Jen stěží se v současném Hollywoodu najde herec, jehož kariéra by vzkvetla tak závratnou rychlostí jako v případě Edwarda Nortona. A jen těžko bychom našli filmovou hvězdu, která se těší u diváků takřka absolutní popularitě. Přitom většina jeho rolí nejsou zrovna klasičtí romantičtí hrdinové nebo postavy, s nimiž by se divák bez problémů dokázal ztotožnit. Dost možná, že právě ve výběru rolí, které jdou spíše "proti proudu", tkví největší úspěch a oblíbenost herce, jenž se svými výkony v řadě dnes již kultovních filmů zapsal do povědomí diváků, kteří se třesou nedočkavostí, aby svého oblíbeného herce mohli spatřit v dalším excelentním hereckém sólu. A Edward Norton nikdy divácká očekávání nezklamal a zatím ani není důvod se obávat, že by se tak někdy stalo.

Jak vůbec začala zářivá kariéra sympatického herce s mimořádným hereckým talentem? O získání jeho první filmové role se dá říci snad jediné - přišel, viděl a... zvítězil. Psal se rok 1996 a o druhou největší roli v thrilleru Prvotní strach se ucházelo zhruba 2000 herců. Mezi těmi všemi adepty toužícími si zahrát po boku Richarda Gerea, byl i šestadvacetiletý Ed Norton - syn učitelky a právního zástupce, absolvent prestižní univerzity Yale a sebevědomý mladý muž se zkušenostmi konzultanta ve velké firmě svého dědečka v Japonsku, odkud se vrátil se snem o herectví. Role devatenáctiletého schizofrenního mladíka, jenž je obviněn z vraždy arcibiskupa, připadla překvapivě právě jemu. Nikomu nevadilo, že je o 7 let starší než postava, kterou hraje ani fakt, že nemá za sebou jediný malý štěk v jakémkoli filmu. Obrovský talent byl zkrátka nepřehlédnutelný, což Norton názorně dokázal v samotném snímku, kde s přehledem přehrál hlavní hvězdu Richarda Gerea a po zásluze za svůj herecký debut získal Zlatý glóbus a byl nominován na Oscara za vedlejší roli.

Úctyhodný start mu zajistil celou řadu dalších zajímavých hereckých nabídek, které Norton neváhal beze zbytku využít. Ještě tentýž rok si zahrál vedlejší role ve snímcích dvou režisérských velikánů - Woodyho Allena (svérázný muzikál Všichni říkají, miluji tě) a Miloše Formana (kontroverzní drama Lid versus Larry Flynt). Takový začátek napovídal, že diváci mají co do činění s budoucí velkou hvězdou Hollywoodu a s hercem, který má čuch na dobré role, což dokázal hned následujícími snímky. Po romantické roli v Allenově muzikálu a postavě právníka ve Formanově dramatu se pustil na poněkud temnější pole a ve vynikajícím (a poněkud drsném) dramatu Kult hákového kříže ztvárnil neonacistu, který se díky svým brutálním činům dostává do vězení, kde po nepříjemných zážitcích přehodnotí své přesvědčení. Další nominace na Oscara (tentokrát už za roli hlavní) nebyla žádným překvapením. I role po boku jiné zářivé hvězdy jeho generace Matta Damona v dramatu Hráči, patřila k těm méně sympatickým - zahrál si zde karetního podvodníka a kriminálníka s přezdívkou Červ.

Pak už přišla zřejmě nejkultovnější záležitost devadesátých let - thriller Davida Finchera Klub rváčů. Film, který rozdělil publikum na odpůrce a skalní příznivce, dal Nortonovi možnost zahrát si další ze série svých "temných" postav a společně s jiným hollywoodským hezounem Bradem Pittem ztvárnili nezapomenutelnou dvojici. Čtyři roky po svém slavném debutu na stříbrném plátně a šesti vydařených snímcích se Edward Norton rozhodl vyzkoušet si i druhou stranu kamery a pustil se s nadšením do svého režijního debutu. Tím byla celkem překvapivě romantická komedie s názvem Rabín, kněz a krásná blondýna a Norton se neobjevil pouze za kamerou, ale i před ní v roli zamilovaného kněze. Roli rabína zastal Ben Stiller a krásnou blondýnou se stala Jenna Elfmanová, jakožto objekt touhy obou hlavních hrdinů. Do malé roličky katolického kněze Norton obsadil i Miloše Formana, jenž měl velký podíl na skvělém začátku jeho kariéry. Ač šlo v případě Nortona-herce o razantní změnu žánru, výsledek dopadl více než dobře a vnikla velmi půvabná, inteligentní a vtipná romantická komedie, která dokázala, že je Norton i dobrým režisérem.

V poslední době jsme měli možnost pracovitého herce vidět hned ve dvou kriminálkách – jednak po boku Roberta De Nira v Kdo s koho a v Červeném drakovi (prequellu Mlčení jehňátek). V prvním jmenovaném si zahrál zloděje, v tom druhém psychologa FBI. Nedávno se objevil také v (u nás neuvedené) komedii Death to Smoochy, po boku Robina Williamse a právě nyní jej můžeme vidět v roli odsouzeného drogového dealera v dramatu Spikea Leeho 25. hodina, kde opět exceluje. V roce 2002 se Norton v životopisném dramatu Frida objevil v malém partu vedle své tehdejší novomanželky Salmy Hayekové. Poté jsme ho mohli spatřit na filmovém plátně ještě ve dvou vedleších úlohách: záporáka Stevea v akční podívané Loupež po italsku (2003) a krále Baldwina v historickém snímku Království nebeské (2005). Do hlavních úloh se konečně Norton vrací ve dvojici historických romancí Iluzionista (2006) a Barevný závoj (2006). Překvapil přijetím ústřední úlohy Bruce Bannera v comicsové podívané Neuvěřitelný Hulk (2008); navíc se podílel také na scénáři k otmuto snímku. Důvod je zřejmý: Norton se řadí k velkým obdivovatelům stejnojmenného televizního seriálu ze sedmdesátých let.

Můžeme se těšit na další brilantní výkon, jaké předváděl v počátcích své kariéry, anebo jej snad Hollywood začal semílat do hereckého průměru? Věřme a doufejme v to první.