Do rolí nesmělých chlapíků vláčených osudem jej předurčuje prchavý pohled i rozpačitý úsměv. Přesto je hercem variabilním. Hercem pro drama i pro komedii. Pro úlohu malého človíčka i zvířeckého násilníka, jenž se nehodlá omezovat. V takových případech Turturro konečně využije svých 185 centimetrů. Ale jindy bychom jeho hrdinovi hádali o dobrý decimetr méně. Postoj, chůze i hlas, to vše dovede Turturro variovat za jediným cílem – převtělit se ve svého hrdinu. Hollywood Johna Turturra v začátcích kariéry odvrhl a dodnes mu svěřuje zejména vedlejší figurky v rozmanitých žánrových titulech, od bláznivých komedií až po akční sci-fi. Naštěstí se jej ujali režiséři Spike Lee a bratři Ethan a Joel Coenovi, kteří z něj učinili jednu z hvězd svých snímků a také přední hereckou osobnost americké nezávislé kinematografie.
John Michael Turturro se narodil 28. února 1957 v newyorském Brooklynu. Vyrostl v rodině italského tesaře Nicholase Turturra a jeho ženy, amatérské jazzové zpěvačky Katherine. Kumšt se stal osudem pro celou rodinu Turturrových, John to dotáhl nejdále, avšak hercem je i jeho starší bratr Nicholas (seriál Policie – New York) a sestřenice Aida (nominace na cenu Emmy za sérii Sopránovi). Mezi herečkami si John Turturro nalezl také ženu, Katherine Borowitzovou. Dnes už se hraní věnují i jeho potomci Amedeo a Diego.
Klasické herecké vzdělání John Turturro získal na State University of New York a Yale Drama School. V New Yorku zahájil svou divadelní i filmovou kariéru. Hrával na mimobroadwayských scénách, představil se ve hrách Ioneskových, Brechtových i Steinbeckových. Objevil se také na Broadwayi, kupříkladu v Millerově Smrti obchodního cestujícího. Za drama J.P. Shanleyho Danny a hluboké modré moře obdržel ceny World Theatre Award a Obie.
Ve filmu se Turturro poprvé představil už v Zuřícím býkovi (1980), na průlom si však musel ještě takřka jednu dekádu počkat. V počátcích své dráhy, kdy ztělesňoval spíše drobné roličky, se mihl například snímky Hana a její sestry (1986) od Woodyho Allena, Scorseseho Barvou peněz (1986) či Ciminovým Siciliánem (1987). Herecký průlom mu umožnilo dobové drama z Bronxu Pět rohů (1987), kde zosobnil psychopatického kriminálníka Heinze. S koncem osmdesátých let Turturra na divadle objevil další Newyorčan, režisér Spike Lee. Připravoval se tehdy k natáčení svého průlomového snímku, sociálního dramatu z Brooklynu Jednej správně (1989) - a Turturro u toho neměl chybět. Zosobnil rasistického prodavače pizzy Pina. Také později na něj Lee často, celkově devětkrát, myslel při výběru protagonistů do svého snímku. Turturro se představil v jazzovém dramatu Mý lepší blues (1990), vztahových dramatech Horečka džungle (1991), krimi Hra se smrtí (1995) nebo komedii Sex po telefonu (1996).
Aby byl John Turturro vnímán jako představitel drobných človíčků, ovládaných svými slabostmi a malými vášněmi, o to se postarala zejména autorská dvojice Ethan a Joel Coenovi. Poprvé jsme jej mohli vidět ve stylové gangsterce Millerova křižovatka (1990), která znamenala úlohu křiváckého Bernieho, aby vzápětí získal roli titulní. V satirizujícím Bartonu Finkovi (1991) ztělesnil levicového dramatika, který přijme nabídku od filmu. A nestačí se divit... Turturro svého hrdinu pojal jako vyjukaného chlapíka, jenž se nechává semlít sto a jednou zvláštnůstkou Továrny na sny. Za svůj výkon obdržel hereckou cenu na festivalu v Cannes. Později jsme ho u Coenů viděli ještě dvakrát: v komedii Big Lebowski (1998) přitvrdil a stal se excentrickým kuželkářem s pedofilními sklony, v bluesovém muzikálu Bratříčku, kde jsi? (2000) jedním ze tří trestanců na útěku před zákonem.
Krátce po svém úspěchu s rolí Bartona Finka se Turturro stává jednou z nejviditelnějších ikon amerických nezávislých. Tradičně hraje smolařské chlapíky s životní prohrou vepsanou ve tváři. U Toma DiCilla tak v tragikomedii Život v sedmém nebi (1996) ztělesnil elektrikáře s krizí středního věku na krku, který se vrací do místa svého dětství. Do svých snímků si jej vyhlédli i Peter Weir (Beze strachu, 1993) nebo Sally Potterová (Muž, který plakal, 2000), ale taky mnozí režírující herci, od Tima Robbinse (Craddle Will Rock, 1999) až po Roberta De Nira (Kauza CIA, 2006) a Robert Redford (Otázky a odpovědi, 1994). Snad nejvýrazněji jej obsadila Diane Keatonová do retra Hrdinové mého dětství (1995). Turturro hraje (ne)obyčejného tatínka s ambicemi stát se velkým vynálezcem. Mnohdy ale zajdou tvůrci ještě dále, když v Johnu Turturrovi hledají příkladného podivína s čistou duší. Je jím kupříkladu Alexandr Lužin, šachový génius neschopný společenského života, v historické romanci Lužinova obrana (2000) či Ambrose Monk, chytřejší, ale bojácnější bratr titulního hrdiny, v detektivní sérii Můj přítel Monk (2004-05).
Ve výjimečných případech po službách Johna Turturra sáhne samotný Hollywood. Šanci získal v několika akčních titulech, od thrilleru Protiúder (2002) až po dobrodružné Transformers (2007). Obvyklé jsou spíše komediální figurky, jimž se divák s chutí zasměje pro jejich extraordinérní povahové rysy. Příkladem jsou komedie s Adamem Sandlerem Mr. Deeds – náhodný milionář (2002), Kurs sebeovládání (2003) nebo Zohan: Krycí jméno Kadeřník (2008). Plnohodnotný herecký výkon se tak od Turturra očekával snad jedině v psychologickém dramatu Tajemné okno (2004) – Turturro je zcela typicky za pomateného Johna Shootera, obviňujícího úspěšného spisovatele Raineyho (Johnny Depp) z plagiátorství.
Vedle své bohaté herecké kariéry se John Turturro věnuje rovněž filmové režii, scenáristice a produkci. Jako autor hledá inspiraci převážně v historii. Jedenkrát také v minulostí své rodiny. Jeho prvotina Mac (1992) byla příběhem Turturrova otce v amerických začátcích; režisér se představil také v titulní úloze. Druhý z Turturrových snímků snese žánrové zařazení mezi historická dramata: přesouváme se na počátek dvacátého století a sledujeme osudy divadelníků tělem a duší: dramatika Tuccia (Turturro) či členů divadelní společnosti (Katherine Borowitzová, Rufus Sewell...). Dělnický muzikál Romance & Cigarettes (2005) do minulosti míří především prostřednictvím hitů padesátých i osmdesátých let, které byly do děje zakomponovány.
