V příběhu zamilovaného páru nejvíce pozornosti na sebe váže ústřední dvojice. Právě rozvedená žena středních let Rafi (Uma Thurmanová) a o třináct let mladší David (Bryan Greenberg) v sobě našli nečekaně mohutné zalíbení. Nejpřitažlivější postavou ale zůstává psychoterapeutka Lisa (Meryl Streepová), u níž se Rafi léčí ze životního zklamání. Rozšafná Lisa jí novou lásku ochotně schvaluje (připustí, že z hlediska sexuální výkonnosti jsou oba milenci na vrcholu). Netuší, že oním okouzlujícím hochem je její syn...
Od počátku se tedy můžeme bavit rozpaky či nezáměrnými nepřístojnostmi hlavních postav. Když se sdílná Rafi s pikantními sexuálními zážitky svěřuje Lise, aniž tuší, do jakých zmatků ji přivádí, je to samozřejmě příležitost nejen pro scenáristu, ale přirozeně pro obě herečky, jakkoli dostali jen ploše načrtnuté figury (hezkým paradoxem je, když Lisa sama vyhledá odbornou pomoc u kolegyně).
V hereckém ztvárnění postřehneme rozdíly: zatímco Thurmanová ani Greenberg nepřekročí rozměr pouhé šarže, často unikající k melodramatu, Streepová tu jednoznačně září, schopna bez rušivého zveličování postihnout širokou škálu Lisiných rozpoložení. Vidíme ji v sebejistém klidu, kdy ve své vnitřně nejisté klientce „čte jak v knize“, i ve stále silnějších záchvatech niterného nepokoje. Její počínání v ordinaci stále více doprovázejí unáhlené, nesoustředěné pohyby, její těkavé pohledy a gesta odrážejí stres, chvatně popíjí doušky vody, dopouští se přebreptů a nedokončených vět. Avšak komický účin plyne nejen z pohledu na Lisu, ale i z kontextu. Rafi totiž nevnímá změny Lisina chování, důvěřivě se jí svěřuje se svými pochybnostmi i nadšením, otevřeně líčí i nejdůvěrnější podrobnosti, k nemalému Lisinu údivu.
Younger nerozvíjí jen věkový nesoulad; ten se ukazuje podružným, když na sebe narazí dvě odlišné kultury: Davidův a Lisin židovský původ oproti Rafině náboženské vlažnosti. Rafi vyznává svého druhu volnomyšlenkářství a nezávislost (o její rodině padne sotva jediná letmá zmínka). Davida obklopuje početné (ochranitelské, byť též donucující) příbuzenstvo. Mnohdy hašteřivé, ale zpravidla schopné ironického nadhledu i emočního odstupu. I když Lisina rodina zajisté nepatří mezi ortodoxní věřící, s vyhlídkou na přítomnost „cizinky“ se nesmiřuje snadno, byť nikdy neklesne k nějakým ostentativním zákazům.
Ke kladům je třeba přičíst režisérovu snahu o hrstku vážnějších postřehů. Třeba na téma postupného Davidova dozrávání po boku zkušenější, ale zdaleka ne sebejisté či sebevědomé ženy. Rafi, již vnitřně zklidněná a psychicky vyrovnaná, mu dodá odvahu, aby se začal živit malířstvím, které dosud pěstuje jen jako podceňovaný koníček. David se učí párové komunikaci, poznává odpovědnost za své činy, když se vymaní zpod matčina opečovávání a z rodičovské pospolitosti (motiv s čištěním uší, který prozradí více než cokoli jiného).
Nelze přehlédnout zbytečné schválnosti, které snad měly podpořit veselí. Hlavně zvulgarizovaně karikovanou postavu Davidova kamaráda, s oblibou metajícím do tváře svých milenek šlehačkové dorty, nebo vrátného v domě, kde Rafi bydlí. Prime se, podobně jako mnohé podobné snímky, odehrává v jakémsi bezčasí, jen vnějškově zasazen do newyorských kulis. Ty v pohlednicové poetice jímavě nasnímal kameraman William Rexer.
Neživotná mondénnost zvoleného prostředí, hmotně bezstarostná existence, dovolující hrdinům zabývat se pouze soukromými strastmi, povrchnost v zakotvení, to vše předem blokuje hlubší podmíněnost jejich osudů, ať již sociální či náboženskou. Jako nenáročná zábava s občasnými významovými přesahy však Prime plně vyhoví.
