Jedinečný, podmanivý, nabitý originální atmosférou. Tyto a mnohé další přídomky jsou užívány při popisu příběhů ze Sin City (a to i jejich filmové podoby). Kruté a bezohledné ke každému, kdo se k němu přiblíží – takové je město, které se zrodilo v hlavě scenáristy a kreslíře Franka Millera a ve kterém se odehrává jedna z nejproslulejších comicsových sérií let devadesátých.

Poprvé se čtenáři se svéráznými hrdiny ze Sin City seznámili v roce 1991, kdy péčí nakladatelství Dark Horse debutoval příběh drsňáka a rváče Marva, mstícího vraždu luxusní prostitutky Goldie. S úspěchem, který se dostavil, nepočítal snad ani Frank Miller sám a grafická novela Sin City (při druhém vydání byla kniha přejmenována na Drsný sbohem) se brzy přiřadila mezi díla označovaná jako kultovní. Tisíce fanoušků na ní mohly obdivovat propojení všeho, čím se Miller ve své tvorbě inspiruje, od filmů noir až po japonské krváky, v jeden organický celek. To vše bylo navíc „rozpohybováno“ dynamickou černobílou kresbou, které nebyly cizí extravagantní úhly a rámování „záběrů“ a působivá hra světel a stínů, zdůrazňující charaktery jednotlivých postav.

Když pak v roce 1993 vyšla Dáma, pro kterou se zabíjí, fandové rozhodně zklamáni nebyli – ba právě naopak. Sin City totiž získalo příběhem bývalého novináře Dwighta McCarthyho, kterému jeho bývalá láska udělá ze života peklo, o jednu dimenzi navíc: bylo obohaceno o vybroušenou práci s časovou rovinou. Děje Drsného sbohem a Dámy, pro kterou se zabíjí se totiž v mnoha bodech prolínají, aby se tu dříve, tu později zase vydaly svým vlastním směrem. Na některé události z předchozího příběhu se tak čtenáři mohli podívat také z jiného úhlu pohledu. Čísla prodeje brzy přesvědčila, čeho si fanoušci od Millera žádají, a ten je nezklamal. Svého oblíbeného hrdinu Dwighta zapletl ještě do dvou dalších malérů (Velká tučná zabijačka, 1994 a Rodinné hodnoty, 1997) a seznámil nás s jediným čestným poldou v Sin City Hartiganem (Ten žlutej parchant, 1996). Sbírkou sebraných krátkých příhod Chlast, děvky a bouchačky doplnil znalosti čtenářů o několika vedlejších postavách z předchozích historek a vše završil v roce 1999 monumentální ságou Pekelná jízda, která představuje nového hlavního hrdinu – vietnamského veterána Wallace, jenž osamoceně pátrá po dívce unesené partičkou gaunerů.

Ač mají Millerovy příběhy ze Sin City řadu originálních kvalit, které je vymezují vysoko nad hladinu průměru, od kresby, která byla ve své době průlomová, až po „postmodernistické“ spojení nejrůznějších kulturních vlivů, úspěch tohoto fenoménu leží někde jinde. V Millerově schopnosti působivě navázat na fascinaci zločinem, neřestí a násilím, která je americké popkultuře vlastní po mnohá desetiletí. Při vzniku Basin City (jemuž však nikdo neřekne jinak než Sin City, Město hříchu) se Miller evidentně inspiroval existencí Las Vegas – prašného pouštního velkoměsta, do nějž se stahují nejrůznější živly, velcí gauneři i drobní zlodějíčkové a násilníci. Na rozdíl od království hazardu je ale ekonomika Sin City založena na domech poskytujících jistou vpravdě veřejnou službu. Tou hlavní zbraní, kterou Millerovy příběhy útočí na čtenáře, je zcela neopakovatelná atmosféra, díky níž se ze Sin City stává pokračovatel Divokého západu, kde mají hlavní slovo muži s kolty zavěšenými proklatě nízko, Chicaga dvacátých let, v němž řádí ničím a nikým neomezovaní mafiáni, i Los Angeles Phila Marlowa, kde si zákon kupují zbohatlíci pochybného charakteru, policie zná své místo a dámy se dostávají do nesnází až nečekaně snadno. Sin City je zkrátka místem, kde nepřekvapí, že jsou lidské osudy završeny tragicky…

Pro Franka Millera sice platí, že ví, jak své fandy nezklamat, ba dokonce jak je nadchnout, jedno z jejich přání však dlouho zůstávalo nenaplněno: řada z nich si totiž přála vidět filmovou podobu svého oblíbeného comicsu. Po deziluzi, kterou mu krátké působení v Hollywoodu způsobilo, však byl Miller rozhodnutý nepustit z rukou práva na filmové verze svých comicsů. A obzvláště odmítal snímek podle „nefilmovatelného“ Sin City. Tito milovníci světa Sin City se však přeci jen dočkali, když Frank Miller kývl na návrhy Roberta Rodrigueze a stal se spolurežisérem filmové verze Sin City. To už je ale zas trochu jiný příběh…