Vtipné je, že Timothy Dalton byl opravdu "velkým hercem", který sbíral zkušenosti na divadelních prknech a zahrál si v mnoha shakespearovských představeních.
Pro Daltona tedy Bond nebyl žádnou nutností, žádnou velkou výzvou, ale jen vstupem do opravdu áčkové filmové produkce. Sám na Bonda vzpomíná v dobrém, ale na jeho osudu se podepsaly pokusy producentů. Zatímco jeho první film The Living Daylights (Dech života) se opět hodně cestovalo, Bond měl i své lidské chyby a byl řekněme drsnějším chlapíkem (na scéně se objevila i Bratislava), tak druhý film měl být návratem ke klasičtějšímu pojetí. Jenže License to Kill (Povolení zabíjet) v masové podobě získalo své fandy o něco později.
V kinech to nebyl samozřejmě propadák, ale představy producentů byly úplně jinde. Timothy Dalton (můj nejoblíbenější Bond) se tak na scéně objevil jen dvakrát.
The Living Daylights (Dech života, 1987)
License to Kill (Povolení zabíjet, 1989)
