Film získal Oscara za rok 2004 v kategoriích Nejlepší animovaný film a nejlepší střih zvukových efektů (Michael Silvers, Randy Thom).
Zdá se, že studio Pixar vyrábí (v současnosti pro Buena Vista, distributora disneyovek) trojrozměrně animované filmy podle neselhávajícího receptu na úspěch. Ten recept je zázračně jednoduchý, i když ne snadno napodobitelný: efektní kouzla počítačové animace nehrají v pixarovských filmech nikdy hlavní roli. Jsou pouze nástrojem, který slouží postavám a příběhu. A podle tohoto receptu byli bezpochyby stvořeni také Úžasňákovi.
Členové rodiny Úžasňákových sice patří do širokého klanu superhrdinů, na rozdíl od většiny jejich příbuzných jsou jim však kromě komiksové nadsázky vlastní i velmi nehrdinské emoce a laskavý smysl pro humor. Bob a Helena Parrovi – jak zní civilní jména manželů Úžasňákových – mají za sebou oslnivou minulost superhrdinských celebrit, jejichž denním chlebem byla likvidace superpadouchů a zachraňování tisíců lidských životů. Čas akrobatických a siláckých kousků pro ně ale skončil, když je do ilegality zahnaly desítky žalob ze strany zachráněných nespokojenců.
Nyní se Parrovi snaží stůj co stůj vtěsnat do škatulky řadových občanů – a dělá jim to nemalé potíže. Zejména bývalý pan Úžasňák nemůže vystát ponižující zaměstnání v pojišťovně, do jejíž stísněných kancelářských boxů se stěží vejde. Jeho choť je na tom o něco lépe. Více či méně se smířila s údělem matky a hospodyňky, která svou superschopnost – umění natahovat a libovolně ohýbat končetiny – využívá jen při úklidu a rozhánění dětských rvaček.
Tři potomci Parrových mají také zvláštní nadání, i když prozatím neměli možnost si je naplno vyzkoušet v praxi. Teenagerka Violeta se umí stát neviditelnou a vytvořit silové pole, ale jako by jí to nestačilo, svůj usoužený obličej depresivní anorektičky neustále skrývá po závojem dlouhých černých vlasů. Její mladší bratr Dash je typické hyperaktivní dítě – což v kombinaci se superhrdinskými geny znamená, že se pohybuje neuvěřitelně rychle. Kojenec Jack Jack dosud žádnou zvláštní schopnost neprojevil, ale co není, může být…
V průběhu filmu ovšem dostane rodina Úžasňákových příležitost předvést své superschopnosti v souboji se zlovolným padouchem, obývajícím futuristicky vybavený ostrov. Ale ještě působivější než všechny ty honičky a bitky ve vzduchu, na zemi i ve vodě jsou scény, v nichž se Úžasňákovi musejí vyrovnat s údělem obyčejných „civilistů“. Právě v nich se stále znovu a znovu vrací možná hlavní téma filmu: střet výrazných osobností, přesahujících (jakýmkoli způsobem) běžná měřítka, se světem sešněrovaným byrokratickými předpisy. Střet talentovaného s netalentovaným, úžasného s tuctovým.
I když ve světě počítačové animace je to poněkud neobvyklé, Úžasňákovi jsou svým způsobem autorský projekt. Pod filmem je jako scenárista a režisér podepsán jediný muž – Brad Bird, tvůrce nedoceněného animovaného snímku Železný obr. Kromě toho, že Bird svůj film napěchoval vizuálními gagy, si v něm také jakoby mimochodem pohrává s motivy známými z napínavých filmů všeho druhu. Dozvídáme se, že většina superhrdinů dříve či později doplatila na svou zálibu v elegantních vlajících pláštěnkách, terčem úsměšků jsou tak často používané vševysvětlující monology padouchů, hudba provázející akční scény připomene klasické bondovky.
Úžasňákovi jsou jedním z prvních trojrozměrně animovaných filmů s lidskými postavami v hlavních rolích (až dosud převažovaly hračky, zvířata a různé fantastické bytosti). Animace reálných lidských postav má svá úskalí a počítačoví animátoři z Pixaru jimi všemi obratně propluli, ale při sledování Úžasňákových nebudete myslet jen na jejich digitální dokonalost. K úžasu vás přivedou jejich charismatičtí hrdinové, jejichž hlavní superschopnost spočívá v umění získat si divácké sympatie.
