Server Collider film ve své recenzi výrazně kritizuje a označuje ho za chaotický, samoúčelný projekt, který působí spíše jako soukromá nostalgická fantazie než jako skutečně fungující film. Film vznikl podle dětské knihy, kterou Travolta napsal už v 90. letech, a vypráví příběh malého chlapce fascinovaného létáním během cesty napříč Amerikou v éře luxusních nočních letů. Právě tato fascinace letectvím ale podle Collideru postupně přerůstá v něco, co film nedokáže proměnit v zajímavé vyprávění. Recenze upozorňuje, že snímek prakticky postrádá dramatický konflikt, jasnou strukturu i emocionální vývoj postav.
„Film, který existuje jen pro Johna Travoltu“
Collider ve své kritice opakovaně zdůrazňuje, že Propeller One-Way Night Coach působí jako velmi osobní projekt, který ale nedokáže vtáhnout běžného diváka. Film je podle recenze zahlcený nostalgickými obrazy letadel, stylizovanými scénami a podivně snovou atmosférou, která místy připomíná imitaci Wese Andersona bez jeho smyslu pro tempo nebo humor.
Kritika se týká i samotného tempa filmu. Snímek působí monotónně a často připomíná sled náhodných výjevů bez jasného cíle. Některé scény jsou podle článku vizuálně zajímavé, ale celek údajně nedává příliš smysl a nedokáže udržet pozornost.
Výraznou roli ve filmu hraje Travoltova dcera Ella Bleu Travolta, která zde ztvárnila letušku Doris. Ta je sice herecky schopná, ale podivnou dynamiku vytváří fakt, že malý hrdina, alter ego Travolty, se dětsky zamiluje právě do Doris, kterou hraje jeho dcera. Ani herecké obsazení ale podle kritiků nedokáže zachránit scénář, který je až příliš zahleděný do vlastní nostalgie a fascinace starým letectvím.
Recenze zároveň naznačují, že Travolta možná natočil film hlavně pro sebe a své osobní vzpomínky, nikoliv pro široké publikum. Právě to je možná největší problém celého projektu. Propeller One-Way Night Coach může být pro svého autora hluboce osobní záležitostí, ale pro běžného diváka často působí vzdáleně, zmateně a emocionálně prázdně. Film vyjde koncem května na Apple TV Plus.
