Po jedinečném Match Point – Hra osudu zůstává režisér a scenárista Woody Allen věrný Londýnu i herečce Scarlett Johanssonové. Snímkem Sólokapr se však navrací ke komediím bezmála bláznivým, jaké natáčel v nedávných letech (Darebáčci, Prokletí žlutozeleného škorpióna).
Novinářské eso Joe Strombel (Ian McShane) právě natrefil na jeden z největších sólokaprů své kariéry. Sekretářka nové hvězdy britské politiky Petera Lymana (Hugh Jackman) se domnívá, že její šéf je nechvalně proslulým masovým vrahem přezdívaným tarotový. A své podezření podepřela pádným důkazem – když se odhodlala Lymana udat, byla otrávena. Sekretářka Petera Lymana je mrtvá. A Joe Strombel je jako na potvoru taky mrtvý. Oba se právě plaví pod dohledem pána v černé kápi po řece Styx. Strombelovi tak nezbývá, než se o námět podělit s živým žurnalistou. Americká studentka novinařiny Sondra Pranská (Scarlett Johanssonová), toho času na prázdninách v Londýně, je asi tím nejnepravděpodobnějším kolegou, jehož by si Strombel vybral za parťáka zaživa. Teď se ale asi bude muset smířit s touto roztomile rozpačitou dívčinou, jež tropí zmatek nad zmatek. Třetím do party netradičních investigativců se stává druhořadý kouzelníček Sid Waterman (Woody Allen), jemuž je zmatkářství vlastní snad ještě víc než samotné Sondře. Jedinou cestou jak sledovat stopu je infiltrace do Lymanova života. Odolá ale potom Sondra Lymanovu kouzlu? Copak by gentlemanský Peter vůbec mohl být vyšinutým vrahem?
Po experimentu s formou (Melinda a Melinda) a s žánrem (Match Point – Hra osudu) se Woody Allen vrací na osvědčenou půdu upovídaných komedií s neurotickým hrdinou – tentokrát dokonce ve dvojitém podání otce a dcery. A nijak nevadí, že se jedná o příbuzné jednorázové, pro potřeby vyšetřování. Přesto k sobě Sondra a Sid evidentně patří, nikdo by o jejich rodinném spříznění nezapochyboval. Filmová diva Scarlett Johanssonová dokonce neváhala nasadit nemoderní brýle, obléknout sérii skutečně extraordinárních (a kouzelně úsměvných) oblečků a osvojit si gesta, pohyby a především kulometnou dikci allenovských neurotiků. Woodymu po desetiletích praxe už stačí hrát sebe sama a tu a tam se dopustit jednoho ze svých oblíbených bonmotů („Narodil jsem se jako Hebrejec, ale pak jsem konvertoval k narcismu.“).
Protipólem k americkému křupanství je Jackmanův anglický elegán Peter Lyman. Jestliže k „rodinnému“ duu patří nezáludnost, pak na světě britských gentlemanů shledává Allen opět cosi znepokojivého. Navenek perfektní muž by klidně mohl být veskrze zkažený (viz Darebáčci i Match Point). A tak musí britskou rasu zachraňovat novinářský buldok Joe Strombel (Ian McShane), jehož bezděčně charakterizuje kolega: „Jak znám Joea, ten by šel za sólokaprem i ze záhrobí.“.
Své předobrazy v předchozích režisérových filmech nemají jen ústřední postavy Sólokapra, totéž platí i o celé řadě dějových prvků. Jak už jsme u něj navyklí, Allen si vypůjčuje prvky ze svých předchozích snímků a poté se je pokouší různě kombinovat. V Sólokapru nalezneme motivy třeba z Tajemné vraždy na Manhattanu (pronásledování domnělého vraha samozvanými detektivy), Darebáčků (burani vstoupivší mezi smetánku), Stínů a mlhy (městem řádí šílený zabiják) anebo z Alice (hlavní hrdinka rozmlouvající s duchem). A tak by se dalo pokračovat až do samého závěru Sólokapra, který víc než jen připomene vyústění jiného z Allenových předchozích filmů. Kterého, to samozřejmě neprozradím.
V případě sedmatřicátého celovečerního snímku snad ani není možné, aby tvůrce sám sebe nevykrádal. U Sólokapra ale jde vypůjčování témat z předchozích scénářů přece jen přes čáru. Nových nápadů se od Allena tentokrát divák prakticky nedočká. A pokud už se Allen nějaké autorské novinky dopustil, nejedná se zrovna o výtrysk tvůrčí geniality. Potěší snad jen několik typicky allenovských vtípků. V porovnání se Sólokaprem však byly nedávné komedie natočené pro studio DreamWorks (Darebáčci, Prokletí žlutozeleného škorpióna, Hollywood v koncích) kotovými kaskádami humorných dialogů. Tentokrát počítejte spíš jen s jednorázovými výstřely do tmy.
Stejně jako se Allenův hrdina Sid Waterman za kouzelníka Splendiniho pouze vydává, tak ani Sólokapr nepatří zrovna mezi snímky splendidní. Jako filmař jistě Woody Allen ještě příjemně překvapí, po svém vrcholném díle Match Point – Hra osudu si ale starý mistr vybírá slabší chvilku.
