K herectví jej přivedla láska k Shakespearovi a také na divadle začínal jako vážený shakespearovský protagonista. Film z něj učinil herce kostýmních dramat; mužná postava jej předurčila do rolí ztepilých, veskrze charakterních gentlemanů. Do filmových dějin však bude navždy zapsán hlavně jako představitel Jamese Bonda.
Timothy Peter Dalton se narodil 21. března 1946 ve velšském městě Colwyn Bay. Hereckou vášeň zdědil po svých prarodičích, kteří vystupovali ve varieté. Legenda praví, že šestnáctiletý Timothy zhlédl v londýnském divadle Old Vic představení Shakepearova Macbetha, načež sám zatoužil po herecké dráze. Od osmnácti jej provázejí ty nejnadějnější vyhlídky. Přes nejprestižnější britskou školu (Royal Academy od Dramatic Arts) se dostal do National Youth Theatre. Působil poté na birminghamské scéně Repertory Theatre, kde se slavně uvedl v Shawově hře Svatá Jana. Pak už jej čekalo angažmá ve věhlasné Royal Shakespeare Company – začíná jako Romeo, nemůže ale chybět ani v řadě dalších velkých rolí (Jindřich V., Král Lear...).
Také před kamerami stanul Dalton už v mladém věku. Věhlas mu získal televizní seriál Sat'day While Sunday (1967) ze života osudech anglických dělníků. Pak už následovala první z kostýmních úloh; po boku Katherine Hepburnové a Petera O’Toolea se objevil ve slavném Lvu v zimě (1968). Mladého ztepilého herce nasměrovala role francouzského krále Filipa II. na cestu charakterních postav. Nebudou mezi nimi scházet vášniví rozervanci ani muži královské krve, historičtí i smyšlení. K jeho nejvýraznějším postavám patří dva z nejslavnějších romantických hrdinů anglické literatury, Heathcliff (Na Větrné hůrce, 1970) a Edward Rochester (minisérie Jana Eyrová, 1983). Krátce po sobě se objevil také ve dvojici dramat z anglických dějin. V Cromwellovi (1970) ztělesnil prince Ruperta, v Marii, královně skotské (1971) manžela titulní hrdinky, Lorda Darnleyho. Milenecký vztah mezi oběma filmovými figurami se tehdy přenesl rovněž na jejich představitele, takřka na dvacet let se Daltonovou životní partnerkou stala herečka Vanessa Redgraveová (po jejím boku se objevil rovněž v dramatu Agáta, 1979, o osudech spisovatelky Christie).
Ač na divadle Dalton patřil a dosud patří k nejvýraznějším Shakesperovým interpretům, před kamerami se v díle slavného dramatika objevil jenom jedenkrát, a to jako protagonista Antonia a Kleopatry. Za zmínku jistě stojí, že se k témuž námětu herecky ještě jednou vrátil, když v televizní Kleopatře (1999) zosobnil Julia Césara.
Od roku 1978 Dalton pokouší štěstí také v Americe. Jestliže ve čtyřicátých letech by Dalton klidně mohl stát hvězdou první velikosti, v Hollywoodu sedmdesátých let už byl jeho herecký typ rytířského elegána dávno passé. Na Daltona proto většinou čekaly úlohy v projektech obskurního rázu. Do svého filmového návratu Sextette (1978) si je zvolila tehdy pětaosmdesátiletá Mae Westová. Po boku někdejší divy pak ztělesnil hrdinčina mladého manžela; snímku dokonce nescházela řada odvážných milostných scén mezi nesourodou dvojicí. Obdobně podivným nápadem byl i pokus oživit hrdinské dobrodružství Flash Gordon (1980) coby comicsovou extravaganzu. Proslulý filmový propadák naštěstí Daltona neobsadil do titulní úlohy, představil se „pouze“ jako šlechetný vesmírný vládce Barin. Největší úspěch slavil s historickou minisérií Hříchy (1986) s Joan Collinsovou v hlavní roli.
Hned o rok později však Dalton začal na své celosvětové slávě pracovat opravdu naplno, přestože se kvůli ní musel vrátit zpět na Britské ostrovy. Právě mu byla nabídnuta úloha Jamese Bonda, už poněkolikáté v kariéře. Už když se s rolí v roce 1967 loučil Sean Connery, producenti oslovili mladičkého Datlona. Ten však dal přednost kariéře na divadle. Dvacet let poté už nezaváhal. Jako agent ve službách Jejího Veličenstva se ale Dalton objevil pouze dvakrát, a to v příbězích Dech života (1987) a Povolení zabíjet (1989). Diváci se totiž s jeho sošným pojetím, které tolik kontrastovalo s lehkovážným Bondem Rogera Moorea, nikdy nesžili. Ty tam jsou hrdinovy proslulé hlášky, o bonvivánství ani nemluvě. Daltonův superšpion ze srovnání s ostatními verzemi vychází jako suchar, jenž je ke svým protivníkům uctivý a milenky střídat odmítá. Na jeho bondovské kralování se tak dnes vzpomíná spíše se smutkem – vždyť krach Povolení zabíjet v pokladnách kin Jamese Bonda nadlouho uspal. Třetí Daltonova bondovka The Property of a Lady pro jistotu nikdy nevznikla a hrdinu se podařilo vzkřísit po dlouhých šesti letech (to už měl tvář Pierce Brosnana).
Také Daltonova kariéra se ze šoku v podobě dvou neslaných nemastných bondovek už nikdy zcela nevzpamatovala. Výrazné dramatické party jsou mu od té doby zapovězeny. Mnohdy mu nezbývalo než se smířil s tuctovými tituly (thriller Rudý orel, 1994, satanistický horor Posedlý, 2000). Dodnes bývá obsazován hlavně do snímků s přídechem retra. Asi nejvýrazněji se uplatnil v minisérii Scarlett (1994), která navázala na klasický Jih proti Severu (1939). Dalton se tak ukázal jako nejvhodnější kandidát na nástupce nedostižného hollywoodského milovníka Clarka Gablea coby šarmantního jižanského statkáře Rhetta Butlera. Jednalo se ale o jeden světlý okamžik v záplavě průměrných titulů (dobrodružné retro Rocketeer, 1991, nebo romance Kosmetička a zvíře, 1997).
Záliba v historických charakterech jej přivedla rovněž do role proslulého detektiva Pinkertona v „disneyovsky“ zidealizované biografii pistolníka Jesseho Jamese Američtí psanci (2001). Zavzpomínat na slavné časy si mohl díky dětskému snímku Looney Tunes: Zpět v akci (2003), kde ztělesnil agenta bondovského střihu Damiena Drakea. Na jeho někdejší oblibu ostatně odkazuje i úloha úlisného šviháka Skinnera v akční parodii Jednotka příliš rychlého nasazení (2007). Film ani televize již Daltonova umu využít nedovedou a vnímají jej jako relikt časů minulých. S tím jako by se Dalton už před časem smířil. Také divadlu se věnuje už jen výjimečně a užívá si předčasného hereckého důchodu.
