Film získal Oscara za rok 2004 v kategorii nejlepší adaptovaný scénář (Alexander Payne, Jim Taylor).
Když se budoucí novomanžel vydá na loučení se svobodou, zpravidla taková výprava přinese nejeden zádrhel. Nyní o tomto vděčném tématu vypráví nová americká komedie Bokovka. Ale zdaleka se nespokojuje s pouhým předváděním dráždivých dvojsmyslů či jednoduchého mravního ponaučení - rozehrává členitý příběh se složitě utvářenými postavami, které přesahují běžné žánrové vymezení.
Bokovka zaujme už skvostně napsanými rozmluvami, které postihují každé hnutí mysli, ať něco otevřeně sdělují nebo naopak mají skrýt. Nevnucují se, neupoutávají okamžitě, jejich působení probíhá dlouhodobě. Prozrazují pevný dramatický řád, okamžitě je zřejmé, nejde o žádné plkání - až s ukázkovou názorností v nich krystalizují postoje, vědomí odpovědnosti. A vyžadují plně soustředěné herecké ztvárnění, které by je nepohřbilo.
Spolehlivým odrazištěm byla předloha Rexe Picketta, avšak teprve režisér Alexander Payne (ve spolupráci se scenáristou Jimem Taylorem) ji přetvořil do sdělných obrazů. Dokázal zprostředkovat její niternost, aniž se uchýlil k přemrštěnému zdůraznění melodramatické linie, která příběh samozřejmě vymezuje. Payne (známe od něho snímek O Schmidtovi s Jackem Nicholsonem) vyslal na cesty dva kamarády, z nichž jeden se má zanedlouho oženit. Oba jsou svým způsobem outsideři, jejichž ambice zůstaly nenaplněny. Zodpovědnější Miles (Paul Giamatti) se marně pokouší prorazit jako spisovatel, zahrabán na kterési střední škole. Budoucí novomanžel Jack (Thomas Haden Church) už jen sní o herecké kariéře; kdysi na sebe poutal pozornost aspoň v televizních seriálech, nyní nanejvýš sežene účinkování v reklamě.
Miles je do sebe uzavřený samotář, před časem rozvedený, který v konfliktní situaci reaguje popudlivě a vztekavě, dokonce padnou zmínky o psychické labilitě. Obává se navázat novou známost (nesmělé sbližování patří k nejpůsobivějším okamžikům celého vyprávění). Je konsternován Jackovou nepoučitelnou poživačností, s níž se vemlouvá do přízně přístupných žen. Jackovi nijak nevadí, že v temperamentní Stephanii (Sandra Ohová) vzbuzuje liché naděje. Zatímco Miles se ostýchá vyjevit své city, Jack velkohubě a bez jakékoli soudnosti rozvíjí plány do budoucna, které stejně neuskuteční. Je pro něho obtížné si přiznat, že ženitba pro něho znamená výhodné hmotné zajištění.
Miles svého kamaráda pozve na tah po kalifornských vinicích, kde spolu hodlají ochutnávat tamní vína. Miles patří ke znalcům na slovo vzatým a v tomto směru zcela nedotčený Jack jej co chvíli pohoršuje svou neotesaností, neboť jej zajímá jen sexuální vybití. Vousatého Milese, jemuž Giamatti vtiskl patrnou rozpačitost, čím dál silněji přitahuje spřízněná duše – servírka Maya (Virginia Madsenová), stejně jako on přitahována magií vína. Oba cítí, že jejich seznámení přesáhlo pouhý flirt, avšak Jackovo krédo „žít a užít“, které nezastaví ani zhrzenou milenkou rozbitý nos, mezi ně přece jen vnesl nesoulad. Když si osamocený Miles v podřadném bufetu nalévá do plastového kelímku své nejvzácnější víno, které si pokradmu přinesl s sebou, melancholie dýchne nejzřetelněji.
Payne zvolil povlovný rytmus, který jako by vybízel ke chuťovému spoluprožitku. Tlumená barevná škála, jakou zvolil kameraman Phedon Papamichael, přispívá k navození všednosti. Z ní se přesto vyloupne osud mimořádný nikoli vnější okázalostí, nýbrž intenzivním vnitřním prožitkem. Jack možná dosáhne hmotného zajištění, ale Miles získal něco cennějšího - poznání opětované lásky i vědomí vlastní hodnoty, když poznal, že kniha, kterou napsal, má svůj smysl a dokáže oslovit, i když ji nikdo nechce vydat.
