Dosavadní produkce studií Pixar a DreamWorks se vyznačovala vysokou a téměř nekolísající kvalitou. Filmy jako Shrek, Hledá se Nemo či Úžasňákovi diváky zhýčkaly nejen špičkovou úrovní počítačové animace, ale především vynikajícími scénáři, schopnými oslovit publikum snad všech věkových kategorií. Madagaskar z dílen DreamWorks je první velkou výjimkou z tohoto pravidla, takže i když nejde o nijak zvlášť špatný film, ve srovnání se svými animovanými předchůdci vyvolává rozpaky a zklamání.
Výchozí zápletka zní velmi slibně: čtyři ochočení obyvatelé zoo v newyorském Central Parku – lev, zebra, hrošice a žirafa – jsou po malém výletu do rušných ulic proti své vůli odesláni do svého „přirozeného“ prostředí a musejí se naučit přežít v africké divočině. Rodilí Newyorčané, uvyklí velkoměstskému smogu i pohodlí svých výběhů, se zničehonic ocitnou v nepředvídatelné džungli plné neznámých pokušení i nebezpečí. Třebaže scenáristé Madagaskaru, Mark Burton a Billy Frolick, měli k dispozici takovýto solidní odrazový můstek, žádnou kaskádu veletočů na něm nepředvedli. Veškeré drama je zredukováno na vnitřní konflikt lva Alexe, jenž byl v zajetí zvyklý na pravidelný přísun šťavnatých bifteků. Po několikadenním půstu v džungli se v něm však probudí predátorské instinkty a on najednou touží sežrat svého nejlepšího kamaráda, zebru Martyho. Všechny ostatní figury jsou ve filmu jen do počtu, takže ač je Madagaskar na první pohled bohatě zalidněný (či spíš zazvířený) rozmanitými postavami, jeho příběh je překvapivě řídký, pomalý a monotónní. Scenáristé poslali své hrdiny do džungle, ale najednou jako by nevěděli, co si tam s nimi dál počít.
Hlavní čtveřice se vyznačuje poměrně zábavnými charakteristikami. Zebra Marty, iniciátor celého výletu, je dobrodruh, který touží „najít sám sebe“. Lev Alex se rád nechá obskakovat a miluje potlesk publika, žirafa Melman je úzkostný a nervní hypochondr, hrošice Glorie k ostatním přistupuje věcně a mateřsky. Většina těchto vlastností však nenachází v ději žádné uplatnění a slouží jen jako dekorace či materiál pro dialogovou vatu.
Po výtvarné stránce je film nicméně velmi zdařilý. Design ústředního kvarteta připomíná zvířecí hrdiny starších animovaných grotesek – snahu o realismus zde nahradila karikaturní stylizace. Skutečnou pastvu pro oči nabízí barvami hýřící tropický prales na ostrově Madagaskaru, inspirovaný obrazy Henriho Rousseaua. Součástí ostrovního koloritu je i kolonie lemurů, huňatých poloopic, zobrazených zde jako prazvláštní nárůdek milující taneční parties pod vedením svého samolibého krále Jelimána. Lemuři se v původním znění dorozumívají afrikánským dialektem, který v českém dabingu nahradila brněnština. Moravský akcent v exotických kulisách kupodivu vůbec nepůsobí rušivě, právě naopak - potrhlým lemurům padne jako ulitý.
V Madagaskaru nechybí množství vtipných momentů. Jedním z nich je sekvence, ilustrující zákonitosti potravního řetězce: roztomilá zvířátka jsou v ní požírána jinými roztomilými zvířátky za doprovodu písně What a Wonderful World. Zdařilým leitmotivem je i čtveřice vojensky organizovaných tučňáků, kteří mají do detailů naplánovaný svůj útěk do vysněné Antarktidy. Teprve po vylodění v zemi zaslíbené zjistí, že je tam zima, fouká tam ledový vítr a vůbec jde o prostředí nevhodné k pohodlnému životu…
Film režisérské dvojice Toma McGratha a Erika Darnella (MravenecZ) postrádá univerzální dosah předcházejících digitálně animovaných hitů. Své diváky si najde spíše mezi dětmi, které ocení jeho nekomplikovaný a zvolna se odvíjející příběh, zatímco dospělý doprovod se zasměje jen sporadicky.
