Tom Cruise udělal z Mission: Impossible velkolepou blockbusterovou značku. Kdo by v půlce devadesátek tušil, že celovečerní adaptace úspěšného seriálu (u nás běžel jako Nulová šance) překoná stejně překážek jako její hlavní hrdina. Cruise vzal koncept seriálové týmovky a sám sebe obsadil do té nejhlavnější role, zatímco z mentora předlohy, Jima Phelpse, udělal hned v prvním filmu dvojitého agenta. A publikum tuhle fintu zbaštilo i s navijákem. Pro Cruise byla Mission: Impossible symbolem přerodu hned v několika ohledech. Po úspěchu jedničky se ve dvojce pasoval na vlivného producenta a všehoschopného kaskadéra. Jeho vliv na samotné natáčení byl zkrátka tak veliký, že už mu do výsledku nikdo nemohl mluvit. Včetně toho, jestli má tuhle či tamtu scénu absolvovat kaskadér nebo hlavní hvězda. Právě tehdy zřejmě Tomova životní pojistka vyletěla ke hvězdám.

Třetí film Cruisovi zachránil kariéru. Média tehdy byla plná bulvárních spekulací a Tomovo rajtování na gauči u Oprah na náladě producentů nepřidalo. Jenže Cruise opět doručil skvěle natočený a tentokrát i nesmírně osobní film. Nebylo pochyb o tom, že Ethan Hunt je jeho alter-egem v nové éře jeho hvězdné kariéry. Čtyřka byla Tomovým vzkazem všem pochybovačům, kteří hlásali, že věk velkých áčkových hvězd skončil a nastala doba knižních a komiksových licencí, v nichž záleží na postavách a nikoliv na slavných jménech, které je hrají. Podobně jako Rychle a zběsile tak se čtvrtým dílem Mission: Impossible nakopla své měřítko a posunula akční scény i kaskadérské kousky do nových dimenzí. Tom Cruise se proměnil v ekvivalent Jackieho Chana a v době vzestupu CGI ohromoval diváky bláznivými kaskadérskými kousky a čím dál tím nesplnitelnějšími misemi, v nichž se ohýbají fyzikální zákony.

Hlavní atrakcí série se tak staly akční scény, ale veškeré atrakce stále vycházely z šíleně znějících úkolů a jejich kreativního plnění, ať už šlo o převlékání gumových masek a zákulisní intriky, nebo o práci v terénu, která spočívá v tom, že Tom Cruise někam hrozně rychle běží, nebo se vrhá na laně i bez něj do neznáma. Tak ho známe, tak ho chceme. Kariéru superšpiona Ethana Hunta definovalo osm následujících misí ze všech šesti filmů. Jedna lepší než druhá, takže pořadí si musíte doplnit sami podle vlastního uvážení.

Vloupačka do Langley (Mission: Impossible)

zdroj: tisková zpráva

Hlavní scéna prvního filmu je dnes už nedílnou součástí série i žánru. Tom Cruise tu s mírnou pomocí zbytku týmu musí proniknout do nedobytné centrály CIA v Langley a zároveň do přísně střežené počítačové laboratoře. V rámci téhle vloupačky (heistu) balancuje na laně, hackuje počítač a musí si poradit nejen s vlastním potem, ale dokonce i balancem tělesné teploty. Brian De Palma, specialista na thrillery, si natáčení téhle scény vyloženě užil a Cruisova gymnastika na lanech byla tak unikátní, že vedla hned k několika parodiím a poctám. Ethan Hunt se ve scéně představuje jako hrdina, který má svaly i mozek, neustále soupeří s časem a vždy unikne o pověstný vlásek. Nelze nedodat, že právě tahle scéna definovala vše, co fanoušci série od nesplnitelných misí očekávají.

Přestřelka v Biocyte (Mission: Impossible 2)

zdroj: tisková zpráva

Druhý film točil John Woo a je to na něm vidět. V dobrém i zlém, protože Tom Cruise chtěl něco trochu jiného, než mohl dodat zkušený asijský režisér, toho času se teprve rozkoukávající po Hollywoodu. Není tedy divu, že heist v budově Biocyte začíná jako tradiční Mission: Impossible, tedy s Huntem ve volném pádu na laně, zastavivším se těsně nad zemí a bloumajícím kolem nic netušících stráží, aby skončil epickou přestřelkou se zpomalovačkami, přesně ve stylu Wooových hongkongských filmů. Každý pes, jiná ves - oba přístupy do sebe vrážejí i ve zbytku filmu, což je důvodem toho, proč se snímek nikdy pořádně nerozeběhne a je uvězněný mezi lacinou hrou na efekt a přespříliš komplikovanou honičkou za smrtonosným virem. V deseti minutách tu přesto dostáváme něco na způsob dvou filmů v kostce. Odlišných jako den a noc, ale přesto lákavých, byť jenom z hlediska frenetické akce.

Honba za Králičí pacičkou (Mission: Impossible 3)

zdroj: tisková zpráva

J.J. Abrams rád diváky překvapuje a drží v šachu. A jeho Mission: Impossible byla o dost drzejší, než předchozí díly. Velmi osobní zápletka se snaží odvést pozornost diváků od Ethana Hunta a jeho manželky k mytické Králičí pacičce. Je to ukázkový MacGuffin, tj. Scenáristická finta, která publiku představí nějakou cennou/nebezpečnou věc, kvůli níž je osud světa v sázce, a hrdinové ji musí bezpodmínečně získat, ačkoliv se nikdy nedozvíme, o co vlastně šlo - jedinou rolí MacGuffinu (viz třeba relikvie smrti v Harrym Potterovi nebo prsten v Pánovi prstenů) je poskytnout hrdinům motivaci, aby se někam trmáceli. A Abrams to ve trojce postavil ještě víc na hlavu, protože když se Ethan Hunt v Šanghaji vydává pro Králičí pacičku, nedočká se divák tradiční vloupačky, ale vše se odehraje mimo záběr, v době, kdy si dvě vedlejší postavy v autě krátí čas banální konverzací. Následná honička vše napraví, ale dodnes trochu překvapuje, že na tenhle lišácký podraz Cruise v roli producenta přistoupil.

Šplhání po Burdž Chalífa (Mission: Impossible 4)

zdroj: tisková zpráva

Ikonická scéna a výkladní skříň novodobé historie Mission: Impossible. Tom Cruise chtěl čtyřkou vytřít zrak úplně všem. Proto si najal režiséra Úžasňákových, Brada Birda, u kterého tušil, že jako jediný dokáže vdechnout život bláznivým storyboardům, na nichž Ethan Hunt šplhá po nejvyšším mrakodrapu na světě. A opravdu se to natočilo tak, jak to vidíte na plátně. Letos skáče Dwayne Johnson do okna mrakodrapu z obřího jeřábu, ale tak nějak mu to nevěříte, protože většina z toho jsou digitální triky a další finty. Tom Cruise na laně, vrhající se s meziodrazem do jediného okna, ke kterému nezbývá dost lana, to je oproti tomu moment, který z vás vydoluje veškerý adrenalin. A navíc je to symbolická třešinka na konci napínavého šplhu s poruchovými rukavicemi, během něhož se kazí věci ještě v dalších dvou místnostech mrakodrapu. Nervy jak špagát a čelist na podlaze, tohle skutečně umí jen Ethan Hunt a jeho tým.

Vloupačka do Kremlu (Mission: Impossible 4)

zdroj: tisková zpráva

Čtvrtý díl je vůbec plný památných scén. Když přeskočíme Ethanův stylový útěk z vězení (natáčelo se v nápravném ústavu v Mladé Boleslavi) a následný útěk napříč Moskvou (Prahou), je tu hlavně infiltrace Kremlu (nádvoří Pražského hradu a několik okolních prostor), v níž Benji nezapře tradičního ducha Mission: Impossible a použije ultramoderní gadget, jenž zneviditelní plochu, za níž se Ethan se svým vlastním Q sunou vstříc cílí, jen pár metrů od nicnetušících stráží. Když přestane fungovat technika, zaskočí humor, a všechno končí obrovskou explozí. Neuvěřitelná scéna, zvlášť když si člověk uvědomí, že film teprve začíná a on vlastně vůbec netuší, o čem to celé bude.

Atentát ve Vídeňské opeře (Mission: Impossible 5)

zdroj: tisková zpráva

James Bond se snažil vzdělat diváky operou v Quantum of Solace, ale Ethan Hunt mu v Národu grázlů alias páté Mission: Impossible ukázal jak se to dělá. Fantastická desetiminutová scéna podbarvená operou Turandot, zejména tedy slavnou árii Nessun Dorma, nabízí rvačku, přestřelku, rozhodování ve zlomku vteřiny i perfektní souhru celého týmu. A stejně se nakonec ukazuje, že jde o jednu z těch misí, která je nesplnitelná, bez ohledu na vložené úsilí. Christopher McQuarrie tu poprvé ukázal, jak zvládá coby vypraveč vpašovat i do těch nejnapínavějších scén trochu humoru ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Tím Ethana Hunta posouvá zas úplně jinam, paradoxně do hájemství starších bondovek, které na rozdíl od Spectre nebo Skyfall, na nějakou tu hravost v žáru bitvy nikdy nezapomínaly.

Krádež v budově Taurus (Mission: Impossible 5)

zdroj: tisková zpráva

Další famózní heist, tentokrát v až absurdně hlídané budově Taurus, kde schovávají ty nejmodernější technologie. Opět začínáme skokem do prázdna, snad až příliš doslovným, ale aby to neměl Ethan Hunt vyloženě lehké, musí se mu stejně jako publiku tajit dech. Původní verze scény počítala jen se zákeřným robotickým ramenem, které se Huntovi plete pod rukama, ale pak režiséra McQuarrieho napadlo, že celou scénu zatopí vodou. Pak se z toho teprve stává ta nesplnitelná mise a Tom Cruise může ukázat nejen své superschopnosti, ale zároveň podpořit týmového ducha. To když se věci tak trochu zvrtnou. Neuvěřitelně emotivní a vizuálně úchvatná scéna, která se navíc překlopí do jedné z nejlepších automobilových a následně ještě motorkových honiček, co kdy spatřily světlo světa. Ne nadarmo se pětka u fanoušků série těší takové oblibě.

Rande v Paříži (Mission: Impossible 6)

zdroj: tisková zpráva

A protože nejlepší kousky neomrzí a opakování je matka moudrosti, McQuarrie s Cruisem si honičku, jež začíná v autech a končí na motorkách, s nadšením zopakovali i v nejnovějším díle. Relativně nevinný heist v Paříži se rychle mění před očima, když zjistíme, že na sebe všichni šijí boudu. A než se nadějeme, přeskakuje Ethan Hunt z náklaďáku na motorku, pak do obstarožního bavoráku, a pak zase zpátky. Během deseti minut vystřídá hned několik dopravních prostředků, ale všechny řídí v hustém pařížském provozu jako De Niro v legendárním Roninovi - tj. furt bokem a většinu času v protisměru. A buďte si jistí, že je to natočeno tak špičkově, že budete v kině sahat po bezpečnostních pásech. A to zdaleka není jediná výjimečná scéna nejnovější Mission: Impossible. Jenže kdybych vám prozradil i ty další, musel byt spoilerovat. Takže přestaňte číst a běžte se v aktuálních vedrech zchladit do kina. Tom Cruise si vaše peníze za tu dřinu a neustále posouvání limitů žánru jednoznačně zaslouží. Hlavně se ale ujistěte, že jste viděli pětku, protože šestka na ní velmi úzce navazuje.