Smrt obchodního cestujícího

23. 2. 2009 15:40 - Téma | Autor: red

Smrt obchodního cestujícího

Hra Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího patří mezi ta vzácně pronikavá díla, která přibližují odvrácenou stranu pověstného amerického snu o bezvýhradném úspěchu

Hra Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího patří mezi ta vzácně pronikavá díla, která přibližují odvrácenou stranu pověstného amerického snu o bezvýhradném úspěchu. Životní bilancování stárnoucího Willyho Lomana, jenž si marně namlouvá, jak uspěl, se vyznačuje mimořádným smyslem pro postižení psychiky člověka vystaveného mimořádnému tlaku na výkonnost i požadavkům na scelenou, ideální rodinu. Nic z toho se titulnímu hrdinovi nepodařilo vybudovat, jak si posléze s hořkou beznadějí přiznává.

První filmovou podobu vytvořil počátkem padesátých let Laslo Benedek, vtisknuv expresivně realistický výraz tomuto v zásadě komornímu dramatu. V roce 1985 se k téže látce vrátil německý režisér Volker Schlöndorff, aby v experimentálně vymezeném ztvárnění se soustředil především na osobnost nešťastného obchodního cestujícího, marně zastírajícího skutečný stav. Vymezuje divadelní půdorys užíváním symbolických rekvizit a celkovým prostorovým řešením, tak osvětlením. Zatímco dění v přítomnosti se převážně odehrává v příšeří, retrospektivy se noří do oslnivé záře reflektorů, které v případě potřeby vypíchnou část dějiště do popředí. Zásluhou pohyblivé, zvědavé kamery však výsledek vůbec není teatrální. Kamera se soustředí na členité průjezdy, které zahrnují jak detailní přiblížení (najmě obličeje a jeho mimických proměn), tak odjezd až celkovému „zastřešujícímu“ záběru na probíhající dění.

Vyprávění ovšem vévodí Dustin Hoffman, spojující veškeré prvky příběhu. V titulní roli úžasně rozehrál nejjemnější nuance oplešatělého, pomenšího mužíčka, odjakživa smolaře, jenž si s dojemnou bezmocí, marně namlouvá své úspěchy. Povětšinou jej zastihneme v distingovaném, byť již trochu ošuntělém odění, v košili s kravatou a vestě, s řídnoucími vlasy sčesanými na pěšinku. Rostoucí nervnost Willyho počínání prozrazuje únavu, zmáhá jej ustavičné předstírání, že je vše v pořádku. Jeho psychické rozpoložení se odráží v neukotvené kruhově stáčené, šoupavé chůzi i stále naléhavější gestice, kdy rukama nejen bezmocně máchá, ale dokonce jimi jakoby vzrušeně šermuje, ocitne-li se ve stresu. Vidíme, jak bolestně si připouští zklamané naděje, které vkládal jak do svých obchodních schopností, tak do úspěšné kariéry svých dětí, jak se marně chytá iluze krátkozraké úspěšnosti dávno odvátých let. Hoffman skvěle zvládá hlasové proměny od šepotu až k burácivému rozhorlení, ale stejně tak vyhmátne i nenápadné detaily. Stačí si povšimnout zdánlivých drobností - například vztyčeného ukazováku nebo téměř neznatelného pohybu rtů při marně snaze něco říci. I tehdy Hoffman dosahuje maximální výmluvnosti.

Schlöndorff se do detailu přidržuje znění Millerovy předlohy, vyhnul se jakýmkoli škrtům či jiným úpravám, vřazuje retrospektivní vsuvky, dokonce dodržuje autorovy scénické poznámky včetně zapojování hudebních vsuvek – odpovídá tomu i dosažená délka přes dvě hodiny. Nijak neupozaďuje převažující verbální rozměr vyprávěného příběhu, naopak bezpočet výrazových poloh mluveného slova se stává důležitou položkou zamýšleného vyznění. Některé výjevy, například Willlyho ponižující rozmluva se šéfem, dosahuje vskutku uhrančivého rozměru. Režisér se vyhnul jakýmkoli vizuálním efektům, spoléhá se výhradně na sílu a průraznost Millerova textu – a samozřejmě hereckou souhru pečlivě vybraných představitelů. Vnitřně stmelené drama se tak vyznačuje obdobnou dramatickou semknutostí i bezprostředností jako Dvanáct rozhněvaných mužů.

Volker Schlöndorff zvládl náročnou látkou, aniž by se uchýlil k jakékoli iluzornosti, v průzkumu marně zastíraného selhání zavrhuje moralizátorské výlevy, jeho stísňující dopad líčí jako hluboce niterný a skrytý; právě tím, že nijak neskrývá divadelní vymezení příběhu (což ovšem divák musí přijmout), vzpíná se k zobecňujícímu podobenství a dosahuje nebývalé naléhavosti, srovnatelné s katarzním dopadem režisérových nejzdařilejších děl, ani ne tak nejvěhlasnějšího Plechového bubínku jako spíše raných komornějších výpovědí ze šedesátých let jako Mladý Törless nebo Vražda a zabití.

ČLÁNKY O FILMU

Bill Murray

Bill Murray

16. 2. 2009 | Téma | red

Původně televizní komik stanul na vrcholu popularity v letech osmdesátých díky snímkům jako Lampasy či Krotitelé duchů
John Malkovich

John Malkovich

13. 1. 2009 | Téma | red

Již několik desetiletí patří k nejvýraznějším hereckým osobnostem světové kinematografie
Robert Duvall

Robert Duvall

9. 12. 2008 | Téma | red

Jedna z největších osobností amerického herectví se do diváckého povědomí prosadila až v relativně pozdním věku, o to výraznější stopu však zanechala
Stranger Than Fiction - preview

Stranger Than Fiction - preview

11. 7. 2008 | Téma | red

Vypadá to tak, že se rýsuje zatím nejlepší role Willa Ferrella . Vypadá to tak, že se Marcovi Forsterovi podaří získat na svou stranu zpět ty, kteří se od něj odvrátili po Hranici života
Kevin Spacey

Kevin Spacey

15. 5. 2008 | Téma | red

Role ve filmu Americká krása ho ještě více proslavila... Jen obtížně v současném Hollywoodu hledáme větší hereckou osobnost. Sympatický čtyřiačtyřicetiletý herec se na filmovém plátně objevuje již od osmdesátých let
Sam Peckinpah - další profil

Sam Peckinpah - další profil

14. 2. 2008 | Téma | red

Profil Sama Peckinpaha, který bojoval s producenty, pitím i démony a po cestě vytrousil bijáky, jež změnily tvář filmového světa. Sam Peckinpah, pro drastičnost svých filmů nazývaný též Krvavý Sam, nebo Blázen Sam, změnil svými vizuálně působivými a po všech stránkách filmovými (pohyblivý obraz, zvuk a žádný příval slov) obrazy a postupy tvář kinematografie
Robert Redford

Robert Redford

9. 11. 2007 | Téma | red

Luis Guzmán

Luis Guzmán

25. 2. 2007 | Téma | red

Kdysi násilníkem, dneska sympaťákem. Tenhle chlapík, jemuž výrazné čelo dodává vzhled zavilého vlka, začínal v herecké branži roličkami brutálních násilníků, popřípadě přihlouplých poldů, jejichž osudem bylo ztrapnit se ve světle hlavního hrdiny
Parfém: Příběh vraha

Parfém: Příběh vraha

8. 11. 2006 | Téma | red

Román Patricka Süskinda Parfém si vysloužil pověst „nezfilmovatelného“ díla, od jehož adaptace ustoupil nejeden věhlasný tvůrce
Ztracené město

Ztracené město

1. 8. 2006 | Téma | red

Osudům své původní vlasti věnuje kubánský rodák Andy Garcia režijní prvotinu Ztracené město

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Pokračování, na která se vyplatilo počkat

Pokračování, na která se vyplatilo počkat

6. 12. 2019 | Téma | Matěj Svoboda

Obvykle platí, že když vznikne hit, s pokračováním se dlouho neváhá. Není to však pravidlem.
Recenze: Jumanji: Další level – dobrodružství nekončí

Recenze: Jumanji: Další level – dobrodružství nekončí

5. 12. 2019 | Recenze | Matěj Svoboda

Současnému Hollywoodu vládnou comicsy, toho si už nejspíš stihl všimnout i ten nejméně pozorný návštěvník kin. Stejně výhodná je ale v poslední době i sázka na nostalgii.
Podívejte se na první trailer na poslední bondovku s Danielem Craigem

Podívejte se na první trailer na poslední bondovku s Danielem Craigem

4. 12. 2019 | Trailery | Adam Homola

Takhle má vypadat pořádný první trailer. Žádné naznačování, ale spousta záběrů, nástřel příběhu, pohled na nové postavy a samozřejmě na hlavního borce, který se stylově loučí.
Mena Massoud nemůže ani po miliardovém Aladinovi sehnat žádnou novou roli

Mena Massoud nemůže ani po miliardovém Aladinovi sehnat žádnou novou roli

4. 12. 2019 | Novinky | Adam Homola

Mena Massoud toho za sebou ještě moc nemá. Pár seriálů, několik kraťasů a jeden masivní blockbuster. Přesto je bez práce.