěte. Větší prostor dostala v polodokumentárně pojatém filmu Tváře (1968), kde hrála milenku stárnoucího ženatého muže. V té době Cassavetes začal rozvíjet svůj tvůrčí styl, vycházející ze spolupráce a do jisté míry řízené improvizace herců, většinou jeho přátel a blízkých. Jedním z plodů zmíněného procesu je charakterová studie Minnie a Moskowitz (1971), sledující s nadhledem peripetie vztahu usedlé pracovnice muzea a výstředního zřízence parkoviště. Vrcholem společné tvorby je Žena pod vlivem (1974), která jí přinesla Zlatý glóbus a první oscarovou nominaci. Ztělesnila tu ženu v domácnosti, která pro přílišnou citlivost a nedostatek sebejistoty neadekvátně reaguje vůči okolí a psychicky se zhroutí. Gena Rowlandsová tu předvedla nezapomenutelný rejstřík slovních, gestických a mimických projevů budících dojem autentického prožitku člověka na hranici šílenství.
Prvním dílem, v němž si John Cassavetes zahrál i jejího partnera na scéně, je Premiéra (1977), která znamenala pro Rowlandsovou Cenu za nejlepší ženský výkon na MFF v Berlíně. Roli herečky, která se dostane do emoční krize po zážitku ze smrtelné nehody své fanynky, ztvárnila s obdobnou psychickou vibrací jako v předchozím filmu. V psychologickém krimithrileru Glorie (1980) si zahrála milenku gangstera, která ochrání malého chlapce před pomstou mafie. Za podobně prožívanou roli se dočkala druhé oscarové nominace. Ve filmu Proudy lásky (1984) spolupracovala s manželem naposledy. Tentokrát pojala roli posesivní, excentrické sestry trpící osaměním po odchodu manžela a dcery trochu tlumeněji. Spolu s manželem si zahráli i v dalších třech filmech spřízněných režisérů, jako byl Giuliano Montaldo (Nedotknutelní, 1969), Larry Peerce (Dvě minuty varování,1976) a Paul Mazursky (volná adaptace Shakespearovy hry Bouře, 1982).
S předčasným odchodem Johna Cassavetese ovšem její kariéra neskončila. Z obdivu k jejímu a Cassavetesovu dílu ji obsadil např. Woody Allen do hlavní role komorního dramatu Jiná žena (1988). Citována je i její hlavní role v prvním TV filmu s lesbickou tématikou Otázka lásky (Jerry Thorpe, 1978) o boji mezi dvěma lesbičkami o péči o dítě, a také role matky mladíka postiženého AIDS ve filmu Časný mráz (John Erman, 1986). Od devadesátých let natáčí Rowlandsová i několik snímků ročně, střídavě pracuje ve filmu a televizi. K těm známějším filmům patří Jednou dokola (Lasse Hallström, 1991), Zamilovaná (Martha Coolidgeová, 1992), Neónová bible (Terence Davies, 1995), Síla lásky (L. Hallström, 1995), Jak ta je úžasná (Nick Cassavetes, 1997 - film soutěžil v Cannes), Max a Kevin (1998), Duševní slepota (2002), Zloděj životů (2004), Zápisník jedné lásky (N. Cassavetes, 2004) a Klíč (2005). Spolu se svým někdejším filmovým partnerem Benem Gazzarou se objevuje v jedné z povídek snímku Paříži, miluji tě (2006). Dodejme, že Rowlandsová je matkou režiséra Nicka Cassavetese a hereček-režisérek Zoe Cassavetesové a Alexandry Cassavetesové.
