Tim Burton je už téměř dvě desetiletí znám jako režisér, který ve svých filmech dokáže jedinečně stmelit poetiku pohádky a hororu, dětskou naivitu a temné spodní proudy. Jeho dvorní herec Johnny Depp je zase specialistou na role podivínů a excentriků, v nichž vždy originálně proměňuje svůj zevnějšek. Není proto divu, že právě oni dva spojili své síly nad novou filmovou adaptací knihy Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu.
Knížka, která u nás vyšla poprvé až v roce 1992 v překladu Jaroslava Kořána, patří ve světě už čtyři desetiletí ke klasice dětské literatury. Titulním hrdinou je chudý chlapec Karlík Bucket, který nad svými vrstevníky na první pohled nevyniká žádnými zvláštními schopnostmi. (Jak se ale ukáže, podobně jako Popelka, hloupý Honza a další pohádkoví outsideři je vybaven tím nejdůležitějším – dobrotou srdce.) Spolu s dalšími čtyřmi dětmi se Karlík náhodou stane držitelem Zlatého kupónu, který ho opravňuje k návštěvě legendární Wonkovy továrny na čokoládu. Během exkurze po tomto fantastickém sladkém království postupně vychází najevo, že ostatní čtyři malí návštěvníci jsou jen sobečtí a bezohlední spratci. A Karlíka čeká zasloužená odměna…
Dahlova knížka nemá rozměry ani ambice velkých epických příběhů; je to spíš přehlídka barvitých vizuálních nápadů z prostředí bláznivé továrny na cukrovinky. I tím přesně vyhovovala Burtonovu režisérskému naturelu, který inklinuje spíš k vytváření vlastních, výtvarně stylizovaných světů než k vypravěčství. Ve svém filmu nám Wonkovu čokoládovnu nejprve ukazuje zvenčí, jako pochmurnou tovární budovu, která se hrozivě tyčí nad městem. Uvnitř pak spatříme dokonalý opak: bizarní sladký ráj plný křiklavých barev a výstředních vynálezů. Jeden sál připomíná divokou džungli z jiné planety, v níž je každé stéblo jedovatě zelené trávy z jedlého materiálu, jiné místnosti jsou zas pojaty ve stylu futuristického retra a odkazují na Kubrickovu sci-fi 2001: Vesmírná odysea. Celý tento svět zalidňují svými podivnými choreografickými kreacemi exotičtí skřítkové Umpa-Lumpové (všem propůjčil svou vizáž jediný herec – Deep Roy). A také vás potěší – cvičené veverky!
Největší atrakcí celé továrny je ovšem sám její majitel, potrhlý výrobce čokolády Willy Wonka. Na filmovém plátně tato postava poprvé ožila roku 1971 v podání Genea Wildera v muzikálu Pan Wonka a jeho čokoládovna. Johnny Depp a Tim Burton však, narozdíl od Wilderova pojetí, obdařili svého hrdinu určitými temnějšími rysy. Není to jen dobrotivý fantasta, ale také hluboce osamělý člověk, často bezohledný a zlomyslný, neschopný navázat jakýkoli normální lidský vztah. Willy Wonka se v mnohém podobá ostatním postavám podivínů, které si Johnny Depp zahrál v Burtonových filmech (vzpomeňme na Střihorukého Edwarda, Eda Wooda či detektiva Ichaboda Cranea z Ospalé díry). Jeho izolace od světa běžných smrtelníků je však tentokrát daleko důkladnější a psychické znetvoření strašidelnější. Scenárista Karlíka a továrny na čokoládu John August (s Timem Burtonem spolupracoval už na Velké rybě) se pokusil Wonkovo podivínství interpretovat pomocí reminiscencí z dětství. Malý Willy v nich vystupuje jako syn šíleného zubaře a zapřísáhlého nepřítele cukrovinek (Christopher Lee). Právě on ze svého syna udělal monstrum nejen po stránce duševní, ale i fyzické, když ho přinutil nosit rovnátka obepínající celou hlavu do drátěné klece.
Zproblematizováním postavy pan Wonky si tvůrci otevřeli cestu k finále, které se od knižní předlohy značně liší. Malý Karlík Bucket v knize zastává víceméně pasivní roli chudáčka, který je odměněn za svou skromnost a poslušnost (otce a matku hrají Noah Taylor a Helena Bonham Carterová). Ve filmu je však jeho úloha důležitější i zajímavější: právě on, chudý kluk obklopený milující rodinou, totiž nakonec Willymu Wonkovi ukáže cestu ven z jeho čokoládového labyrintu osamělosti.
