Slůvko variabilní bývá u hereckých charakteristik používáno zhusta, jen málokdy je ale tak přiléhavé, jako v případě Johna Lithgowa. Kolik jen hereckých podob už na sebe za těch třicet let před kamerami vzal. Byl transsexuální Robertou ve Světě podle Garpa (1982), vyšinutým psychopatem v Kainově výchově (1992) i potřeštěným mimozemšťanem v sitcomu Takoví normální mimozemšťané (1996-2001).
John Arthur Lithgow se narodil 19. října 1945 v Rochesteru, stát New York. Ač chtěl být zprvu malířem, nakonec v něm převládly herecké geny, jež získal po obou rodičích. Otec Arthur Lithgow působil jako režisér a producent McCarter Theatre v Princetonu. Matka Sarah Jane Princeová byla herečkou. Jejich syn vystudoval ty nejlepší americké školy; na Harvardově univerzitě absolvoval v roce 1967 s červeným diplomem, poté obdržel stipendium od Fulbrightovy nadace a zamířil na London Academy of Music and Dramatic Art a přitom působil v Royal Shakespeare Company. Velké přísliby naplnil Lithgow především na divadle. Za svůj broadwayský debut v dramatu Převlékárna obdržel cenu Tony 1973. Po boku Meryl Streepové zářil v Millerově A Memory of Two Mondays (1976), k jeho největším úspěchům patří výkony v Requiem for a Heavyweight (1985) a M. Butterfly (1988). Působí též jako divadelní režisér. V roce 2005 byl jmenován do American Theatre Hall of Fame.
Před kamerami patřily Lithgowovi pro jeho postavu hromotluka především úlohy nervních hrubiánů. První úlohu získal již v roce 1972, kdy v krimikomedii Dealing: Or the Berkeley-to-Boston Forty-Brick Lost-Bag Blues ztělesnil drogového dealera. Výsostné postavení má v Lithgowově životopise režisér Brian De Palma. Herec se představil hned ve třech z jeho thrillerů, aby v nich modeloval psychicky narušené charaktery s kriminální minulostí, ať už to byl sadista Lasalle v Posedlosti (1976), vrah Burke ve Výstřelu (1981), anebo schizofrenik Nix v Kainově výchově (1992). Tato série rolí zásadně ovlivnila Lithgowovu hereckou dráhu. Na jedné straně mu byly svěřovány role těkavých podivínů (vyšinutý pasažér Valentine v Zóně soumraku, 1983), na straně druhé se zejména v osmdesátých a devadesátých let stává představitelem až comicsově průzračných zlounů (Lord Whorfin ze sci-fi Dobrodružství Buckaroo Banzai napříč osmou dimenzí, 1984; šéf lupičské bandy Qualen z thrilleru Cliffhanger, 1993). Řadu završuje animovanou filmovou sérií Shrek (2001-07), kde propůjčil svůj hlas zlotřilému Lordu Farquaadovi.
John Lithgow však není stvořen jen pro úlohy násilníků. Již od konce sedmdesátých let se s ním můžeme potkávat v civilních postavách; hrává senzitivní muže stejně jako zatvrzelé a konzervativní patriarchy. V muzikálu All That Jazz (1979) se například proměnil v choreografa Sergeanta. V letech 1983 a 1984 byl dvakrát nominován na Oscara: v prvním případě za úlohu transsexuální Roberty v dramatu Svět podle Garpa (1982), v tom druhém za nesmělého úředníčka Sama Burnse v melodramatu Cena za něžnost (1983). Soustředěné a pánovité figury v Lithgowově podání, to jsou například reverend Moore bojující proti rockové muzice, v dramatu Bez dozoru (1984), zatvrzelý misionář Huben ve fresce Hráči na vinici Páně (1991) anebo maloměšťácký otec titulního hrdiny biografie Kinsey (2004). Do ranku Lithgowových paličáků patří i jeho Don Quijote v televizním filmu z roku 2000. V posledních letech hrává zapálené profesionály, kteří lavírují mezi despotizmem a uměleckým nadšením: režiséra Edwardse v Životu a smrti Petera Sellerse (2004) nebo hudebního producenta Harrise v muzikálu Dreamgirls (2006). Naposledy se objevuje v romanci Báječný svět shopaholiků (2009).
Ve své kariéře tíhl Lithgow převážně k charakterovým studiím, v jeho filmografii však nalezneme i několik výrazných komediálních rolí. Vůbec poprvé mu hlavní úlohu zajistila rozpustilá komedie Harry a Hendersonovi (1987), kde hraje hlavu rodiny, jež se spřátelí se sněžným mužem. Obdobně veselou figurou je i nejslavnější Lithgowova postava posledních let. Představil ji v sitcomu Takoví normální mimozemšťané (1996-2001). Jako vesmírný návštěvník v kůži učitele Dicka Solomona páchal Lithgow rozmanité potrhlosti s takovým gustem, že za své výkony obdržel tři ceny Emmy a jeden Zlatý glóbus.
Lithgow se rovněž věnuje umělecké tvorbě pro děti. Složil a nazpíval několik hudebních alb (Singin' in the Bathtub, 1999; Farkle and Friends, 2002…) a je rovněž autorem několika dětských knih, kupříkladu Micawber (2002), I'm a Manatee (2003) a Carnival of the Animals (2004). V letech 1966 až 1980 byl ženatý s učitelkou Jean Tayntonovou. Od roku 1981 žije s profesorkou historie Mary Yeagerovou. Jeho syn Ian z prvního manželství se rovněž věnuje herectví.
