Oblečení

I z hlediska kostýmů byli Úžasňákovi mnohem náročnější než kterýkoliv jiný animovaný snímek v historii – svými požadavky se podobali spíše historickému velkofilmu. Pro hlavní a vedlejší postavy muselo být navrženo dohromady přes 150 různých obleků. Bird však nevyžadoval pouze to, aby skvěle vypadaly – chtěl také, aby se chovaly jako skutečná látka.

„Při natáčení tohoto filmu jsem pochopil, že nechat pomocí digitální grafiky explodovat celou planetu je mnohem jednodušší, než naanimovat, jak jeden člověk zatahá druhého za košili!“ říká režisér. „Bylo mi jasné, že je v této oblasti velký prostor pro technický pokrok.“

Mark Henne našel spolu se svým týmem nový způsob animace, díky kterému oblečení postavám lépe padne – což se zejména v případě přiléhavých superobleků opravdu hodilo. Místo simulace pohybu oblečení v každém políčku animace jsou pomocí této nové metody analyzovány různé postoje a opakující se pohyby postav (chůze, otáčení, ohýbání lokte) a na základě nich se automaticky vytvoří náležitý pohyb oblečení.

„Tento film vyžadoval obrovskou škálu hodně stylizovaných obleků – od šatů přes vycházkové obleky až po pláštěnky a kostýmy superhrdinů,“ vysvětluje Henne. „Proto jsme požádali jednu z našich výtvarnic postav, Christine Waggoner, aby zastala roli hlavní návrhářky kostýmů. Téměř všechny obleky nakreslila od nuly. Bryn Imagire, který měl ve filmu na starosti stínování, jí dodal hrubé nákresy, referenční fotografie a vzory látky a ona pak spolu s krejčí Mariou Cervantes vytvořila jejich počítačové modely. Jsme hodně pyšní na to, že naše filmové oblečení vznikalo stejně jako skutečné obleky z obyčejných předloh střihu.“

Efekty

Když byla hotova animace postav a světa, ve kterém hrdinové filmu žijí, dal se do práce tým speciálních efektů a okořenil scény oslňujícími vizuálními libůstkami. Vedoucí efektů Sandra Karpman podotýká, že digitální kouzla v tomto filmu jsou těmi nejnáročnějšími efekty, jaké kdy viděla v jakémkoliv filmu kteréhokoliv žánru. Speciální efekty obsahuje více než třetina z celkových 2200 záběrů.

„Efekty v tomto filmu využívají nejmodernějších technologií a jsou velmi působivé,“ říká Karpman. „Z tohoto hlediska byly největším pokrokem krásné trojrozměrné volumetrické mraky, kterými lze skutečně proletět. Drtivá většina mraků v ostatních trikových nebo počítačové animovaných filmech jsou pouze kresby nebo fotografie opravdových oblak. Když v našem filmu letí Helen v letadle skrze oblaka, jsou jednotlivé mraky plně trojrozměrné a můžete si všimnout, že se do sebe navzájem vnořují, přičemž se také plynule mění jejich průhlednost. Je to nádherné. Stínovací program Atmos, se kterým jsme tyto efekty vytvořili, nám také pomohl s vytvářením všech těch úžasných explozí. Nakonec jsme s ním dokázali přivést na plátno taková digitální kouzla, o jakých se nám předtím ani nesnilo.“