V roce 1964 je do farnosti v chudinském Bronxu přidělen kněz otec Flynn (Phillip Seymour Hoffman). Je poměrně mladý a plný moderních nápadů. Téměř okamžitě se dostane do rozporu se sestrou Aloysius (Meryl Streepová), která už velmi dlouho vládne místní katolické škole. Rozpoutá se mezi nimi válka názorů, politických schopností, přesvědčení a víry (i v sebe samého). Centrem jejich sporu se stane nový černošský student Donald Miller. Mezi otcem Flynnem a sestrou Aloysius je prostředníkem mladá, idealistická a pořád ještě naivní učitelka sestra James (Amy Adamsová). Chce, aby vše bylo jen dobré a příjemné a doufá, že je to tak možné.
Nic v tomto filmu není jednoznačné a název filmu vystihuje pocity postav. Ať se chovají nebo jednají jakkoliv rozhodně, každý z nich pochybuje o tom, jaké budou mít jeho činy důsledky. Jde o velmi lidské postavy, ctižádostivé, ale i s upjatostí a pýchou. Kněz je nakloněn změnám, které přináší doba, ale také může jít o pedofila. Jeptiška je možná neschopná nebo neochotná něco měnit, ale může být skvělou pozorovatelkou charakterů. A je jisté, že být jediným menšinovým studentem v katolické škole je trpký úděl, což v tomto případě platí pro Donalda.
Vše je natočeno v temných tónech téměř černobílé fotografie s občasným výbuchem barvy. Dlouhé, tmavé, špatně vytápěné chodby a mráz zimních zahrad jsou téměř hmatatelné. Obraz kameramana Rogera Deakinse mluví sám za sebe. Striktní, tichý, přísně hlídaný a uzavřený klášterní život jeptišek pod chladným dohledem sestry Aloysius Beauvierové (kdysi jeptišky po vstupu do řádu přijímaly jména mužských svatých) kontrastuje s bohatým, značně uvolněným životem kněží, kteří jsou jeptiškám nadřazeni. Jeptišky jsou v katolické hierarchii „jenom“ ženy.
Viola Davisová v roli Donaldovy matky paní Millerové je skvělá. Pomalu, s obtížemi, strachem, studem, ale přesvědčivě otevírá pohled na situaci: homosexuální chlapec, který dlouho trpěl doma i ve škole, je na tom nakonec lépe v klášterní škole, odkud vede cesta k dalšímu studiu. Je to malá role, ale nominace na Oscara za ni je zasloužená, protože jde o velký herecký výkon.
Meryl Streepová získala také nominaci na Oscara za hlavní roli ředitelky katolické školy, též Phillip Seymour Hoffman za otce Flynna, který je v jeho poddání knězem s dobrými úmysly, ale též nejistotou a slabinami. Amy Adamsová se v roli sestry James snažila, ale přes chválu, které se jí dostává, jsem toužila po herečce kvalit Emily Watsonové.
V závěru filmu je protikladnost obou hlavních postav znovu zvažována. Kdo ale kromě Boha má – podle katolíků – právo soudit? Zakončení je poněkud zdlouhavé, napětí se vytrácí. Nicméně film stojí za vidění a za zamyšlení.
Zhruba před patnácti lety bylo ve Spojených státech období „honu na čarodějnice“. Lidé obou pohlaví byli obviňováni ze zneužívání dětí. Někteří skončili ve vězení, jiným to zničilo život. Po nějaké době se ukázalo, že mnozí byli zcela nevinní. Ale to už je davová hysterie zničila. Překvapivě se tehdy žádná obvinění proti katolickým kněžím neobjevila. Později ano.
Režisér filmu John Patrick Shanley napsal původní hru se stejným jménem v roce 2005, kdy byla veřejnost seznamována s případy viny v katolické církvi. Pořád ještě nevíme, jak špatné to opravdu bylo – a možná ještě je. Nicméně mnoho kněží a jeptišek pomohlo velkému množství dětí k lepšímu životu, a ten jejich byl zcela čestný. Shanleyův film Pochyby je především o hrůze a zvrácenosti, kterou způsobí samo podezření, nejenom o vinících.
