Irenu Pavláskovou známe hlavně jako režisérku emocionálně vypjatých dramat plných psychického týrání, ponižování a zneužívání všeho druhu. Citové fauly jsou ve hře i v její novince Bestiář, tentokrát ovšem v o poznání odlehčenější podobě. Pavlásková totiž od psychologického dramatu přestoupila na žánrové pole romantické komedie a námět pro svůj film hledala na poličce s brakovou literaturou. Inspiroval ji stejnojmenný bestseller Barbary Nesvatbové, sestávající převážně z popisů různých eroticky pikantních situací, zasazených do luxusního prostředí. Filmový Bestiář ale získal kvality, které předloze chybějí – především věrohodné motivace jednotlivých hrdinů.
Protagonistka Karolína (Slovenka Danica Jurčová s dabingem Jitky Ježkové) se na začátku příběhu nechá vtáhnout do bolestně nejednoznačného vztahu se záhadným Alexem (Karel Roden). Ona by v něm chtěla mít normálního spolehlivého partnera, on ale stále uniká a vší silou se vzpírá čemukoliv, co by jen vzdáleně připomínalo chození nebo dokonce soužití. Jeho minulost navíc skrývá podivná obludná tajemství, na jejichž počátku zřejmě stála přemrštěně katolická výchova, jíž se Alexovi dostalo od rakouských rodičů. Po nějaké době Karolíně dojde trpělivost a aby se Alexovi pomstila (a sobě napravila pošramocené sebevědomí), po hlavě se vrhne do milostných avantýr s nejrůznějšími typy mužů, jež mají jediného společného jmenovatele: přitroublou samolibost.
Karolína se usilovně drží svého plánu stát se „bestií“. Poněkud matný herecký výkon její představitelky Danici Jurčové však jen stěží zastíní jinou, mnohem působivější bestii z díla Ireny Pavláskové – hrdinku filmů Čas sluhů a Čas dluhů v podání Ivany Chýlkové. Takové srovnání se nabízí i proto, že mužským protějškem je i v tomto případě Karel Roden, který Alexovi vtiskl typicky „rodenovskou“ kombinaci tajuplného charismatu a úzkostné nejistoty. Osobité barvy do filmu vnášejí i představitelé dalších Karolíniných milenců, přestože se jedná převážně o epizodní komické figurky. Velmi zábavný je především Marek Vašut v roli poněkud buranského ministra, který by si z Karolíny rád udělal vydržovanou milenku, ve skutečnosti se s ní však nedostane o moc dál než ke stolu v restauraci (za jediný týden spolu podle jeho propočtů projedí třináct tisíc korun). Ještě kurióznější figuru zazobaného farmáře ztělesnil Tomáš Matonoha: jeho hrdina se svou láskou k domácímu zvířectvu balancuje na hranici zoofilie.
Zajímavě obsazený je i Miroslav Etzler v roli přemrštěně uhlazeného vdovce či Lukáš Jůza jako pohledný plavčík. Škoda, že ve filmu se nepodařilo organičtěji scelit komickou a dramatickou rovinu – ty se střídají ostrými střihy podle toho, zda se v příběhu zrovna vyskytuje Alex. S jeho příchodem Karolíně i divákům vždy okamžitě tuhne úsměv na rtech a odlehčená zábavnost se mění v napjaté očekávání.
Na exteriérových kulisách Bestiáře producenti rozhodně nešetřili. Nejenže nám dopřáli panoráma londýnských pamětihodností i středomořské exotiky, ale také Praha v záběrech F. A. Brabce oproti skutečnosti výrazně zkrásněla. Aniž by se uchyloval k okoukaným pohlednicovým obrázkům, proměnil ji v půvabné evropské velkoměsto plné luxusních kaváren a restaurací, ale také zeleně.
Ve srovnání s předchozími díly Ireny Pavláskové si Bestiář jistě neklade tak vysoké umělecké ambice, v žánru romantické komedie jde ale o počin rozhodně zdařilý. Už proto, že v českých podmínkách se může měřit pouze s nepříliš povedenou Renčovou adaptací Vieweghova Románu pro ženy. A v této konkurenci Bestiář jednoznačně vítězí.
