Černobílá Angel-A Luca Bessona obsahuje esenci režisérovy tvorby a zároveň se z ní příjemně vymaňuje. Úkrok od akčních schémat bohužel zároveň přináší ubíjející množství nepříliš napadnutých replik.

Luc Besson o sobě často prohlašuje, že jej filmová režie fyzicky zcela vyčerpává. Snad proto se pracovitý Francouz v posledních letech soustředil především na psaní scénářů a produkci, aby vyvinul komerčně funkční model akční komedie založené na množství kaskadérských kousků a rychlém spádu děje. Ani jeho autorské snímky se akci nevyhýbají, zároveň jim ale nechybí rafinovanost a chuť po hlubším zamyšlení. Základním Bessonovým tématem je oslava ženy, její krása, vnitřní síla a odhodlání, které kroutí osudy režisérových mužských protagonistů už od kriminálky Podzemka (Subway) z roku 1985. A Podzemce je také Angel-A, Bessonova první režie od šest let staré Johanky z Arku (The Messenger: The Story of Joan of Arc), nejblíže. A to jak svou komorností, tak minimalistickým „walk-movie“ dějem.

Podvodníčkovi Andrému (Jamel Debbouze) se lepí smůla na paty. André není ani trošku gangsterský typ, jeho oči jsou měkké jako máslo na slunci a jeho lži jsou slaboučké jako čaj z použitého pytlíku. André dluží kam se podívá, a teď si všichni vzpomněli. Tři najatí zabijáci po něm do večera chtějí 40 tisíc euro. O chvilku později potom André visí hlavou dolů z Eifellovky, než se nekompromisní mafián Franck (Gilbert Melki) uvolí k alespoň několikahodinovému ústupku. V prekérní situaci hledá André útočiště kde se dá, ale stejně nakonec skončí na mostě, rozhodnutý spáchat sebevraždu. U vedlejšího pilíře se v té chvíli nečekaně objevuje blonďatá Angela (Rie Rasmussenová), která má stejný záměr. Na rozdíl od ustrašeného Andrého však Angela skočí. Hrdina se vzápětí vrhá do vln a topící se dívku zachrání. Na břehu zjišťujeme, že André je o hlavu a půl menší než závratně krásná Angela v ďábelsky miniaturních černých šatečkách. André obdivuje její půvaby, Angela však hrdinovi vysvětluje, že přes všechnu svou krásu je vevnitř špinavá - na rozdíl od něj. Angela Andrému slibuje, že mu splní každé přání. Po chvilce váhání tak André s Angelou vyrážejí do pařížských ulic, aby se pokusili sehnat dlužné peníze.

Besson v Angel-E ironizuje svůj oblíbený model silná žena vs. slabý muž. Už od obsazení jej maximálně zdůrazňuje a až komiksově přehání. Angel-A je sexy dračice, bystrá, drsná a po všech stránkách velkolepá jako Paříž sama. André je ukecaný naiva a ukňouránek s tváří zbitého přistěhovalce. Rie Rasmussenová (zahrála si v De Palmově Femme Fatale) je Bessonovým objevem ve stylu Anne Parillaudové, či Milly Jovovichové – na plátně nepříliš okoukaná avšak výrazná, s jemným komediálním talentem, kterým Angela bez problémů shazuje vážné trampoty svého partnera. Jamel Debbouze s Rasmussenovou sice geniálně kontrastuje, jeho André je však bohužel příliš plochá, jednostranně zoufalá figura. Angel-A potom celkově trpí násilně čitelnou expozicí a množstvím vážně míněných pravd a dlouhých dialogů, které hluše, opakovaně a bez vtipu zasypávají všechnu obrazovou eleganci. Přitom když Besson mluví beze slov, dokáže vystřihnout strhující sekvenci, jakou je například Andrého pijácko-pasácká epizoda.

Angel-U snímal mistr řemesla Thierry Arbogast v ostrých černobílých odstínech. Občas jako kdyby chtěli Besson s Arbogastem zobrazit především krásu města – od poetických svítání nad Seinou přes dekadentní luxus nočních klubů. Všechny lokace zůstávají pozoruhodně liduprázdné, takže nesourodá dvojice hrdinů se v nich vyjímá jako smetana čerstvě nalévaná do šálku černé kávy. Akčních scén nebo rychlých montáží je v Angel-E poskrovnu, zato ale působí jako nemilosrdné výpady. Stylově minimalistické provedení ozvláštňuje několik bravurních vizuálních efektů a jemná hudba Anji Garbarekové.