Začněme tou částí, kde je ukázána část života Julie Childové (Meryl Streepová), vedoucí ke vzniku její slavné kuchařské knihy. Jde o opravdu pěkný, zábavný portrét přespříliš nadšené, příliš dlouhé, přepěstované Američanky, která se seznamuje s Francií, Paříží, jejími obyvateli a francouzským jídlem. Od stylu přes herecké výkony až po scénář je vše okouzlující a zábavně kousavé. Kdyby se film zabýval pouze tímhle, byla bych spokojená.
Ale je tu další část, kdy zhruba o čtyřicet let později se o mnoho mladší Julie Powellová z New Yorku (Amy Adamsová) pokouší najít vlastní životní cestu vařením. Obdivuje Julii Childovou nejenom pro její recepty ale i kvůli ní samé. Ačkoliv se s ní nikdy nesetkala, rozhodne se provařit se její kuchařkou a psát o tom na internet blog.
Julie vidí mnohou podobnost mezi sebou a Julií Childovou, přestože si uvědomuje rozdíly věku, schopností i doby. Nejvýraznější rozdíl uniká jí i režisérce Noře Ephronové: Julia Childová se narodila do výhodného sociálního postavení peněz, jistoty a konexí. Vdala se za diplomata Paula Childa (Stanley Tucci), který ji poskytl krásné domovy v místech služebních pobytů, finanční zajištění a veškerou pomoc, morální i hmotnou.Trvalo osm let, než vznikla kuchařská kniha, psaná s Francouzkou Simkou Beckovou (Linda Emondová). Během těchto let Julia Childová trpěla zklamáním, jak těžké je něco knižně vydat.
Julie Powellová pracuje na plný úvazek, žije v mizerném bytě nad pizzerií a dojíždí do práce nacpaným metrem (z Queens na dolní Mahattan trvá jedna cesta zhruba hodinu a půl), krom toho se stará o domácnost a manžela Erika (Chris Messina). Vaření je dodatková zátěž, která jí nicméně umožňuje dělat něco, na čem jí záleží.
Manžel Julie Childové je vzdělaný, taktní pán, který ženu miluje, protože je rozhodná, zvědavá, ambiciózní a prostě vůbec taková, jaká je. Její touhy jsou pro něj stejně důležité jako jeho vlastní. Manžel Julie Powellové zařídil odstěhování z Brooklynu na Queens, protože je to blízko jeho práci, ale že to zdvojnásobilo dojíždění manželky, ho ani nenapadlo. Žravě se vrhá na její kuchařské výtvory, ale neslyší, co ona říká, ani nevidí, kolik námahy ji vaření stojí. Dětinsky se vzteká a emocionálně Julii vydírá, když si uvědomí, že její projekt je pro ni důležitější než jeho pohodlí. Tady Julie mohla stejně taktně a kousavě komentovat svoji situaci, jako Julia Childová komentovala svou. Ale to se nikdy nestane.
Rozdíly v obou ženských charakterech jsou zjevné skrze proces vaření. Když se Julii Childové něco nepovede, posbírá to a bez omluv servíruje, Julie Powellová se složí, protože si myslí, že musí být bezchybná. Její poddajnost a ochota jsou iritující, stejně jako výpady na ženství (chmurně se mi chce poznamenat, že už je to přes dvacet let, co manžel Noru podváděl s její kamarádkou, ale to je stará známá kauza).
Konfrontace dvou Julií ubírá filmu na závažnosti, protože Julia Childová je nádherná ženská postava. Julie Powellová však spadá do kategorie klasicky naříkavé ženušky, která se prostě nemůže obejít bez mužského. Takový model se opakuje u mnoha moderních ženských charakterů ve filmech režisérky Ephronové, snad je pro ni překážkou k větší životnosti jejích snímků vlastní privilegovaný život. Je nepravděpodobné, že kdy viděla svou matku válčit s pracovním úvazkem, nedostatkem peněz, domácími pracemi a starostmi o děti a manžela. Nora Ephronová pochází z rodiny, kde byla samozřejmostí pomocná síla k dětem a do domácnosti i dostatek peněz. Sama žije stejně. Snad proto se jí daří silné, nezávislé ženské postavy z určitých kruhů a z určité doby, ty zná velmi dobře. Ale naprosto nechápe protivenství žen v jiných okolnostech. Je to škoda.
Film za podívání ovšem stojí. Scény s Meryl Streepovou jsou rozkošné, je nádherná a prý velmi opravdová jako Julia Childová. Stanley Tucci výborně hraje chápavého manžela. Amy Adamsová dělá, co může. Je tu také lehce komická sestra Julie Childové a celé milieu jejich doby. I v komických situacích si uvědomíte, že kuchařka Julia Childová, stejně jako kdysi Magdalena Dobromila Rettigová, za sebou zanechala víc než jenom recepty, je to jakási kronika jejích časů (vezmi 12 vajec psala Dobromila, nikdy není dost másla, psala Julia – ach, to byly časy!).
Film vychází ze dvou knih, které obě Julie napsaly. Julia Childová s Alexem Prud'hommem sepsala Můj život ve Francii. Julie Powellová své požitky zachytila v knize Julie and Julia, která je prý mnohem hutnější než scénář.
