Jedna z nejvýraznějších britských hereček proslula jako protagonistka kostýmních dramat a shakespearovských adaptací. Jako romantická hrdinka odmítající se podrobit dobovým konvencím se představila například v Ivoryho snímcích Pokoj s vyhlídkou a Howards End. Známe ji však též jako Ofélii z Hamleta či Olívii z Večera tříkrálového. Ve druhé polovině devadesátých let se pak výrazněji prosadila v Hollywoodu, když se objevila také v soudobých látkách (Mocná Afrodité, Klub rváčů). Drobná herečka neobvyklé krásy stále a znovu dovede překvapit intenzitou vášní, které propůjčuje svým zraňovaným i zraňujícím hrdinkám.
Helena Bonham Carterová se narodila 26. května 1966 v Londýně, a přestože pochází z velevážené rodiny (její pradědeček Lord Asquith byl na počátku dvacátého století britským premiérem), mezi jejími příbuznými lze nalézt i legendárního filmového režiséra Anthonyho Asquitha. Také Helena odmalička toužila po herecké kariéře, když se zhlédla v jedné z hvězd seriálu Charlieho andílci. Od svých šestnácti se začala prosazovat na divadelních jevištích, v roce 1983 pak v Bonham Carterové našli tvůrci televizního snímku A Pattern of Roses ideální představitelku dívky z počátku dvacátého století. Již od počátku kariéry se tak prosazovala v dobové tematice a historické látky se Heleně měly stát na dlouhou dobu osudem. Vzápětí se totiž představila titulní úlohou v životopisném dramatu Lady Jane a přišla rovněž nabídka od věhlasného Jamese Ivoryho. Role mladičké Lucy v dobové romanci Pokoj s vyhlídkou (1985) se pak pro Carterovou stala vstupenkou mezi smetánku britských herců. Jako mladá hvězdička, která se čerstvě proslavila na obou stranách Atlantiku, ale na kostýmy načas zanevřela, aby se mohla objevit v krimiseriálu Miami Vice (1987).
Pro britské tvůrce však Helena Bonham Carterová zůstávala představitelkou vznešených šlechtických dcerek, jako například v televizním dramatu Hazard srdcí (1987). Ve dvojici evropských historických velkofilmů se pak nejdříve stala zbožnou souputnicí Františka z Assisi svatou Klárou v dramatu Francesco (1989), aby se posléze v Zeffirelliho Hamletovi (1990) představila po boku Mela Gibsona coby Ofélie. Hereckou specialistku na adaptace dobových románů E. M. Fostera z ní pak učinily úlohy v Ivoryho zpracování Maurice (1987) a především snímek Howards End (1991). Působivé drama o setkávání dvou rodin, idealistických Schlegelů a pragmatických Wilcoxů, však Carterovou ještě více uvěznilo v herecké škatulce protagonistky historických látek. Ojedinělé pokusy o soudobé látky, jako byla romantická komedie ze současnosti Správná věc (1989), v níž se Helena představila v úloze proradné a sobecké Lady Minervy, střídá snímek Kam se i andělé bojí vstoupit (1991), natočený opět podle E. M. Fostera, či tragická úloha snoubenky ústředního hrdiny v adaptaci literárního hororu Frankenstein, kterou v roce 1994 natočil Kenneth Branagh.
Potenciál Bonham Carterové v látkách současných odhalili až tvůrci televizní, díky nimž získává například úlohu striptérky Pandory v romanci Tančící královna či titulní roli v životopisném dramatu o manželce Kennedyho vraha Osudný podvod: Paní Oswaldová (1993), které své protagonistce přineslo nominaci na Zlatý glóbus. Do své komedie Mocná Afrodité (1995) si pak Carterovou vyhlédl dokonce Woody Allen, přesto ale zůstávala hlavně hvězdou ekranizací literárních klasiků. Objevuje se tak jako počestná Olívie v shakespearovské komedii Večer tříkrálový (1996) či v přepisu komorní romance Henryho Jamese Křídla vášně (1997). Úloha Kate Croyové, která volí mezi chudým milencem a vstupem mezi společenskou smetánku, navíc Carterové vynesla dosud jedinou oscarovou nominaci.
Ve druhé polovině let devadesátých se Bonham Carterová začíná přehrávat z váhavých romantiček do rolí žen ovládaných silnými emocemi, ať už je to touha ochrnulé Jane po intimitě v tragikomedii Teorie létání (1998), nenávistí ovládané Morgany v televizním snímku Merlin (1998) nebo mstivé hraběnky Karen v komedii Pomsta bude sladká (1998). V roce 1999 následoval velký hollywoodský úspěch Carterové zásluhou neurotické a vášněmi zmítané Marly v anarchistickém thrilleru Davida Finchera Klub rváčů. Také velkofilm Tima Burtona Planeta opic (2001) svůj komerční potenciál bezezbytku naplnil a přestože byl snímek přijat s rozpaky, výkon Carterové v úloze šimpanzí vědkyně Ari patřil k jeho nejsvětlejším bodům. Během natáčení se navíc Helena sblížila s režisérem Burtonem, s nímž ji dodnes pojí partnerské pouto. Navíc se již stalo pravidlem, že se Bonham Carterová objevuje v jeho posledních snímcích, v tragikomedii o síle imaginace Velká ryba (2003) a v dětské fantastické podívané Karlík a továrna na čokoládu (2005). Brzy se představí v historickém hororu Sweeney Todd (2007). Obdobně laděným jako Burtonovy filmy je i pátý příběh potterovské série Harry Potter a Fénixův řád (2007) - Bonham Carterová si zgustla na roličce hystericky šílené černokněžnice Bellatrix Lestrangeové.
Při svém americkém působení účinkuje spíše v úlohách vedlejších, potvrzují to rovněž dvě nejvýraznější televizní příležitosti: životopisné drama Jindřich VIII. (2003), v němž se představila jako Anna Boleynová, či drama Živě z Bagdádu (2002), vyprávějící o novinářských osudech během první války v Perském zálivu. Často se věnuje také dabingu, kromě titulní úlohy v loutkovém hororu Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) se zhostila i hrdinky animované komedie Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka (2005).
