Herec, který měl v šedesátých letech pověst sexuálního symbolu, je držitelem tří Zlatých globů (dvou za dobrodružné drama režiséra Davida Leana Lawrence z Arábie, 1962 a jednoho za Leanovu adaptaci románu Borise Pasternaka Doktor Živago, 1965) a jedné nominace na Oscara (za Lawrence z Arábie).
Omar Sharif se narodil se jako Michael Shalboub 10. dubna 1932 v egyptské Alexandrii v bohaté syrsko-libanonské rodině. Vyrůstal v Káhiře, kde se už jako student anglické Victoria College věnoval divadlu. Otcově profesi obchodníka se dřevem se věnoval pouhé tři roky: potom se rozhodl pro hereckou profesi. Přešel k islámu a změnil si jméno na Omar El-Sharif. Ve filmu debutoval už v roce 1954 snímkem Pod žhnoucím nebem (Siroa Fil-Wadi), který byl prototypem romantických filmů, v nichž si získal pozornost egyptského publika. Do mezinárodního povědomí se dostal díky orientální pohádce režiséra Jacquese Baratiera Goha (1958).
Největší popularitu Omaru Sharifovi přinesla role šejka Aliho ibn El-Khariše v životopisném velkofilmu Davida Leana Lawrence z Arábie (1962), kde si Sharif zahrál po boku Petera O’Toolea. Právě ve výpravných historických filmech si díky atraktivnímu „exotickému“ vzhledu začal v 60. letech budovat pozici herecké hvězdy. Vrcholem jeho herecké kariéry se stal part vojenského lékaře a básníka Jurije Andrejeviče Živaga v další Leanově historické fresce (inspirované románem Borise Pasternaka) Doktor Živago, kde hrál s Julií Christieovou. V roce 1968 exceloval po boku Barbry Streisandové v muzikálu Williama Wylera Funny Girl. Během 60. let spolupracoval s dalšími významnými hollywoodskými režiséry, většinou však na jejich méně kvalitních snímcích: s Terencem Youngem (Mayerling, 1968), Richardem Fleischerem (Che!, 1969) či Jackem Lee Thompsonem (Mackennovo zlato, 1969). Se Streisandovou natočil i pokračování populárního muzikálu nazvané Funny Lady (film z roku 1975 režíroval Herbert Ross).
O žánrovém rozptylu Sharifova herectví svědčí účinkování ve verneovce L‘isola misteriosa e il capitano Nemo (režie Juan Antonio Bardem a Henri Colpi, 1973), které se v české televizi hrálo v podobě seriálu Tajuplný ostrov, v katastrofickém thrilleru režírovaném Richardem Lesterem Ohrožení Britannicu (1974), v bláznivé komedii Blakea Edwardse Růžový panter znovu zasahuje (1976) či v dobrodružném thrilleru Zelený led (1981).
V 80. letech se objevil např. v Běsech (Les possédés, 1988) Andrzeje Wajdy či v Měsíčních horách (The Mountains of the Moon, 1989) Boba Rafelsona, v 90. letech však svou hereckou profesi omezil na minimum. Mohli jsme ho nicméně vidět např. v televizním historickém dramatu Kateřina Veliká (1995) či v dobrodružném snímku Vikingové (1999). Po úspěchu francouzského dramatu Můj učitel Ibrahim (2003), za které obdržel Césara, se Sharif začal znovu intenzivněji zabývat filmem (v Ohnivém oceánu, 2004, okouzlujícím způsobem ztvárnil šejka Rijáda). Je vypravěčem ve velkofilmu 10 000 př. n.l. (2008). Od roku 1966 se profesionálně věnuje bridži (vedle řady hráčských skandálů ho proslavil i vlastní televizní pořad Play Bridge with Omar Sharif (1987).
