Sedmdesátá léta ho zastihla jako velkou hvězdu Hollywoodu, putující z jednoho hitu do druhého (Čelisti, Blízká setkání třetího druhu). V roce 1977 dokonce díky komedii Loučím se, děvče stanul na oscarovém piedestalu. Drogy a alkohol však Dreyfusse o velkou porci věhlasu i řadu hereckých příležitostí připravily a pokus o návrat mu vyšel jenom částečně.

Richard Dreyfuss se narodil 29. října 1947 v New Yorku, herectví se však začal věnovat až po přestěhování do Los Angeles (1956). Už v jedenácti letech vystupoval na scéně Beverly Hills Jewish Community Center. V sedmnácti se poprvé objevil před kamerami (televizní inscenace dramatu In Mama's House), aby následně putoval z jedné role do druhé. Jeho doménou se stala obrazovka (výrazně se uplatnil v sitcomu Karen, 1964-1965; zkušenosti ale získával i v mnoha dalších seriálech, zmiňme jen komediální The Bewitched nebo western Gunsmoke). Hraní mělo přednost i před vysokoškolskými studii – obory drama a politologie na San Fernando Valley State College po dvou letech předčasně opustil. Po náhradní vojenské službě v nemocnici, kterou zvolil věren pacifistickým zásadám, se vrátil načas do New Yorku, kde se prosadil na broadwayských jevištích.

Příchod na plátna se v Dreyfussově případě nesl ve znamení nástupu názorově spřízněných mladých tvůrců, kteří do Hollywoodu přelomu šedesátých a sedmdesátých let přicházejí plni ideálů a vzdoru vůči generaci otců. V mladém Dreyfussovi řada z nich nalezla všestranného herce, jemuž nejsou cizí klasické dramatické herectví, ani improvizované komediální výstupy. První filmovou zkušenost si Dreyfuss připsal díky drobné roličce v satiře na hollywoodský hvězdný systém Údolí panenek (1967), aby se hned vzápětí mihl v dnes klasickém příběhu generační vzpoury Absolvent (1967) s Dustinem Hoffmanem.

Po divadelním období z úvodu sedmdesátých let se Dreyfuss k filmu vrací v roce 1973. Právě včas, aby získal několik výrazných rolí, jež ho nasměrovaly ke hvězdám. Kapitán Yossarian v protiválečné satiře podle Josepha Hellera Hlava 22, gangster Baby Face Nelson v životopisu slavného kriminálníka Dillinger, mladý intelektuál Curt v retrokomedii George Lucase Americké graffiti – to byla trojice úloh, které zhruba ve stejnou dobu odhalily Dreyfussův talent širším diváckým vrstvám. Hned rok nato ke svým životním výkonům přiřadil titulní úlohu v tragikomedii Učňovská léta Duddyho Kravitze, když ztělesnil ambiciózního židovského mladíka z dělnické rodiny, jenž k cestě za úspěchem neváhá opouštět přátele i rodinu. A dvojnásobné setkání se Stevenem Spielbergem Dreyfussovi přineslo herecký podíl na dvou z nejúspěšnějších snímků slavného režiséra. Jako podmořský biolog Hooper, účastnící se na honu na obřího žraloka, v dobrodružném hororu Čelisti (1975) i elektrikář Neary, posedlý pátráním po mimozemských návštěvnících, ve sci-fi Blízká setkání třetího druhu (1977) si vysloužil místečko ve filmových encyklopediích.

Životní rok 1977 navíc završil rolí sebestředného herce Elliota Garfielda v konverzační komedii Loučím se, děvče – aby si za ni odnesl Oscara. V necelých devětadvaceti letech tak Richard Dreyfuss coby nejmladší laureát ceny Akademie v kategorii herců hlavní roli stanul na vrcholu. Z něj však obvykle následuje jenom sestup – anebo pád. Ten Dreyfussův byl obzvláště hluboký. Každý z jeho tří „pooscarových“ filmů skončil v propadlišti dějin. A málem je tam zanedlouho následoval i samotný Dreyfuss, který si to jedné noci roku 1982 zamířil svým vozem přímo do stromu. Následoval pobyt v nemocnici a přiznání k alkoholové i drogové závislosti.

Čistý a střízlivý se Dreyfuss k hraní vrací až v polovině osmdesátých let, aby se vrhl do širokého spektra žánrů i rolí. Dominují jim však měšťáčtí hrdinové, vzpomínající na staré dobré časy. Mnohé zastihujeme ve chvíli, kdy jim nečekaný příchod cizince otočí život vzhůru nohama. Takový je nešťastný zbohatlík Dave, jenž pohostí bezdomovce Jerryho (Nick Nolte), v komedii Somrák z Beverly Hills (1986), psychiatr Leo, k němuž se nastěhuje neurotik Bob (Bill Murray), v crazy komedii A co Bob? (1991), ale i úspěšný obchodník Sam, nacházející životní lásku v kolegyni Renatě (Holly Hunterová), v romanci Jednou dokola (1991). Nostalgické vzpomínání je vlastní i dalším titulům z Dreyfussovy filmografie – v nich naopak hraje životní optimisty: bonvivánského obchodního cestujícího v retru Barryho Levinsona Konkurenti (1987) nebo zlodějíčka Louie v komedii Ztraceni navěky (1993). Vitálním hrdinou je také Dreyfussův pilot-hasič Aaron ve Spielbergově starosvětské romanci Navždy (1989); jeho osudem však je zemřít a z povzdálí sledovat osudy milované manželky. Období návratu však jako by směřovalo k Dreyfussovu vrcholu v podobě sentimentálního učitele hudby Glenna Hollanda, jenž autorské ambice obětoval studentům, v psychologickém dramatu Opus pana Hollanda (1995). Studie muže rekapitulujícího svůj život Dreyfussovi přinesla nominace na Oscara a Zlatý glóbus. Potvrzení comebacku v podobě zlaté sošky se ale nekonalo. S odstupem se Dreyfussův výkon dokonce jeví jako hercova labutí píseň.

Dnes je už zřejmé, že hvězdným časům Richarda Dreyfusse dávno odzvonilo. Několik pokusů o návrat v podobě komedií rodinných (Krippendorfův kmen, 1998) anebo akčních (Akce Pelikán, 2000) skončilo nezdarem. A tak se Dreyfuss musí smířit s roličkami, které jsou jen odleskem jeho dávné slávy. Zajímavé úlohy nabídla dvojice politicky laděných snímků – v romanci Americký prezident (1995) si Dreyfuss zahrál pravicového jestřába, senátora Rumsona, v nesmlouvavé satiře Silver City (2004) ztělesnil protřelého odborníka na předvolební kampaně Raven. Do politických kruhů ostatně v posledních letech Dreyfuss zavítal i díky několika výrazným televizním úlohám. K rekonstrukci slavné aféry kolem kapitána Alfreda Dreyfuse (hercova údajného vzdáleného příbuzného) Zajatci cti (1991), připojil úlohu v dramatizaci atentátu na prezidenta Spojených států, nazvané Zastřelte Reagana (2001). Nejvýraznější příležitost mu ale televize nabídla v podobě titulní role v životopisu Lansky (1999), mapujícím život proslulého mafiána židovského původu Meyera Lanskyho.

Po mnoha letech se do našich kin Richard Dreyfuss vrací ve velkorozpočtovém snímku Poseidon (2006) jako životem unavený architekt Nelson, jemuž nenadálá katastrofa vlije energii do žil. To samé se bohužel od tohoto nepříliš povedeného dílka pro Dreyfussovu kariéru asi očekávat nedá. U muže, jenž měl velkou šanci stát se hereckou legendou, takovéto konce musí zamrzet dvojnásobně.