Dnes už není hollywoodská hvězda od Protinožců žádným vzácným úkazem, ještě před dvaceti lety tomu ale bylo jinak, snad pouze australský Američan Mel Gibson měl na takovéto označení nárok. Pak ale objevil skromný thriller Úplné bezvětří (1989) a s ním i Novozélanďan Sam Neill, prototyp skromného hrdiny, který v rozodující okamžik sáhne do rezervoáru svých sil a učiní velké věci. Ne nadarmo si jej Steven Spielberg zvolil jako paleontologa Alana Granta do dobrodužného snímku Jurský park (1993). Známe ale také odvrácenou tvář, již dovede charismatický Neill ukázat – muže sebestředného, panovačného, ba tyranského. Takovým je třeba v psychologickém dramatu Piano (1993).
Sam Neill, vl. jménem Nigel John Dermot Neill, se narodil 14. září 1947 v severoirském městečku Omagh. Jeho otec Dermot zde tehdy sloužil coby důstojník britské armády. Na Nový Zéland se rodina vrátila v roce 1954. Po absolvování internátní školy studoval Neill ve své domovině na univerzitách v Canterbury a Victorii. Zaměřil se na anglickou literaturu a díky ní se dostal také k divadlu a k herectví. Působil jako ochotník v souboru Players Drama Quartet, ztělesnil kupříkladu titulní part v Shakespearově Hamletovi. U filmu začínal jako střihač a režisér: pro společnost National Film Unit, sídlící ve Wellingtonu, během sedmdesátých let natočil celou řadu dokumentů, převážně se sportovním či kulturním laděním.
K herecké kariéře Sama Neilla nasměrovala ústřední role v politickém thrilleru Sleeping Dogs (1977). První novozélandský snímek, který se prosadil do americké distribuce, byl příběhem pana Smithe, zaplétajícího se do konfliktu mezi fašistickým režimem a skupinku odbojářů. Neilla samotného úspěch katapultoval mezi herecké kruhy v Austrálii – nabídka na úlohu bohatého farmáře Harryho v dramatu s Judy Davisovou Moje skvělá kariéra (1979), znamenala počátek Neillova čtrnáctiletého působení v tamější kinematografii. To bylo navíc lemováno řadou výrazných úspěchů. Již Moje skvělá kariéra se přičlenila k australské klasice, zazářil rovněž ve dvou snímcích režiséra Freda Schepisiho; oba jej svedly po bok Meryl Streepové. V psychologickém dramatu Víc než dost (1985) představoval anglického výsadkáře Lazara, v dramatu podle skutečné události Výkřik ve tmě (1988) ztělesňuje pastora Chamberlainea, jehož žena je neprávem odsouzena za vraždu dítěte. Celosvětový věhlas mu ae přinesl až thriller Úplné bezvětří (1989), kde spolu s Nicole Kidmanovou představují manželský pár, ohrožovaný psychopatickým zabijákem.
Několikrát si v průběhu osmdesátých let také „odskočil“ do Velké Británie: v dílu ze série Přichází Satan!, nazvaném Omen 3: Poslední střetnutí (1981), ztělesnil ústředního antihrdinu, syna Satanova. Tak jako mnohokrát později i zde využívá svého gentlemanského šarmu v kombinaci se ztepilou figurou. Tentokrát však nechává probleskovat démonickou podstatu své postavy. Anglie si Neilla zamilovala rovněž ve dvou televizních sériích: historické Ivanhoe (1982) a špionážní Reilly: The Ace of Spies (1983). Druhá z nich málem nasměrovala Sama Neilla do úlohy Jamese Bonda: když v roce 1985 v sérii končil Roger Moore, patřil Neill k nejvážnějším kandidátům na jeho nástupce. Přednost nakonec dostal Timothy Dalton.
Devadesátá léta v kariéře Sama Neilla se nesou v duchu jeho hollywoodské kariéry. Typickými jsou pro něj úlohy čestných chlapů, kteří ve správnou chvíli přijímají odpovědnost za své blízké. S železnou pravidelností provázejí jeho hrdiny pouze správná rozhodnutí. Činí je jeho skeptický paleontolog Alan Grant v trikovém dobrodružství Jurský park (1993) i v jeho pokračování Jurský park III (2001). Obdobně kladnou úlohu sehrává i druhý důstojník Borodin v thrilleru Hon na ponorku (1990). Doktor Weir ve sci-fi hororu Horizont události (1997) se zase mýlí jenom výjimečně. Řada jeho postav se otevřené akci vyhýbá, také Neillovi otcové od rodin ale bývají hrdiny – díky své chápavosti a ochotě naslouchat, popřípadě poradit. Vzpomeňme kupříkladu sci-fi komedii Andrew – člen naší rodiny (1999) anebo tragikomedii Mise v ohrožení (2000). Nejnovějším příkladem může být vydavatel Théo v romantickém snímku Angel (2007).
Asi vůbec největší hereckou výzvu nabídla Samu Neillovi jeho domovská kinematografie. V psychologickém dramatu Piano (1993) ukázal tvář odvrácenou, na hony vzdálenou jeho počestným gentlemanům, když představil tyranského Alisdaira, bažícím po pomstě na své manželce (Holly Hunterová), která ho podvádí s prostým, avšak něžným sousedem (Harvey Keitel). Neill zde projevil své herecké vyzrávání – mnohdy byl pouhým hrdinou proti své vůli a těžil ze svého rozpačitého úsměvu, v Pianu dokázal rozehrát mnohé z temných strun člověka a přesvědčivě je skloubit v harmonii jedné lidské povahy.
K režii se Sam Neill vrátil dokumentem věnovaným novozélandskému filmu Cinema of Unease: A Personal Journey by Sam Neill (1995). Rok nato si zahraje sebe samého ve filmařské mystifikaci Petera Jacksona Zapomenuté stříbro. Jacksonovi později bude muset odmítnout úlohu elfa Elronda v trilogii Pán prstenů, natáčení totiž kolidovalo se vznikem Jurského parku III. Třikrát se Neill pracovně podíval také do České republiky, natáčel zde hororovou pohádku Sněhurka – Příběh hrůzy (1997), válečné drama Člověk v ZOO (2001) a historické drama Doktor Živago (2002). Za své herecké umění byl Neill v roce 1993 odměněn Řádem britského impéria.
Sam Neill není jen předním hollywoodským hercem, ale také uznávaným vinařem. Jeho novozélandská vinice Two Paddocks si již získala několik vážených ocenění. K alkoholickým nápojům má konečně blízko už svým rodovým spřízněním – jeho předkové vlastnili lihovar a likérku Neill and Co., největší novozélandský podnik svého druhu.
