Johna Travoltu, Tima Allena, Martina Lawrence a Williama H. Macyho do této chvíle nespojovalo snad vůbec nic. Vyšeptalá filmová hvězda, dva komici druhého hollywoodského sledu a uznávaný herec, jenž se vlastních fanklubů dočká asi jen stěží. Teď se tito herci setkávají v hlavních úlohách komedie Divočáci o čtveřici usedlých přátel, kteří si tak trochu hrají na motorkáře.
Stejně jako se tempo stáda přizpůsobuje nejpomalejšímu z jeho členů, tak i Divočáci mají svými kvalitami blízko k obvyklé produkci toho nejméně oslavovaného z protagonistů – Tima Allena. Zdeprimovaný otec ve středních letech, který postrádá úctu svého zhruba desetiletého syna. Na tento mustr jsme si u snímků s Timem Allenem zvykli. Jednou byl tatínek pohádkovou postavou (Santa Claus, 1994), podruhé úspěšným makléřem (Z džungle do džungle, 1997), potřetí comicsovým hrdinou (Zoom: Akademie pro suberhrdiny, 2006). Tentokrát se Allen převtěluje v upjatého zubaře Douga. Ale taky ostatní hrdiny jako bychom už znali z filmografií zúčastněných hvězd. Macyho smolař nejsmolařštější Dudley, kterému počítače nahrazují lidské vztahy. Travoltův rádoby drsňák Woody, co před svým okolím tají dluhy i rozchod s manželkou. Lawrencův instalatér Bobby, žijící pod kuratelou své ženy.
Tihle čtyři kamarádi, co si o víkendu na harleyích zajedou k nejbližší hospody a tam si dají jedno, dvě pivka, se jednoho dne zasní. Co takhle ještě jednou zažít volnost, neomezovanou žádnými pravidly? Co si vyrazit napříč Amerikou? A tak se ocitají on the road. Mobily pro všechny případy zničili, přilby se jim také do koncepce nehodí. A vrozená nešikovnost při práci s ohněm je připraví o stan. Takhle to jde až do nešťastné zastávky v baru těch pravých a jediných pirátů silnic, gangu Del Fuegos. Motorizovaní násilníci si ze čtyřky maloměšťáků vystřelí, načež jim Woody připraví pomstu, jež vede až k demolici zaplivané putyky. To se budou obyvatelé městečka Madrid, kteří našim kamarádům poskytli azyl, divit, až si sem pro pomstu přijede pár desítek výtržníků…
Bokovka (2004), Vysvobození (1972), Sedm statečných (1960) – tam všude scenárista Brad Copeland hledal a nacházel inspiraci. Je ale asi nad slunce jasnější, že se Divočáci ani jednomu z těchto snímků nepřibližují. Snad by se svými kvalitami mohli blížit žánrově i tematicky spřízněným Dobrodruhům z velkoměsta (1991). Anebo ještě spíš nedávnou taškařici Nekecej a pádluj! (2004). Čeká nás jen další z filmů o věčném přátelství, tentokrát podaný se všemi klišé, která k tomu patří. Skupinka pozérů na cestě naráží na překážky natolik obehrané, že to hůř snad ani nejde. Tak třeba mírumilovné městečko plné přátelských lidí, kteří stojí proti gangu delikventů, mezi ně patří už mnoho desetiletí.
Motiv přátelství mezi partičkou vadnoucích chlapíků s sebou přináší snad nejsympatičtější prvek z celého filmu – pokus o nostalgický nadhled. Každých pět minut jsou však tyto snahy ubíjeny chabým humorem ve stylu crazy (motorkář versus hmyz, záměna vyměklých tatíků za motorkářské piráty, popřípadě za čtverku homosexuálů, jež si vyjela užít si „přírody“ ve stylu Zkrocené hory). Ale přesto téma vzpomínky na staré dobré časy, kdy se ještě divočilo, pařilo a svobodně se mělo, zůstává nepřehlédnuto a patří k jedněm z mála důvodů, proč snímku věnovat pozornost.
Na slavné herce totiž lákat neradno. Hvězdná čtyřka nepodává nijak specifický výkon – prostě jen naplňují očekávání, když využívají pro sebe tak typické výrazy. Travolta se tváří drsně (asi jako Chili Palmer v Chyťte ho!), Tim Allen je jaksepatří rozpačitý (Santa Claus), Lawrence sází na rychlomluvu (Mizerové) a Macy je koktavě nešikovný (Smolař). Obdobně standardní představení nabízí i Marisa Tomeiová jako tak trochu svobodomyslná, ale rozhodně sympatická servírka Maggie. Nejzajímavější part tedy zbyl na Raye Liottu, který jakoby omládl o aspoň jedno desetiletí a nadšeně se vrhl do úlohy zapřísáhlého nepřítele pseudomotorkářů a vůdce Del Fuegos. Jenže i jeho úloha je napsaná natolik otřesně, že ani někdejší dvorní herec pro úlohy vyšinutých psychopatů nenabízí víc než jen „komicky“ zuřícího chlapíka, který po vzoru grotesky Three Stooges fackuje intelektuálně nesmělé poskoky.
Po nedávném motorkářském dobrodružství Ghost Rider (2007) se našla i další čestná rolička pro symbol motocyklových road movies Petera Fondu. Zde v úložce à la deus ex machina, jenž situaci z ničeho nic rozlouskne ke spokojenosti všech zúčastněných stran. A zmínit musíme i nadšený výkon M. C. Gaineyho ve (scenáristicky) promarněné roličce homosexuálního policajta, jenž se vydává po stopách naší čtveřice a rád by si s nimi užíval erotických hrátek.
Walt Becker je možná milovníkem motorek a chopperů, ale na jeho režii se láska k nablýskaným žihadlům nikterak neprojevuje. Jeho navýsost poklidný styl spočívá ve statických konverzačních scénkách. Pointování vtípků je neslané nemastné, řešení obehrané. Jako by se do amerického prostředí vkrádal Kameňákov. Snad jen ve scéně poplácávání býka se v Beckerovi probouzí alespoň stín filmaře – mezi hrdiny to náležitě jiskří, objevuje se naděje na zajímavější moment. A protože se podobným ztvárněním jako Divočáci „honosí“ i předchozí Beckerův snímek, vysokoškolská komedie Sexy párty (2002), asi to nebude náhoda – Becker na víc než na „troškovskou“ režii nemá. Divočáci jsou snímek divácky přívětivý, ale valná většina situací je řešena sázkou na nejkonvenčnější z nabízených možností. Původních nápadů je v Divočácích jako šafránu.
