Pro zachycení širších recenzentských souvislostí by asi bylo dobré, abyste si nejdříve přečetli mou recenzi předchozí bondovky Skyfall. Musím totiž s potěšením konstatovat, že Sam Mendes a scenáristé se docela slušně vypořádali s tím, co mi u Skyfallu nejvíce vadilo, a Spectre má o něco konzistentnější atmosféru, která dává lepší dramatický smysl (samozřejmě nikoliv smysl v reálném světě, ale v rámci Bondova nadsazeného světa). 

zdroj: Archiv

Sázky jsou tentokrát opravdu vysoké, neboť se Bond dostane na stopu organizaci SPECTRE, vedené jistým Oberhauserem (Christoph Waltz), která stojí za většinou organizovaného zločinu po celém světě. A nyní má být oficiálně spuštěn mezinárodní protiteroristický špionážní systém, který ve skutečnosti bude sloužit také Oberhauserovi. A do toho se nějak zapleta mladičká sexy psycholožka Madeleine (Léa Seydouxová), které Oberhauser zabil otce.

A ke konci filmu dojde k jistému zásadnímu odhalení a polorebootu, který je trochu podobný závěru Star Treku: Do temnoty (více ve spoilerech na konci článku). To znamená, že tentokrát jde opravdu o víc a jistým způsobem vyvrcholí něco, co začalo v několika předchozích filmech - což je dobře. Na druhou stranu to ale znamená, že v příštích filmech už scenáristé nemají kam dál jít, pokud v nich nebudou mimozemšťani, nebo se nebudou odehrávat v Matrixu...

zdroj: tisková zpráva

Takže bond střídá ženy, dopravní prostředky a exotické lokace, pere se s Draxem ze Strážců galaxie a téměř se nekonají polo debilní vtípky, známé z předchozích bondovek. Tedy, pár jich ve filmu je a pořád jsou rušivé (důchodce s maličkým autíčkem se připlete do Bondovy honičky, haha). Ale je jich opravdu jen pár.

Scénář naznačuje pár hlubších myšlenek, ale většinou to jsou jen náznaky, které nejsou pořádně vytěženy:

"Hodní" jsou M a "staří klasičtí špioni", zatímco "zlí" jsou ti, kteří chtějí zprovoznit globální špionážní systém. Proč? Copak M a spol. v minulých desetiletích nešpehovali a neodposlouchávali o sto šest, bez ohledu na státní hranice? Obávám se, že tento motiv je ve filmu jen proto, že je dnes mezi mládeží módní fandit Edwardu Snowdenovi.
Uprostřed filmu je skvělý moment, kdy si polospící a zřejmě i přiopilý Bond začne povídat s myší, která se náhodou objeví v jeho hotelovém pokoji. Dodává to jeho postavě úžasný lidský rozměr a je škoda, že takových okamžiků není ve filmu (a v celé sérii) mnohem víc.
Celý závěr filmu je poněkud divný a příliš se snaží ukojit skalní fanoušky, ale o tom až ve spoilerech.
Z řemeslného hlediska není možno filmu naprosto nic vytknout a některé aspekty (např. kamera) se občas dostávají za hranice "řemesla" a téměř koketují s "uměním". A celé to samozřejmě bylo obrovsky drahé a na plátně je to vidět.

Soundtrack Thomase Newmana mi tentokrát připadal znatelně lepší, než v předchozím filmu (kde byl také od něj). Hudba je velmi epická a monumentální ve scénách, kde se nic epického/monumentálního neděje, tudíž je aspoň co poslouchat a Newmanovy instrumentace jsou příjemnou alternativou k Zimmerovi a Williamsovi (protože jiný styl epické hudby se dnes prakticky nikdo skládat nesnaží). Jen škoda toho divného úvodního songu, který zní, jako kdyby film měl být o Bondově coming outu:

zdroj: Archiv

Hlavní, a naprosto objektivní problém spočívá v dvouapůlhodinové délce, která je u filmu s takovouto strukturou a nedostatkem vývoje postav naprosto neomluvitelná.

Nejnovější Bond je celkově o trochu lepší, než ten předchozí, ale ne o tolik, aby to stálo za přidaných 10 procent.

Hodnocení: 80 %