Herec, který proslul úlohami horkokrevných hispánských mladíků, koketujících se zločinem, se již více než jedno desetiletí objevuje převážně v krimidramatech jako byla Carlitova cesta, Fanatik či Krvavé léto v New Yorku. Především v Americe však platí i za talentovaného komika, jenž si svými autorskými show vysloužil celou řadu ocenění.
John Leguizamo se narodil 22. července 1964 v kolumbijské Bogotě, již o pět let později se však jeho rodina přestěhovala do newyorské čtvrti Queens, s níž je spojeno takřka celé Johnovo dětství. Vysokoškolská studia dramatického umění absolvoval Leguizamo na New York University, nástup na hereckou školu Lee Strasberga pak nedopadl příliš šťastně: pouhý den po Leguizamově přijetí věhlasný kantor skonal. Johnovy profesní začátky jsou spojeny s dráhou komika, jíž se věnoval v newyorských zábavních klubech. Před kamerou pak poprvé stanul v roce 1984, kdy se objevil ve videoklipu k písní Borderline od zpěvačky Madonny. Brzy se navíc začal prosazovat ve vedlejších úlohách v nejrůznějších akčních dramatech, zmiňme například snímky Tonyho Scotta (thriller Pomsta s Kevinem Costnerem) a Rennyho Harlina (Smrtonosná past 2) či několik epizod z krimisérie Miami Vice (1986). Zaujal však i v prvních výrazných dramatických úlohách, ať už to byl vojín Diaz obviněný ze znásilnění v De Palmově psychodramatu Oběti války (1989), anebo nesmělý hispánský prodavač Johnny v tragikomedii Hangin' with the Homeboys (1991).
Na počátku devadesátých let však John Leguizamo projevil také jako talent komediální a scenáristický. V roce 1991 totiž navázal na své počátky autorským televizním pořadem Mambo Mouth, který byl zpracováním jeho ceněného jevištního představení. Ještě výraznějších úspěchů pak dosáhla divadelní i televizní podoba Leguizamovy one-man show Spic-O-Rama (1993), v níž si s břitkým humorem pohrával s rasovými i společenskými stereotypy. Pochvalné kritiky pak sklidila i Leguizamova televizní série House of Buggin' (1995), která byla odměněna několika nominacemi na cenu Emmy. I přes pověst předního televizního komika však Leguizamo zůstal zařazený ve škatulce „kriminálník ze společenského dna“, popřípadě občas povýšil do rolí hrdinných typů. Nejprve se tak Leguizamo představil jako italský mafián Benny Blanco v gangsterském thrilleru Briana De Palmy Carlitova cesta (1993), aby posléze ztvárnil instalatéra Luigiho Maria, zachraňujícího svět ve sci-fi komedii Super Mario Bros. (1993), či člena vojenského komanda Rata, který se v akčním thrilleru Boeing 747 v ohrožení (1996) utkává s teroristy na palubě letadla. A představil se také v dalším akčním thrilleru Fanatik (1996), v němž asistoval souboji na život a na smrt mezi uvadajícím hráčem baseballu (Wesley Snipes) a jeho šíleným fanouškem (Robert De Niro).
Již v polovině let devadesátých však objevili komediální sklony Johna Leguizama také filmaři. Za úlohu afektovaného homosexuálního transvestity Chi-Chiho v komedii Tři muži v negližé (1995) tak Leguizamo mohl zaznamenat dosud nejvýraznější profesní úspěch, když byl nominován na Zlatý glóbus. V netradiční podobě se pak představil v adaptaci comicsu Spawn (1997), kde – ukryt pod latexovou maskou – ztvárnil lascivního vyslance pekla Klauna. Další komediální úlohu si pak Leguizamo připravil scenáristicky, snímek Úchyl (1997) o podvodníčkovi prchajícím s tučným lupem svým pronásledovatelům však byl spíše zklamáním. Větších ovací se tak dočkaly jiné Leguizamovy autorsko-herecké projekty: krátký televizní snímek Freak (1998) a one-man show Sexaholix: A Love Story (2002). Komediální sklony Johna Leguizama pak ocenil i nonkonformní režisér Baz Luhrmann, když mu po úloze horkokrevného Tybalta v modernizované variaci Romea a Julie (1996) svěřil rovněž roli poživačného malíře Toulouse-Lautreka v muzikálu Moulin Rouge (2001). Podobným směrem se želbohu rozběhla také jeho úloha v romantickém dramatu Láska za časů cholery (2007).
Přes své komediální úspěchy zůstává Leguizamo věren „oblíbeným“ kriminálním žánrům či sociálním dramatům. Nadále tak střídá úlohy ve velkých hollywoodských projektech s nezávislými dramaty, které mu nabízejí přeci jen výraznější prostor uplatnit herecký talent. K nim se řadil násilný thriller Spikea Leeho Krvavé léto v New Yorku (1999), sociální drama ZigZag (2002) a především krimidrama King of the Jungle (2001), kde se Leguizamo uplatňuje v úloze mentálně postiženého Seymoura, jenž je jediným svědkem vraždy. Po akčním dramatu s Arnoldem Schwarzeneggerem Protiúder (2002) pak John pokračoval s účinkováním v nezávislých titulech, když se objevil coby nervní drogový dealer Spider v klipovém dramatu Šňup (2002) či jako gangster Victor v thrilleru Impérium (2002). Po svém režijním debutu, sportovním snímku Neporažený (2003), navíc Leguizamo zkouší štěstí také v hororu, když ztvárňuje hlavní roli ve snímku Země mrtvých (2005) od klasika tohoto žánru George A. Romera. Po čase ztělesnil Leguizamo i obyčejného člověka - je jedním z hrdinů katastrofického thrilleru Stalo se (2008).
