Než dostal roli Aragorna, byl Viggo ‚Vig‘ Mortensen sice známý, ale ne světoznámý. Kdo je tenhle blond chlapík s měkkýma očima, nakřáplými ústy a nezvykle oduševnělou tváří, který na vás dneska shlíží z každého časopisu?
Viggo Mortensen je všestranný umělec. Herec, malíř, fotograf, básník a skladatel. Vzdělaný chlápek a zároveň řidič náklaďáku. Má tři tetování a umí skvěle anglicky, španělsky, dánsky, ale také norsky, švédsky, francouzsky a italsky. A zřejmě i trochu elfsky.
Viggo se narodil 20.10.1958 na Manhattanu Američance a Dánovi jako nejstarší ze tří dětí. Mládí strávil v Jižní Americe, kde tatínek podnikal. V jedenácti se rodiče rozvedli a Viggo se stěhoval s matkou do New Yorku. Když dokončil v roce 1980 univerzitu, odjel do Dánska, kde dělal číšníka, řidiče i prodavače květin. Když se o dva roky později vracel s přítelkyní za oceán, byl prý rozhodnutý stát se slavným hercem.
V New Yorku začal studovat herectví, pak se přestěhuje do L.A. a upozorní na sebe na jevišti. Objeví se i na natáčení Purpurové růže z Káhiry a Odpolední směny. Z obou bijáků bude nakonec vystřižen a napíše o tom báseň Edit. Jeho filmovým debutem se tak stal Svědek Petera Weira z roku 1985. Stává se hercem v nezávislých filmech. Jenže těch si nevšímala ani studia, ani diváci, takže nadaný herec se znovu ocital za volantem tiráku a za barem. V roce 1987 se Viggo během natáčení nízkorozpočtového fláku Salvation! seznámil s punkovou ikonou Exene Cervenkovou a pojal ji za ženu. O rok později se jim narodil syn Henry. Aby se Exene vyhnula přílišné pozornosti médií, přestěhovala se pak rodina do Idaha. Tam je fajn, ale herec tam jaksi nemá co dělat. Mortensen proto musel za prací dojíždět. Dostal tehdy první skutečnou hlavní roli - vzpurného vězně Burkea v Harlinově Věznici (1988). O tété době Mortensen říká: „Stál jsem mimo komerční filmy, protože ty role mě neoslovovaly, ale zároveň jsem musel živit rodinu.“ Ne, že by se nesnažil dostat role hlavní, ale: „Vždycky to bylo mezi mnou a někým a tu roli nakonec vždycky dostal ten někdo.“
Asi největší krok vedle zaznamenal Viggo v roce 1990, když se objevil v předem špatném horroru Kožená tvář III. O rok později ale už zahrál veterána v nezávislém bijáku Seana Penna Vyvrhel, objevil se v Carlitově cestě Briana De Palmy (1993). A v roce 1995 jej Tony Scott obsadil do Krvavého přílivu. Následovala The Passion Of A Darkly Noon Philipa Ridleyho a Portrét dámy (1996) Jane Campionové, a také rozchod s Exene + stěhovačka zpátky do Kalifornie. Širší publicitě však Mortensen došel až s vojáckým kinem Ridleyho Scotta G.I. Jane (1997), které podle mnohých sebral Demi Mooreové. Následuje Dokonalá vražda (1998) Andrewa Davise, produkce, pro kterou zapůjčil vlastní obrazy. Potom mu dal Gus Van Sant roli Sama Loomise ve svém remaku Hitchcockova Psycha (1998) a napřesrok Mortensen exceluje v Procházce po Měsíci (1999) Tonyho Goldwyna.
Kromě filmu se však Viggo Mortensen s neobyčejnou pílí věnoval i malování, fotografování, psaní básní i skládání hudby, i když ty písničky bere Viggo sportovně a jde spíš o zrytmizované básně. V roce 2000 mu Dennis Hopper pomohl uspořádat výstavu fotografií v newyorské Robert Mann Gallery, jejíž ohlas si vyžádal i první výstavu vesměs zajímavých maleb, a to v lednu 2001 v L.A. Nedlouho poté vydává Mortensen knihu Recent Forgeries, do které umisťuje ja básně, tak fotografie i malby. Vzápětí se Mortensen začal malování věnovat na plný plyn, herectví se ale nechtěl nikdy úplně vzdát, a tak přišla jeho životní role, Aragorn v Pánu prstenů Petera Jacksona.
Tuhle postavu měl přitom původně hrát mladý Stuart Townsend. Jacksonovi se však pozdávalo, že Králem by měl být někdo starší, a tak přerušil už rozjeté natáčení a vyžádal si Mortensena. Práce na trilogii měla zabrat téměř rok intenzivní práce (nakonec z toho byly roky dva) a herec, který si obvykle každou roli dlouho rozmýšlel a pak se na ni neméně pečlivě připravoval, měl na rozhodnutí dva dny. Mortensen přitom Pána prstenů nečetl, takže si nechal poradit od Henryho. „Myslím, že nakonec jsem to vzal proto, že kdybych do toho nešel, připadal bych si jak posera. Měl jsem odletět druhej den, takže jsem si to vzal do letadla, koukám na tu tlustou bichli a říkám si ‚Sakra, co jsem to udělal?‘“ O tři dny později byl Mortensen na Zélandu a za další dva dny už se točilo. Díky téhle epizodě Mortensen nakonec také pochopil Aragorna jako chlápka, který ač hrdina, se obával svého osudu.
Viggo Mortensen se v nejbližší době bezpochyby objeví i v dalších zajímavých produkcích - viz koňácká adventura Ohnivý oceán či dva Cronenbergovy thrillery Dějiny násilí a Východní přísliby. V jeho tváři se ale skrývá něco smutného a přitom ohromeného, co dává neochvějnou naději, že ho nikdy neuvidíme hrát jednoznačnou figuru.
Na pozici filmového herce má Viggo Mortensen jednoznačný názor: „Je to o tom, že vy tam dáváte modř, a oni dávají jiné barvy a smíchají je s tou vaší modrou, a možná, že na obraze nakonec nějaká modř zůstane a možná taky ne. Možná, že tam vůbec být ani neměla. Takže si to užijte, dejte dobrou modř a jděte od toho.“
