Scénář Tajemného okna vznikl podle novely Stephena Kinga, jenž dodává thrillerové náměty už celá desetiletí. Tentokrát jde o spisovatele Morta Raineyho (Johnny Depp), kterého kromě rozvodu momentálně sužuje i autorský blok. Rainey tráví dny pospáváním na kanapi v chatě u jezera, kde jej jednoho dne navštíví svérázný jižanský takypisálek John Shooter (John Turturro). Ten Raineyho obviní z toho, že mu ukradl jeho povídku, a požaduje po něm, aby tedy alespoň opravil její konec podle původní - Shooterovy - verze. Rainey o ničem takovém nejdřív nechce ani slyšet, ale podivný cizinec začne sahat k čím dál hrozivějším výhružkám.
Thrillery jsou žánr výsostně americký, na čemž nic nezmění fakt, že jej dovedli k dokonalosti režiséři jiných národností: vzpomeňme "otce zakladatele" Fritze Langa a Alfreda Hitchcocka či jejich nadané žáky Romana Polanského, Petera Weira nebo Briana De Palmu. Tato americká škola však v současnosti stagnuje. Na vině není ani tak nedostatek kvalitních režisérů jako spíš absence dobrých scénářů. Scénář je právě tím klíčovým elementem, který současné thrillery odpaluje na obě strany kvalitativního spektra: bývá příčinou ztroskotání ambiciózních projektů (Gothika, Červený drak), ale když se povede, může z jinak skromně vypadající záležitosti udělat skutečnou událost (Memento, Telefonní budka).
Tajemné okno patří k těm snímkům, které scénář táhne ke dnu jako koule u nohy. Zaprvé se tu King, jenž píše knihy na kila, nemístně opakuje: spisovatelský blok a nápisy na stěnách známe z jeho Osvícení, gradující hrozby z Nezbytných věcí a vražedné apelace na změnu konce knihy z Misery. King se netají tím, že své midcultové psaní považuje za literární ekvivalent Big Maca s hranolkami, nicméně režiséři jako Kubrick (Osvícení), Reiner (Misery) nebo De Palma (Carrie) z jeho příběhů dokázali vytěžit žánrové klenoty. Ne tak De Palmův scenárista David Koepp (Carlitova cesta, Mission: Impossible, dále Jurský park, Spider-Man), který Kingovu předlohu přepsal a zrežíroval naprosto polopaticky. Což je druhá vada scénáře Tajemného okna: jakmile v thrilleru někdo "zabije zrcadlo", nota bene postava, která trpí samomluvou a s uklízečkou se baví o pseudonymech, nemůže vás pak už nic překvapit. Třetím nedostatkem scénáře je jeho nevýživnost: co by vystačilo na vtipnou epizodu televizního seriálu na celovečerní film rozhodně nevydá.
Snad proto, že hlavní nedostatky jsou tři, má Tajemné okno i tři pozitiva. Nejdřív se o slovo přihlásí kamera Freda Murphyho: do chaty vstoupí efektním průletem a poté z ní pomocí rakursů jako z hororové počítačové hry Alone In The Dark vytvoří hnízdečko působivé klaustrofobie. Pak přijde na řadu John Turturro, oblíbený herec bratří Coenů (Big Lebowski, Barton Fink), který v roli zhrzence z Mississippi dokáže pomocí jižanského přízvuku, podivného oblečení a ještě podivnějších způsobů vytvořit hrozbu zvíci nejlepších thrillerů. A do třetice je tu Johnny Depp v hlavní roli. Jednak je jeho obsazení spolehlivým komerčním tahem, jednak odpovídá neproniknutelnému klíči, podle něhož si Depp své postavy vybírá. Ze všech romantických rozervanců, které hrál, je jeho Mort Rainey asi nejblíže Edu Woodovi ze stejnojmenného filmu. Depp si v jeho kůži evidentně užívá přechod od poměrně realistického odkopnutého manžela až po komiksově psychotickou figurku a do závěrečného zvratu dává mocný kus sebeironie. Tento zvrat také ospravedlňuje přehrávání, kterým Depp odkazuje ke svým excelentním kreacím z Pirátů z Karibiku nebo ze Strachu a hnusu v Las Vegas.
Jakkoliv je však hlavních kladů i záporů Tajemného okna stejný počet, nelze přehlédnout to, co Tajemné okno oslabilo. Tím spíš, když tento film sám ukazuje, jaký mohl být: úvodní přistižení manželky in flagranti představuje dokonalou expozici novodobého filmu noir, další minuty už ale míří někam úplně jinam.
