Karlovarský filmový festival uvítal v roce 2005 vzácného hosta - Roberta Redforda. České publikum ho zná od roku 1969 z konverzační komedie Bosé nohy v parku, o rok později následoval thriller Štvanice (1965), kde sehrál uprchlého trestance, kterého před veřejným lynčováním chrání obezřetný šerif. Už v těchto prvních rozdílných filmech z něho sálala záviděníhodná sugestivita. Redford nikdy nebyl mistrem převtělování jako Dustin Hoffman či Jack Nicholson; opakoval tentýž typ hrdiny, který dle potřeby obměňoval. Hrával do sebe uzavřené, nemluvné chlapy, kteří byli drsní k sobě i ostatním, kteří nepropadali sentimentalitě, zato se vyznačovali vyvinutým smyslem pro čest a spravedlnost.
Ke světovému věhlasu pomohl Redfordovi komediální western Butch Cassidy a Sundance Kid (1969). On a Paul Newman tu stvořili dvojici desperátů, kteří si na živobytí nevydělávají právě počestně, sotva však patří mezi bezohledné hrdlořezy. Lakonické rozpravy hrdinů i humorná nadsázka propůjčují snímku neodolatelnost, která ani po desetiletích nezeslábla. Režisér George Roy Hill stvořil ideální dvojici – a znovu ji využil o čtyři roky později v kriminální komedii Podraz. Snímek se vyznačuje pečlivým vykreslením reálií meziválečné éry i důmyslnou hrou, jejíž obětí se stává nejen zloduch, ale i divák, který včas neprohlédne několik parádních podrazů, spáchaných přímo na něm. Do třetice Hill obsadil Redforda do válečné tragikomedie Velký Waldo Pepper (1975), v ní už ale hercovo charisma selhávalo.
Výprav do dob nedávno minulých, většinou první půle minulého století, jsme s Redfordem podnikli vícero: vesměs se jednalo o nostalgická ohlédnutí, i když si občas nárokovala kritický náhled, zejména v politickém dramatu Takoví jsme byli (1973), mapující třepení levicových hnutí i konformismus dobře situovaných středních vrstev, snadno podléhajících módním vlivům. Blahobytné, snobské prostředí zobrazuje rovněž snímek Velký Gatsby (1974). Můžeme sem nakonec zařadit i slavnou milostnou romanci Vzpomínky na Afriku (1985).
Redford zvládá stejně úspěšně melodramata, thrillery i komedie. Objevuje se v nich jako nezlomný chlapík, který vzdor potížím či dokonce ohrožení jde za svým cílem, i když někdy zapochybuje o jeho smyslu. Přesně takovým byl ve westernu Willie Boy (1969) šerif, jenž nelítostně pronásleduje indiána podezíraného z vraždy. Takovým je osamělý lovec Jeremiah Johnson (ze stejnojmenného filmu, 1972), přemáhající nástrahy počasí i lidskou zákeřnost. Prosadil se v sérii kriminálních komedií, které zpravidla dosáhla slušného ohlasu, i když Podraz nepředčily. Už názvy dávají tušit zaměření: Ukradený diamant (1972), Orlové práva (1986), Slídilové (1992). A v jeho filmografii nalezneme i několik děl, která zobrazují mírně svérázné, ale charismatické hrdiny, někdy ocitnuvší se na okraji společnosti (Elektrický jezdec, 1979), jindy naopak mezi blahobytnou smetánkou (Neslušný návrh, 1993).
Dokonce uspěje i s politickými tématy, nahlíženými velice střízlivě a bez zlehčování. O dramatu Takoví jsme byli jsem se již zmínil. Připojit lze i Kandidáta (1972), kde postihl postupné mravní obrušování hlavního hrdiny. Naopak ve Všech prezidentových mužích (1976) vytvořil neústupného novináře, jenž vyvolal skandál, který později smetl prezidenta Nixona. Nejspolehlivější je ovšem Redford v thrilleru. Ve Třech dnech Kondora (1975) jeho hrdina uniká před zavilými zabijáky. Ve snímku Brubaker (1980) ztělesnil nového ředitele věznice, jenž poznává praktiky vládnoucí na novém pracovišti – a nechá se proto zavřít jako vězeň. K posledním položkám v tomto zacílení se řadí Spy Game (2001).
Redford uspěl nejen jako herec, neméně důležité jsou Redfordovy aktivity režijní a produkční. V oscarové prvotině Obyčejní lidé (1980) spodobnil tíživá traumata, ovládající rodinu po ztrátě nejbližšího. V následném filmu Válka o fazolové pole (1988) se vypravil k sociální rozpravě o střetu chudých rolníků s velkopodnikateli. Kritické ladění nalezneme i v Otázkách a odpovědích (1994) ze zákulisí televizní soutěže. Posléze je však Redford smířlivější: melodramatu se přidržuje ve filmech Teče tudy řeka (1992), Zaříkávač koní (1998) i Legenda o slavném návratu (2000). Konfliktní téma volí režírující Redford až v případě politicky motivovaného dramatu Hrdinové a zbabělci (2007). Redford proslul také podporou nezávislých tvůrců, pro které pořádá věhlasný filmový festival Sundance.
Zdá se, že hlavně herecká sláva Roberta Redforda se již ocitla za zenitem. Dokazuje to ostatně i jako zestárlý rančer Einer v melodramatu Žít po svém (2005). Ani režijní počiny již nevyvolávají přílišné nadšení. Následoval politicky angažovaný snímek Hrdinové a zbabělci (2007). Význam uměleckého odkazu i jeho současné produkční činnosti jsou však nezpochybnitelné.
