V dětství si osamocená hrávala s krásně lesklými barevnými fotografiemi tehdejších politiků, vesměs východního bloku a Kuby, jimž vévodil snímek polibku Leonida Brežněva a Gustáva Husáka. Ve stínu svého umělecky talentovanějšího bratra si vymodelovala bustu Vladimira Iljiče Lenina a rozpačitou námitku rodičů o jisté podobnosti s prvním československým prezidentem rázně odmítla pádným argumentem, že Masaryk střílel do dělníků! V osmi letech se začala sama učit rusky. Pionýrský slib skládala na bratislavském Slavíně. Dojímala se u československé i sovětské státní hymny, u Písně práce i Internacionály. Ve třinácti letech propálila svůj pionýrský šátek, když potřebovala červené světlo na výrobu fotek. Z této nehody se dodnes nevzpamatovala. Je jednou z posledních členek Radima. Je křtěná a ve svém věku má stále ještě tři mléčné zuby. Miluje své astma a nejraději chodí v kroji.
Filmografie: Spát a spát (absolventský film na Filmové škole Zlín, adaptace stejnojmenné povídky A. P. Čechova, 1996), Bez práce nejsou koláče (paradokument, Česká televize Ostrava, 1997), Úděl svobody (1998), Výheň (1999), Nejlepší čtenářka na světě (1999-2001), V noci (bakalářský film na FAMU, inspirováno novelou Bílé noci F. M. Dostojevského, v hlavní roli Petra Špalková, 2000), Duše ruská (zpověď Evy Břešťákové, 2000), Milion rudých růží (videoklip k písni Ally Borisovny Pugačevy, 2001), Marta (absolventský film na FAMU, celovečerní debut, 2006)
JAN COUFAL (1978) – scénář
Kinař z Telče. Absolvent Vyšší odborné školy v Písku a pražské FAMU (katedra scenáristiky a dramaturgie). Pracuje také jako dramaturg České televize v oddělení vizuální prezentace, dramaturg festivalu Zlínský pes a občas napíše nějakou tu recenzi do časopisu Premiere. Poměrně čerstvý otec a majitel psa.
MATĚJ CIBULKA (1978) – kamera
Mlčenlivý samorost z Kladna. Pobýval v Japonsku, vystudoval filmovou školu v Písku, ale FAMU furt není schopen dodělat (i když už snad konečně…někdy). Vyniká svým absolutním nasazením při natáčení provázeným šílenými kaskadérskými kousky. Dle vlastních slov je nejšťastnější ve vodě.
DOROTA BAROVÁ (1975) – hudba
Děvucha ze Severu. Chodila do školy i do té hudební. Hraje na cello, k tomu si zpívá a snaží se žít, jak nejlépe to jde, i když to někdy nejde. Je plnohodnotnou polovičkou éterického "čelového dua" Tara Fuki (CD Piesonky do snu - 2001, Kapka - 2003), které sklízí úspěchy po celém světě. Hudebně spolupracuje s divadelním souborem neslyšících.
ŠIMON ŠPIDLA (1980) – střih
Pochází z Jindřichova Hradce. V letech 1999 - 2001 vystudoval filmovou školu ve Zlíně obor kamera. Od roku 2003, již jako četař ve výslužbě studuje střihovou skladbu na FAMU. Stříhal například filmy Jana Bušty - Byt, Iluminace (2004), Adama Oľhy - Smrt lesní (2003), Světlík (2005), s Janem Šiklem Nízký let (2005) z cyklu Soukromé století. S Janem Buštou vytvořili trailer k filmu Marta. Jako režisér natočil sérii kontemplačních filmů: Na náplavce (2003), Posun (2004), Josef Božek (2005) a krátkou studii o samopalu Sa 58 Jen pro vnitřní potřebu (2006). Na rozdíl od svých filmů vyniká přílišnou verbálností.
JIŘÍ STERNWALD (1960) – výprava
Filmový architekt a divadelní scénograf (žák a asistent profesora Josefa Svobody). Držitel Českého lva za nejlepší výtvarný počin (1999, film Je třeba zabít Sekala). Více na www.sternwald.cz
