Jejím dosavadním vrcholem je oscarová role ve snímku Jane Campionové Piano. Dává přednost výrazným rolím u předních představitelů nezávislého filmu před běžnou hollywoodskou produkcí.
Holly Hunterová se narodila jako nejmladší ze sedmi dětí farmářské rodiny z Georgie. Rodiče vždy svého benjamínka podporovali v rozvíjení hereckého talentu. Již od dětství se Holly objevovala v hlavních rolích školních představení a po střední škole se rozhodla pro studium herectví na pittsburghské Carnegie Mellon University. V roce 1980, po ukončení vysokoškolských studií se Holly vydává za kariérou do New Yorku. Jako už tolikrát předtím jí opět pomohla v začátcích náhoda. Nebo ještě přesněji – nehoda: v zablokovaném výtahu se Hunterová seznámila s dramatičkou Beth Henleyovou a zanedlouho se objevila v hrách této držitelky Pulitzerovy ceny. Nejprve si Holly zahrála v The Miss Firecracker Contest, příležitostí k debutu na Broadwayi pak pro ni bylo v roce 1982 drama od Henleyové Crimes of the Heart. Tehdy už měla Hunterová za sebou také první filmovou zkušenost, v hororové vyvražďovačce The Burning (1981) pronesla dokonce jednu celou větu.
Rok po svém debutu na stříbrném plátně se Hunterová rozhodla pro přesun do Los Angeles. Zde účinkovala především v televizních produkcích jako je romantické Svengali (1983) s Peterem O'Toolem a Jodie Fosterovou v hlavních rolích či dramatu With Intent to Kill (1984). Menší roli si Holly zahrála v Odpolední směně (1984) od režiséra Jonathana Demmeho. Mnohem důležitější však bylo setkání s bratry Joelem a Ethanem Coenovými. Dnešním předním představitelům nezávislého filmu sice nejprve odmítla hlavní roli v jejich debutu - variaci na film noir Zbytečná krutost (1984), hrdinka Zmatků v Arizoně (1987) už napsali Hunterové přímo na tělo. Ve výtečném komediálním příběhu o bezdětném manželském páru, který se rozhodne unést jedno z paterčat bohatého obchodníka, Hunterové sekundovali Nicolas Cage a John Goodman.
Rok 1987 byl ostatně pro Hunterovou veleúspěšný, vedle Zmatků v Arizoně se objevila v televizním dramatu Volkera Schlöndorffa Shromáždění starých mužů a především ve snímku Jamese L. Brookse Vysíláme zprávy. Komediální drama o dvojici soupeřících televizních reportérů (William Hurt, Albert Brooks) a vedoucí zpravodajství (Hunterová), která musí jejich střety rozsuzovat, bylo jedním z nejlepších filmů roku, ze sedmi oscarových nominací (včetně těch pro trojici představitelů ústředních rolí) však nevytěžilo ani jedno ocenění.
Za televizní dramatizaci soudního sporu o právo na interrupci Roe vs. Wade získala Hunterová cenu Emmy a nominaci na Zlatý glóbus, daleko větší příležitostí však pro ni mělo být romantické drama Navždy. Nabídky od Stevena Spielberga se neodmítají a tak si Holly zahrála ovdovělou manželku pilota (Richard Dreyfuss), který se jako duch velmi neochotně smiřuje s faktem, že se jeho bývalá žena sbližuje s mladším kolegou. Snímek Navždy však patří mezi to horší, pod čím je Spielberg podepsán, a zaslouženě propadlo.
Největších úspěchů se Hunterová dočkala v roce 1993. Televizní satira Nepochybně pravdivá dobrodružství údajné texaské vražedkyně, která vznikla podle skutečné události, pomohla Hunterové k druhé ceně Emmy, za vedlejší roli sekretářky v adaptaci románu Johna Grishama Firma byla Holly nominována na Oscara. Nejvýraznější příležitost Hunterové nabídla režisérka Jane Campionová. Dobové drama Piano o němé Adě, která opouští své rodné Skotsko a odjíždí i se svou dcerou na Nový Zéland provdat se za muže, s nímž se nikdy nesetkala, většinou neúspěšně soutěžilo o filmová ocenění se Schindlerovým seznamem, Hunterová však ve své kategorii v roce 1993 neměla soupeřku a za svůj výkon získala Oscara, Zlatý glóbus, cenu na filmovém festivalu v Cannes i celou další řadu prestižních ocenění. Na pooscarové party se navíc seznámila s polským kameramanem Schindlerova seznamu Januszem Kaminskim, který byl dalších osm let jejím životním partnerem.
V pozdějších letech Holly na své úspěchy nenavázala. Mezi solidní nadprůměr lze řadit kriminální thriller Vraždy podle předlohy (1995), ve kterém policistce v podání Hunterové pomáhala pátrat po masovém vrahovi psycholožka Sigourney Weaverová, komediální drama Domů na svátky (1995) o rodinném setkání v rámci Dne díkuvzdání, romantickou komedii Dannyho Boylea Extra život (1997) s Cameron Diazovou a Ewanem McGregorem (Holly si zde zahrála vedlejší úlohu z Nebe seslaného anděla) či komediální drama Polibek (1998). Poněkud nepatřičně mezi těmito tituly působí snímek Davida Cronenberga Crash (1996). Psychologický thriller seznamující diváky s komunitou lidí, kterým přináší sexuální uspokojení účast v dopravních nehodách, vyvolal kontroverze v desítkách zemí světa, filmové labužníky však zaujal jako svérázná alegorie na sebedestruktivní tendence v postmoderní společnosti.
Poslední dobou se Holly objevuje především v nezávislých produkcích: povídkovém psychologickém dramatu Co vlastně ženy chtějí? (2000) či experimentální černé komedii Časový kód (2000) režiséra Mikea Figgise. Bratři Coenové ji obsadili do role manželky hlavního hrdiny (George Clooney) v odysee trojice uprchlých trestanců Bratříčku, kde jsi? (2000). Po kratší přestávce, vyplněné především účinkováním v televizních projektech (Harlan County War, When Billie Beat Bobby) se v roce 2003 Hunterová objevila hned ve třech celovečerních snímcích: ve vedlejších rolích dramat Půlnoční míle a Muž, který zabil a především coby matka hlavní hrdinky nezávislého snímku Třináctka. Projekt režisérky Catherine Hardwickové o bouřlivém dospívání třináctileté dívky a jejím vztahu k vlastní matce Hunterovou natolik zaujal, že se rozhodla snímek produkovat. A odměnou za její námahu je pro Holly další, v pořadí již čtvrtá nominace na Oscara. Další nezávislý snímek, černá krimikomedie s Robinem Williamsem Zmražená pojistka (2005) jí nabídl vděčnou úlohu duševně nemocné Margaret, která nadává jako dlaždič.
