Španělský herec Antonio Banderas je velkou hvězdou současnosti. Třiačtyřicetiletý herec však ušel velký kus cesty, než se stal slavným. Od malých divadelních souborů v rodné Málaze, přes divadlo La Barraca v Madridu, po hlavní role ve filmech Pedra Almodóvara a nakonec do samotného Hollywoodu.
Narodil se 10. srpna 1960 ve španělské Málaze jako José Antonio Domínguez Banderas. Sny o profesionálním fotbalu skončily díky zranění. Poté, co si zlomil nohu, už nemohl nadále sportovat a tak se již ve čtrnácti letech upnul k herectví a začal v rodné Málaze hrát s místní divadelní společností. Současně navštěvoval školu dramatického umění. Během té doby nabyl hodně divadelních i životních zkušeností. Vyrůstal za Francovy vlády a jednou byl dokonce zatčen spolu s kolegy divadelníky, kvůli údajně "nevhodnému repertoáru". Rodné město mu však začalo být těsné a tak v devatenácti letech zamířil do Madridu, kde se po čase stal členem národního divadla La Barraca. Úspěchu ale předcházel rok a půl, kdy doslova třel bídu s nouzí.
V roce 1982 dal talentovanému dvaadvacetiletému herci první filmovou příležitost začínající režisér Pedro Almodóvar ve svém snímku Labyrint vášní. Spolupráce se nakonec protáhla na celých devět let. Banderas se stal Almodóvarovým dvorním hercem, společně natočili vynikající snímky Matador, Zákon touhy, Ženy na pokraji nervového zhroucení a Spoutej mě! Banderas se ukázal jako velmi pracovitý herec, za pouhých pět let stačil natočit 15 snímků, mezi které patřila například komedie Od pojištění osvoboď nás, pane, Los Zancos Carlose Saury, Případ Almeria a spousta dalších. Banderas v nich podával velmi vyrovnané výkony, nejvíce na sebe však upozornil právě Almodóvarovými snímky, které budily zájem u diváků po celé Evropě, a tak není divu, že si pohledného a talentovaného Španěla na začátku devadesátých let všiml i Hollywood.
Po maličkém štěku ve filmu S Maddonou v posteli, přišel jeho americký debut v podobě dramatu Králové Mamba. Kuriozitou je, že Antonio v té době neuměl ani slovo anglicky, ale jeho agent řekl režisérovi snímku, že anglicky hovoří plynně. Banderas mu pak při schůzce na všechno přitakával, až režisérovi došlo, že anglicky neumí. Roli však nakonec získal, s tím, že musel podstoupit intenzivní půlroční kurs angličtiny. Roli se však pro jistotu naučil foneticky. Film o dvou kubánských hudebnících-bratrech, kteří přijíždějí do Ameriky, sice příliš nezabodoval, ale Banderas si jím zadělal na slibnou hollywoodskou kariéru. Do práce se v Americe pustil s vervou sobě vlastní. Kromě filmů, které natočil ve Španělsku se hned v roce 1993 objevil v roli milence Toma Hankse v oscarovém dramatu Philadelphia, ve hvězdně obsazeném dramatu Dům duchů a společně s Bradem Pittem a Tomem Cruisem si zahrál v hororu Interview s upírem.
Rok 1995 se stal pro Banderase velmi plodným obdobím. Stihl natočit neuvěřitelných šest filmů, mezi něž patřil thriller Schůzka s cizincem, komedie Rapsodie v Miami či zdařilý akční snímek Nájemní vrazi, kde byl protihráčem Sylvestera Stalloneho. Zároveň spojil své síly s mexickým režisérem Robertem Rodriguezem, který v Hollywoodu debutoval "předělávkou" svého filmu El Mariachi. Snímek s názvem Desperado dal Banderasovi možnost zahrát si osamělého pistolníka-mstitele. Splupráce s Rodriguezem se osvědčila a Banderas našel po Almodóvarovi dalšího dvorního režiséra. Ještě tentýž rok s objevil také v Rodriguezově povídce z filmu Čtyři pokoje a společně natočili také všechny tři díly rodinné dobrodružné podívané Spy Kids, Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů a také poslední díl Spy Kids 3-D: Game over, který právě vstupuje do kin. Banderas si zde užil roli otce-tajného agenta. Kromě posledních Spy Kids s Rodriguezem natočil také volné pokračování Desperada s titulem Kdysi dávno v Mexiku, film, který v našich kinech uvidíme v lednu příštího roku.
Právě díky Desperadu se Banderas stal hollywoodskou hvězdou a svou pozici potvrdil rolí vypravěče Ché v muzikálu Alana Parkera Evita. Zde mohl kromě herectví plně předvést i své pěvecké schopnosti (nazpíval již titulní píseň pro Desperado), po boku Maddony se dostal na výslunní a získal také nominaci na Zlatý Globus. V roce 1996 natočil kromě Evity ještě komedii Jedna navíc, snímek nepříliš zajímavý, ale pro Banderase znamenal zlom v osobním životě. Během natáčení se sblížil s Melanii Griffithovou, která byla v té době manželkou Dona Johnsona a Antonio byl ženatý s herečkou Anou Lezaovou, kterou si vzal v roce 1987. Oba se nakonec rozvedli, po roční známosti se vzali a již v září roku 1996 se jim narodila první dcera.
Po svém definitivním průlomu získával Antonio Banderas už jen hlavní role, kromě povedeného dobrodružného snímku Zorro: Tajemná tvář, kde ztvárnil maskovaného mstitele, ale moc šťastnou ruku při výběru filmů neměl. Akční Vikingové byly velice nepovedenou adaptací románu Michaela Crichtona, který Johnu McTiernanovi zasahoval do natáčení natolik, že ten se nakonec k výsledku filmu odmítl hlásit. Sportovní drama Boxeři patří k průměrným filmům režiséra Rona Shleltona a o erotickém dramatu Sedmý hřích je lepší pomlčet. Příliš dobře si nevedl ani thriller s náboženskou tématikou Stíny mrtvých, kde si Banderas zahrál kněze a akční film Tělo na tělo se stal jednoznačným fiaskem. V roce 2002 kromě toho natočil ještě film Femme Fatale pod režijním vedením Briana DePalmy, vřelého diváckého přijetí však dosahuje zejména díky filmům Roberta Rodrigueze jako jsou letošní Spy Kids 3-D: Game Over a Kdysi dávno v Mexiku. Z trochu jiného soudku pak bylo drama s nadpřirozenými prvky Prokletá Argentina, v němž si Banderas zahrál divadelního režiséra pátrajícího po lidech unesených vládnoucí vojenskou juntou. V roce 2005 si Banderas opět navlékl masku záhadného mstitele, když si zahrál hlavní roli v Legendě o Zorrovi.
V roce 1999 si také vyzkoušel místo na druhé straně kamery a jako režisér debutoval černou komedií Léto v Alabamě, do které obsadil svou manželku Melanii Griffithovou. Antonio Banderas patří k nejvýraznějším osobnostem současného filmu. Z talentovaného španělského divadelního herce, se stala výrazná osobnost evropského filmu a nakonec se dokázal prosadit i v nelítostném Hollywoodu. Díky své pracovitosti (a za vydatné pomoci svého charismatického zjevu) se stal neodmyslitelnou součástí současné kinematografie.
