Mladá herečka, která dokázala úspěšně navázat na svá dětská léta a tehdejší působení před kamerou. Již jako dvanáctiletá prokázala své výjimečné herecké nadání v thrilleru Luca Bessona Leon. Prosazuje se jak v rolích romantických hrdinek (Jdi za svým srdcem), tak i komediálních partech (Mars útočí!). Slávu jí přinesla úloha královny Amidaly v nové trilogii Lucasových Hvězdných válek.
Natalie Portmanová se narodila 9. června 1981 v Jeruzalémě v rodině izraelského lékaře a americké výtvarnice. V roce 1984 se spolu s rodiči přestěhovala do Spojených států a krátce poté se jako čtyřletá začala věnovat tanci a herectví. Nejen díky svým hereckým schopnostem, ale i baletnímu a stepařskému umění tak byla později obsazena do hlavní role divadelní show Ruthless. Poté následovala také první úloha ve filmu, když jí režisér Luc Besson svěřil úlohu v akčním thrilleru Leon (1994). Jako mladičká Mathilda, která se po násilné smrti ostatních členů své rodiny zabydlí u mlčenlivého zabijáka Leona (Jean Reno), si Portmanová zaslouženě získala pozornost kritiky nejen jako nová dětská hvězdička, ale především jako herecká naděje. Vzápětí se Portmanová objevila v menší úloze v krimithrilleru Michaela Manna Nelítostný souboj (1995), v němž se v ústředních rolích představili Al Pacino a Robert De Niro. Zajímavou příležitost předčasně vyspělé dívky, do níž se zamiluje muž ve středních letech, nabídl Portmanové režisér Ted Demme ve snímku Nádherný holky (1996).
Slibně se rozjíždějící hereckou kariéru tehdy patnáctileté Natalie Portmanové podpořil také milovník pokleslých žánrů, režisér Tim Burton, který ji obsadil do úlohy „první dcery“ v parodickém sci-fi Mars útočí! (1996). Ve snímku inspirovaném sci-fi opusy z padesátých let, se objevila plejáda slavných tváří. Coby prezident USA a první dáma se představili Jack Nicholson a Glenn Closeová, v úlohách vedlejších pak například Pierce Brosnan či Michael J. Fox. Roli mladého zachránce před marťanskou ofenzivou si pak zahrál Lukas Haas. S ním se vzápětí Portmanová setkala i v komediálním muzikálu Woodyho Allena Všichni říkají: Miluji tě (1996). Odhodlána účinkovat pouze v pozitivně laděných snímcích, v nichž by „dávala dobrý příklad ostatním dívkám“ poté Portmanová odmítla několik velmi zajímavých úloh, například v dramatu Ledová bouře, ve snímku Romeo a Julie či titulní roli v dramatu Lolita. Namísto toho dala Portmanová přednost divadlu: za výkon v broadwayském zpracování Deníku Anne Frankové byla v roce 1997 nominována na prestižní cenu Tony.
V roce 1999 se Natalie Portmanová poprvé představila ve své dosud nejslavnější úloze jako mladičká královna Amidala ve vesmírné fantasy Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba. George Lucas tímto snímkem navázal na svou kultovní trilogii Hvězdné války, když se rozhodl odvyprávět osudy mladého Anakina Skywalkera, který se jednoho dne stane Darthem Vaderem. I přes nespokojenost fanoušků původní série se Skrytá hrozba setkala s výrazným komerčním úspěchem a protagonistům zajistila slávu bezmála nehynoucí. V rodinném dramatu Kdekoli, jen ne tady (1999) se objevila Portmanová po boku Susan Sarandonové v úlohách dospívající dcery a její extravagantní matky, která i přes odpor svého potomka přestěhuje rodinu z amerického maloměsta do Los Angeles. Za velmi úspěšný, avšak schematický snímek byla Portmanová poněkud překvapivě nominována na Zlatý glóbus. Krátce poté se představila v melodramatu Jdi za svým srdcem (2000) jako patnáctiletá těhotná dívka, která se „usídlí“ v supermarketu.
Po dvouleté herecké pauze, kdy se Portmanová věnovala hlavně vysokoškolským studiím psychologie, navázala na předchozí účinkování na stříbrném plátně pokračováním Lucasova vesmírného eposu. Velkoryse pojatý druhý díl nazvaný Star Wars: Epizoda II - Klony útočí opět zaznamenal gigantický komerční ohlas, protagonistům ale výrazné úlohy nenabídl. V roce 2003, kdy završila svá univerzitní studia, oživila Natalie Portmanová svou hereckou kariéru několika skvělými hereckými výkony. Představila se v menší úloze epicky pojatého dramatu Anthonyho Minghelly Návrat do Cold Mountain.
V nezávislém dramatu Garden State (2004) režiséra a scenáristy Zacha Braffa pak Portmanová ztvárnila mladou epileptičku zamilovanou do hlavního hrdiny. Za psychologické drama Na dotek (2004) o atypickém vztahovém čtyřúhelníku byla dokonce oceněna Zlatým glóbem. V roce 2005 Portmanová završila hvězdněválečnou trilogii snímkem Star Wars: Episoda III – Pomsta Sithů. K těm nejambicióznějším titulům z její filmografie pak patří futuristická dystopie V jako Vendeta (2005), natočené podle comicsu Alana Moorea, ale i historicko-životopisné drama Goyovy přízraky (2006), kde se Portmanová odvážila předvést také v nepříliš atraktivní podobě. Nejen díky tomu předvedla pod vedením Miloše Formana strhující herecký výkon. Jakýmsi hereckým timeoutem je naopak úloha v rozverném dětském snímku Říše hraček (2007) či drobná rolička v hříčce Wese Andersona Darjeeling s ručením omezeným (2007). Zosobnila též studentku herectví v Tykwerově krátké lovestory pro povídkový snímek Paříži, miluji tě (2006). Potřetí za sebou (po Darjelingu a Paříži) ji v úloze zhýčkané, emotivně rozhárané mladé ženy nalezneme v melodramatu Moje borůvkové noci (2007). Výraznou hereckou šanci získala v historickém snímku Králova přízeň (2008), kde ztělesnila Anne Boleynovou, jednu z manželek Jindřicha VIII., jež hlavou doplatí na ve své době neslýchanou suverenitu a opovážlivost.
