Filmy Jerryho Bruckheimera – to je pojem i pro nikterak zarytého filmového fandu. Staly se symbolem velkolepé akce. Ale taky reprezentují vypjatý americký patriotismus. Top Gun, Armageddon nebo Pearl Harbor, to jsou jen ty nejkřiklavější příklady. Bruckheimer nechce útočit na Oscary, ale na peněženky diváků. Jeho přezdívka Mr. Blockbuster (neboli pan Bombastický, ale v přeneseném smyslu slova také pan Kasovní Trhák) opravdu nevznikla náhodou.

Jerome Leon Bruckheimer se narodil 21. září 1945 v Detroitu (stát Michigan). Pochází z rodiny židovských emigrantů, kteří těsně před válkou opustili Německo. Vystudoval psychologii na University of Arizona, nikdy se jí však nevěnoval profesionálně. K filmu jej nasměrovala láska k fotografování, ale taky práce v marketingu. Udělal kariéru v jedné z newyorských reklamních agentur, kde se vypracoval z podatelny až na producenta televizních spotů. Filmařské postupy „vypůjčené“ z reklamy i umění přivábit do kin diváka, to vše bude Bruckheimera provázet i jeho hollywoodským obdobím. Poprvé se zde navíc mohl setkat s některými „svými“ režiséry – mnozí z nich rovněž začínali v reklamní branži.

S filmovou produkcí Bruckheimer koketuje od počátku sedmdesátých let. Podílel se na vzniku čtyř snímků režiséra Dicka Richardse, například chandlerovky Sbohem buď, lásko má (1975) anebo válečného dramatu Pochoduj nebo zemři (1977). Ze spolupráce s Paulem Schraderem vznikly zajímavé sice, ale propadáky: Americký gigolo (1980) alespoň proslavil Richarda Gerea, Kočičí lidé (1982) už byly průšvih totální. Produkoval také debut Michaela Manna, krimithriller Zloděj (1981). Jeho první snímky se spíš než na aktuální trendy zaměřovaly do minulosti – k westernu, filmu noir, drsné detektivní škole. A retro tehdy v módě nebylo. Až setkání s Donem Simpsonem, Bruckheimerovým dlouholetým produkčním partnerem, nasměrovalo oba muže k závratnému komerčnímu úspěchu. Jejich první společný film, taneční romance Flashdance (1983), se na módu neohlížel, on ji tvořil! A stejně tomu bylo po celý zbytek osmdesátých let: první dva díly série Policajt v Beverly Hills (1984, resp. 1987) učinily hvězdu první velikosti z Eddieho Murphyho. Po zromantizované „sondě“ do života vojenských pilotů Top Gun (1986) zas chtěl být kdekterý teenager Tomem Cruisem. Přesto jejich recepty nebyly všemocné – když Cruise o čtyři roky později přesedlal ze stíhačky do závodního auta (Bouřlivé dny), už o něj publikum zájem neprojevilo. Jako na potvoru právě v okamžik, kdy oběma producentům vypršela dlouholetá smlouva s Paramountem.

Nové období nezahájili Simpson s Bruckheimerem moc slavně. Dlouhé čtyři roky se jim nepodařilo uvést jediný nový titul a zlom si nemohl nikdo slibovat ani od černé komedie Nezvaný host (1994) s tehdy neznámým Kevinem Spaceym. Zlom přichází až s polovinou devadesátých let. Rok 1995 se totiž nese ve znamení tří překvapivých trháků od producentského dua S+B: režijní debutant Michael Bay slaví úspěch s akční komedií Mizerové, osvědčený Tony Scott natáčí ponorkové drama s Denzelem Washingtonem a Genem Hackmanem Krvavý příliv a v kinech se daří i rádoby sociálnímu dramatu Nebezpečné myšlenky s Michelle Pfeifferovou jako idealistickou učitelkou. A od té doby snad nebylo filmové sezony, zimní i letní, pro kterou by si Jerry Bruckheimer nepřipravil jeden rozmáchlý velkofilm. Občas navíc překvapí komornějším, ale o to výdělečnějším projektem. A že už s jeho jménem nebývá spojován Don Simpson? Důvod je prozaický a nijak veselý – v lednu 1996 Simpson, jenž v té době vášnivě holdoval drogám, zemřel na selhání srdce.

Jedním z typických rysů Bruckheimerovy kariéry je sázka na své oblíbené režiséry. Ty nejbombastičtější (ale také nejvysmívanější) ze svých projektů vždy svěřoval Michaelu Bayovi – pod jejich společným vedením vznikl jeden z nejsvižnějších „akčňáků“ let devadesátých Skála (1996), ale také záchrana světa před obřím asteroidem Armageddon (1998) nebo plačtivá válečná romance Pearl Harbor (2000). Jejich cesty se pak měly rozejít tam, kde se oba prvně setkali – po Mizerech II (2003), nezdařeném pokračování Bayova debutu. Pokud Bruckheimer ve svých produkcích nikdy nešetřil penězi na ohlušující a oslepující exploze nebo na rozmarně pojaté automobilové honičky, pak to o jeho spolupráci s Bayem platí asi tak trojnásobně. To vše musí být samozřejmě doprovázeno náležitě patetickou hudbou Hanse Zimmera (anebo některého z jeho žáků/klonů).

Nejčastěji ale Bruckheimer natáčí s jiným akčním specialistou – Tonym Scottem. Šestice společných projektů čítá Top Gun, Policajta v Beverly Hills II, Bouřlivé dny, Krvavý příliv, ale také dva technothrillery – Nepřítele státu (1998) s Willem Smithem a Déjà Vu (2006) s Denzelem Washingtonem. Pro Tonyho slavnějšího bratra Ridleyho Scotta si zase Bruckheimer přichystal bonbónek v podobě válečného dramatu Černý jestřáb sestřelen (2001). Zapomenout nemůžeme ani na osvědčeného řemeslníka Joela Schumachera (vedle akční komedie Česká spojka, 2002, mu Bruckheimer umožnil natočil také biografii Veronica Guerin, 2003, věnovanou irské novinářce, která za svou zvídavost zaplatila životem). K tomu nejpodivnějšímu, co v Bruckheimerově produkci kdy vzniklo, patří dva filmy Davida McNallyho: romance venkovské naivky Divoké kočky (2000) a přitroublá komedie Klokan Jack (2003).

Pokud můžeme v kariéře Jerryho Bruckheimera vysledovat nějaký nový trend, pak je to sázka na žánrovou pestrost: není to tak dávno, co se omezoval na akčních historky o osamělém hrdinovi (obvykle s Nicolasem Cagem – Con Air, 1997; 60 sekund, 2000). Dnes si troufá sáhnout po látce (pseudo)historické (Král Artuš, 2004), dobrodružné (Lovci pokladů, 2004; Lovci pokladů: Kniha tajemství, 2007) i životopisné (sportovní dramata Vzpomínka na Titány, 2000, a Glory Road, 2006). Produkuje i další romance - Báječný svět shopaholiků (2009). Ty úplně největší peníze ale vydělal, když pro studio Walta Disneyho oživil pirátské velkofilmy. Piráti z Karibiku, příběhy kapitána Jacka Sparrowa (Johnny Depp) a jeho přátel, se stávají trilogií – k Prokletí Černé perly (2003) a Truhle mrtvého muže (2006) přibývá ještě Na konci světa (2007). Pokud bude stejně úspěšný jako oba předchozí díly, k dosavadním jedenácti miliardám dolarů, které všechny Bruckheimerovy filmy doposud utržily, přibude alespoň jedna navrch…