Na motivy románu Josefa Kopty s názvem Hlídač č.47 natočil Filip Renč stejnojmenné filmové drama. Nutno hned na začátek říct, že za knižní předlohou film ve všech směrech pokulhává.
Vojenský veterán František Douša (Karel Roden) získá práci hlídače na železniční trati v domku č.47 (dnes bychom náplň jeho práce označili možná jako výpravčí), kam se nastěhuje společně s manželkou Annou (Lucia Siposová). Douša zachraňuje před sebevraždou na kolejích mladého hrobníka Ferdu, jenž se nato bezhlavě zamiluje do jeho ženy. Vztahové drama pokračuje na pozadí nehostinné přírody a vznikající Doušovy hluchoty.
Zajímavé je srovnání psychologického románu Josefa Kopty s Renčovým filmovým zpracováním. Kopta vypráví Doušův příběh poutavým obrazným jazykem bohatým na přírodní poetiku a básnická přirovnání. Renčovo režisérské umění kované komediální a klipovitou tvorbou se vypořádává s předlohou po svém.
Poetiku zastupují tiché a dlouhé pohledy do zasněžené krajiny. Například když Douša odjíždí na drezíně nebo jde pěšky přes zasněžené lány, pocítíme emotivní sílu krajiny a okolní přírody. Častější jsou ve filmu však obrazové reminiscence na válečné utrpení vojáka Douši. Takové opakující se traumatické vzpomínky plné násilí a krve v knize zcela chybí. Renč v nich chce pravděpodobně sevřít diváka brutalitou scén a zintensivnit pocit utrpení, které Douša prožil. Opakujícími se vzpomínkami na mrtvou Františku Renč zas naplňuje snovou symbolikou čistoty až andělství, přestože v knize jsou líčeny s útrpnou realitou.
Dějovou linku románu Renč celkově pozměnil a výrazně zjednodušil. Nepřináší nový vhled do Koptova díla, inspiruje se především předchozím filmovým zpracováním knižní předlohy z roku 1937 od režiséra Josefa Rovenského. Doušův nejednoznačný a komplikovaný charakter Kopta v knize vystihl bravurně, stejně jako jednotlivé charaktery postav, jeho znalost lidské psychiky je stále obdivuhodná. Naproti tomu režisérova výrazná polarizace nejednoznačných a realisticky vykreslených postav z knihy ředí a vyprazdňuje jejich obyčejné osudy, které postrádají hloubku a ubírají tak filmu na kýžené dramatičnosti a napětí.
Koptův Douša není až takový nekňuba a trpitel, je poťouchlý a schovává se za svou ženu, která je manželovi přes vnitřní rozpory věrná. Do postavy Ferdy, jenž v knize představuje řezníka, tvůrci nakumulovali hned další dva lidské životy (sebevraha, který je v knize hrobníkem a Ferdovým otcem a násilníka, jenž je v románu zastoupen neznámým mladým kramářem).
Filmu také podráží nohy místy kostrbatý a doslovný scénář, který drama mění hercům v toporné odříkávání textu. Majestátný hudební doprovod sice dobře podbarvuje dlouhé přelety nad zasněženou krajinou, ale jinak vyvolává sentimentálně nepatřičný patos. Manifestovanou dramatičnost filmu se snaží svým extraligovým hereckým výkonem zachránit Karel Roden, jenž si hlavní rolí hlídače Douši řekl důrazně o sošku Českého lva.
Filip Renč nevyužil mnohovrstevnatý potenciál knižní předlohy a přetavil jej do nudné podívané, z jejíž průměrnosti vyčnívá jen herecký výkon Karla Rodena.
