Ještě v roce 2004 se zdálo, že kariéra bývalé hollywoodské krásky dávno skončila. Pak se však hvězdička akčního sci-fi Highlander II (1991), ale i z hororu Candyman (1992) objevila v úloze zahořké servírky Mayi v tragikomedii Bokovka a po nominacích na Oscara a Zlatý glóbus se její akcie na filmovém trhu znásobily. O herecké služby Virginie Madsenové je zkrátka zájem, jak o tom svědčí akční thriller Firewall (2006).

Virginia Madsenová se narodila 11. září 1961 v městečku Winnetka, ležícím na předměstí Chicaga. S filmařským prostředím se Virginia seznamovala už odmala díky své matce Elaine, která je spisovatelkou a televizní producentkou. A vzorem jí mohl být také bratr Michael, známý představitel drsňáků ve filmech jako Gauneři (1992) nebo Kill Bill (2003). Herectví se začala věnovat už na střední škole a po maturitě se mu vyučila na Northwestern University a v Chicago's Ted Liss Acting Studio. Sen o hvězdné slávě pak Madsenovou přivedl do Los Angeles. Čekací doba od neúspěšných konkurzů přes první snímky až k průlomu byla v jejím případě neobyčejně krátká a atraktivní Madsenová se rychle stala vyhledávanou představitelkou osudových žen. Debutovou úlohu získala v komedii Třída (1983), v chladně přijaté sci-fi Davida Lynche Duna (1984) ztělesnila jednu z klíčových postav princeznu Irulan a už ve fantastické komedii Elektrické sny (1984) ztělesnila ústřední ženskou roli.

Výraznější úspěchy se dostavily poté, co se Virginia Madsenová vydala cestou silných ženských postav s předobrazem v reálných historických osobnostech, které ovlivnily osud svých mužských protějšků. To lze jistě říci o její herečce Marion Daviesové v životopisném dramatu Hearst a Daviesová (1985) s Robertem Mitchumem v úloze mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta i o minisérii Mussolini: The Untold Story (1985), v níž se představila jako Duceho milenka Claretta Petacciová. První z velkých romantických pak ztvárnila v dramatu Oheň s ohněm (1986), kde se po boku Craiga Sheffera představila jako mladičká katolická dívka prchající se svou první láskou, trestancem Joem. Oč více jí však svědčí vášnivé ženy, které si dovedou omotat své partnery kolem prstu, prokázala v thrilleru Žhavé místo (1990) jako sexuchtivá intrikánka Dolly svádějící mužného kriminálníka Harryho (Don Johnson).

S koncem osmdesátých let už na svém kontě Madsenová měla hlavní ženské úlohy v rodinné komedii (Long Gone, 1987), erotickém thrilleru (Slam Dance, 1987), krimidramatu (Third Degree Burn, 1989), televizním seriálu (několik epizod populární detektivní komedie Měsíční svit, 1989, s Cybill Shepherdovou a Brucem Willisem) i v komediálním hororu (Škola zombií, 1987), očekávaný atak vrchních příček popularity se však nekonal. A důvod? Madsenová neměla štěstí na velký filmový projekt, natož na kasovní trhák. Vše mělo změnit futuristické sci-fi s Christopherem Lambertem Highlander II (1991) – vždyť první díl z roku 1986 patřil mezi nejlepší fantastické snímky dekády. Se změnou žánru z romantické fantasy však přišel i rapidní pokles kvality scénáře a drahý průšvih byl na světě. Snaživá Madsenová jako pohledná ekoteroristka okouzlující ústředního hrdinu, nesmrtelného bojovníka McLeoda mohla zachránit nemnoho. Další pokusy o průlom se omezily pouze na jeden horor tuctový (velkoměstská vyvražďovačka Candyman, 1992) a jeden horor neprávem opomenutý (mysteriózní Boží armáda, 1995, s Christopherem Walkenem v úloze archanděla Gabriela rozpoutavšího válku o nadvládu nad Nebem).

Temná léta Virginie Madsenové, které vyplňuje účinkování ve snímcích podřadných, tu a tam prosvětluje nečekaný paprsek naděje, jakým bylo kupříkladu životopisné drama Colette (1991). Natočil ho manžel Madsenové režisér Danny Huston a věnovalo se osudům pařížského měšťana Henriho Gauthier-Villarse (Klaus Maria Brandauer), jenž na sklonku devatenáctého století šokoval společnost sňatkem s mladičkou venkovankou a budoucí spisovatelkou Gabrielle Colettovou (Mathilda Mayová) i vztahem k milence Polaire (Madsenová). Jen vzácně si na Madsenovou vzpomněl tvůrce významnějšího jména a přispěchal alespoň s výraznou vedlejší úlohou, výjimku tvoří jedině Rob Reiner a jeho rekonstrukce vyšetřování rasové vraždy na americkém jihu Duch minulosti (1996) a Francis Ford Coppola se svým právnickým dramatem Vyvolavač deště (1997). A přiřadit k nim lze snad ještě Jana de Bonta a obludně zpackaný horor Zámek hrůzy (1999).

Počátek nového tisíciletí zastihl Virginii Madsenovou převážně ve vedlejších úlohách v populárních amerických sériích. Televizní kolečko zahájila už v roce 1999, když si zahrála milenku titulního hrdiny sitcomu Frazier, neurotického psychologa s úspěšným rozhlasovým pořadem. Představila se však také v právnické sérii The Practice (2001), teenagerském Dawson's Creek (2003) a především v jedné z hlavních úloh v retru navracejícím se do šedesátých let American Dreams (2002-2003) jako Rebecca Sandstormová, která mezi maloměstské hospodyňky přinese celou řadu novot. Návrat do světa filmu si Madsenová přichystala až do roku 2004, kdy vznikla hořká komedie Bokovka o dvojici outsiderů ve středním věku, neúspěšném spisovateli Milesovi (Paul Giamatti) a požitkářském herci Jackovi (Thomas Haden Church). Stejně jako oba hlavní představitelé v ní podala výjimečný výkon také Madsenová, vykreslující servírku Mayu, která moc dobře zná pocit zklamání ze zpackaného života. A zcela po zásluze byla odměněna Independent Spirit Award a nominacemi na Oscara a Zlatý glóbus i pozorností ze strany filmařů. Mohli jsme ji spatřit po boku Harrisona Forda ve velkorozpočtovém, avšak nepříliš vydařeném akčním thrilleru Firewall (2006), už následující snímek, tragikomedie Roberta Altmana z rozhlasového prostředí Zítra nehrajeme! (2006), dopadla slibněji. Naději na další z výraznějších zápisů do filmových dějin Madsenové připravil originální thriller "23" (2007), výraznější hereckou výzvu jí ale nepřinesl.

Šanci zazářit Madsenová dostala mnohem později, než by si asi sama na počátku kariéry byla ochotna přiznat, o to usilovněji se ale popere, aby své těžce vydobyté pozice uhájila…