Ještě před deseti lety šlo o nesplnitelný sen a veškeré pokusy Hollywoodu v tomhle směru byly spíše úsměvné. Pokud jste chtěli výrazně mladší (nebo starší) verzi nějakého herce, prostě jste obsadili dvě osoby. A divák to chápal a respektoval. Ono je totiž celkem snadné uvěřit tomu, že tahle desetiletá žába vyroste v třicetiletou sexbombu atd. atd., jakkoliv pohled do srovnávacích článků naznačuje, že ti náctiletí nebo mladší herci o dvacet let později nedorostou v dvojníka slavnějšího herce, s nímž sdíleli roli. Kdyby to tak bylo, určitě by někde v hollywoodských kopcích existovala farma, kam by někdo jako dobytek naháněl děti, aby mu z nich vyrostli druzí Schwarzeneggerové, Stathamové nebo Johnsonové.
Takhle to ovšem nefunguje a nikdy fungovat nebude. Přesto jsme jako diváci s touhle fintou spokojení, protože ono digitální omlazování až příliš často zaškobrtne a my se pak nestačíme divit, jak blockbusterová iluze mizí během jednoho jediného záběru.
Stačí vzpomenout princeznu Leiu v Rogue One nebo víceméně digitálního Arnolda v Terminator: Salvation. Tam šlo o doubly, kterým se v postprodukci vyměnila hlava. A bylo to poznat, protože měli tradičně mrtvé oči, což je častá chybička animátorů, která jasně prozradí CGI náhražku. Oči jsou okno do duše, sakra. Musejí se povést, jinak máte problém. Tvůrci obou sérií to pochopili až o pár dílů později. Moff Tarkin v Solovi už byl mnohem povedenější, protože mu zůstaly oči doubla a kolem nich se vymodeloval zbytek obličeje. A Arnie si pro jistotu v Terminator Genisys rovnou zahrál, aby dohlédnul na to, že bude jeho mladší verze, se kterou se popere, jaksepatři věrohodná.
Duely s mladší verzí sebe sama jsou obecně velmi lákavou propozicí, ale Hollywood si na ně troufnul až v poslední době. Ještě v Looperovi Bruce Willis bojoval proti Josephu Gordonu Levittovi s upraveným nosem a divák se pro změnu škrábal na tom svém nose, aby tomu všemu uvěřil. O pár let později tu už máme Logana, ve kterém Hugh Jackman mlátí svoje mladší já, ačkoliv jen s využitím make-upu a velmi lehkého CGI. My ale dneska budeme mluvit o těžších zbraní. O kompletním omlazování pomocí nejnovějších technologií, kterými disponuje především Disney.
Ten si v marvelovkách facelifty zkouší už několik let a šušká se, že za chvilku bude hercům jen posílat šek, aniž by se museli dostavit na natáčení. Jejich nestárnoucí podobizny z jedniček a nul budou uložené v počítačích a bohatě postačí, aby za ně akční scény odskákali kaskadéři. Zbytek se doladí v postprodukci. A až odejdou na onen svět, mohou hrát dál a dál… a dál. Zní to příliš dystopicky. Určitě, takhle daleko ještě technologie není, ale při ohlédnutí za vývojem omlazovacího procesu není těžké si představit, k čemu mílovými kroky směřujeme.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008)
David Fincher na to šel před více než deseti lety od lesa. Většinu filmu totiž operuje se starým dítětem, které se ani moc nemusí podobat Bradu Pittovi. Zaprvé je tu onen fígl s postupným dospíváním/mládnutím, ale hlavně nechat herce digitálně zestárnout je snazší, protože publikum nemá žádnou referenci, je těžké přesvědčivě odhadnout, jak budete ve stáří vypadat, ať už vám FaceApp tvrdí cokoliv. Iluze začne dostávat trhliny ve chvíli, kdy Brad Pitt musí omládnout a najednou koukáme na jeho dvacetiletou verzi, kterou si mnozí pamatují z filmů a televize. Pitt je v pološeru a příliš se nehýbe, aby dal animátorů co možná největší šanci ošálit publikum. Pohled do očí a na ústa přesto prozrazuje digitální loutku.
A o jedenáct let později nejsme o moc dál, stačí se podívat na Bojového anděla Alitu, tam jsou oči schválně velké á la anime, aby se od nich odvedla pozornost (divák je automaticky vnímá jako nepřirozené), ale právě pohyb mimických svalů kolem úst Alitu pořád ještě diskvalifikuje. Chce to víc fantazie nebo výpočetní výkonu? To už brzy zjistíme.
zdroj: Cinemart
Tron: Legacy (2010)
Jeff Bridges se vrací po osmadvaceti letech k výraznému sci-fi a Joseph Kosinski za kamerou ho odvážně staví jako starce uvězněného ve stroji, který musí svést souboj se svým věčně mladým a démonickým alter-egem. Mladý Bridges je přiznaným, a tak trochu neotesaným digitálním trikem, který je okatě nalepený na obličej jiného herce, ale v té vizuální poetice tronovského světa to vlastně nevadí. Působí to jako digitální trik v digitálním světě, se vší nepřirozeností a nedokonalostí, které divák očekává.
zdroj: Disney
Ant-Man, Captain America: Občanská válka, Strážci galaxie vol. 2 a Captain Marvel (2015-2019)
Studio Lola VFX, které kdysi pracovalo na Benjaminu Buttonovi a získalo za něj Oscara, bylo o pár let později exkluzivně angažováno Marvelem, který měl s omlazováním ve flashbacích velmi, velmi smělé plány. Začalo to mladým Michaelem Douglasem v Ant-Manovi, pokračovalo hodně mladým Downeym Jr. v úvodu Občanské války (tady je trik hodně viditelný, proto je následně přiznaným hologramem). Od Strážců galaxie se omlazování používá napříč marvelovkami zcela běžně a v Captain Marvel dokonce Samuel L. Jackson stráví ve své mladé kůži celý film.
A funguje to, díky pokročilé technologii a kombinaci s make-upem. Nebo tím, že Jackson poslední dvě dekády opravdu navenek moc nestárnul. Z některých úhlů je iluze dokonalá, z jiných máte mírné podezření, ale v záběru není nic, na co byste mohli vyloženě ukázat prstem. I to je důkaz toho, že má Marvel nakročeno k dokonalé iluzi. Stačí jen do rozpočtů pumpovat stovky milionů dolarů a ono to tam časem spadne.
zdroj: Archiv
Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (2017)
Disney s Marvelem sdílí zdroje, a tak ve flashbacku omladil Johnnyho Deppa a představil nám Jacka Sparrowa, kterému teprve teče mléko po bradě. Vzhledem k tomu, že u Deppa znají všichni každý záhyb jeho tváře a hercův divoký životní styl nebyl k jeho tělu zrovna milostivý, funguje trik jenom napůl. Nemůžete od něj odtrhnout oči, víte že jde o fake, ale už je na té úrovni, kdy ho akceptujete.
Ty rezervy kolem očí a úst se mimochodem časem vyřeší, protože už i komunita začala v deepfakes lepit obličeje na cizí těla, a právě tímhle tuningem se intenzivně zabývá. Díky veřejně dostupným deepfakes se povedlo i razantně zlepšit princeznu Leiu v Rogue One, kdy ta amatérská vypadá o dost líp než ta ve filmu (jedna by bez druhé samozřejmě nevznikla, takže nijak nepomlouváme pečlivou práci animátorů z ILM).
zdroj: Falcon
Blíženec (2019)
Zápletka filmu o stárnoucím hitmanovi, kterého má vyřídit jeho o dvacet let mladší já (zkušenosti vs. svaly) ležela Jerrymu Bruckheimerovi v šuplíku… no těch dvacet let určitě. Původně si v ní měl zahrát Nicolas Cage, když by na vrcholu slávy v období Skály, Con Airu a Tváří v tvář. Jenže nebyla k dispozici technologie, která by ho digitálně omladila. O deset let později vzniknul Looper, který podobné téma zpracovává o dost jinak a nápad tvůrcům vyfouknul i nedávný Logan, takže Gemini Man od Anga Lee, který přijde do kin za pár měsíců, už nezní příliš originálně.
Souboj mladého a starého Smithe však bude svědectvím o stavu soudobých omlazovacích efektů. Kdykoliv se v trailerech Smithové postaví jeden vedle druhého, snadno identifikujete týpka s digitálním obličejem. Ne podle mládí, ale podle pronikavých očí. Tady jsou zkrátka ještě pořád rezervy. Falešný mladý Smith možná vypadá jak má, ale rozhodně tak nehraje a působí trochu jako robot. Oproti prvnímu traileru ten druhý přinesl velké zlepšení, ale moc nedoufejte, že bychom byli svědky trikové revoluce.
zdroj: Cinemart
The Irishman (2019)
A končíme nejnovějším filmem Martina Scorseseho, který se na podzim objeví nejdřív na filmových festivalech a pak i na Netflixu. Nenechte se zmýlit, streamovací gigant do projektu nalil podle všeho 150 až 200 milionů dolarů a nezanedbatelná částka padla právě na triky, protože… Robert De Niro, Al Pacino a Joe Pesci stráví první půlku mafiánského eposu omlazení o dobrých třicet let. A to je zatraceně velký risk, jak ostatně ukazuje první trailer (berte na vědomí, že film má premiéru za pár týdnů). Scorsese si je trikové rulety vědom, proto zdržoval první ukázku jak to jen šlo, aby triky působily co nejpřesvědčivěji.
Ve filmu jsou scény, kdy starý De Niro mluví o svém mladším já, takže jejich tváře máte vedle sebe v řádu desítek sekund, což bude pro Scorseseho i mistry z ILM obrovská výzva. Někteří z fanoušků mistrovy filmografie možná předem nadávají, že s takhle hvězdným castingem nemá smysl experimentovat. Co když CGI naruší jejich herecký proces?
Režisér to risknul a Netflix mu dává nekonečný balík peněz, aby to bylo ťip ťop. Pokud se totiž povede ústřední trio přesvědčivě omladit, bude to pro Netflix stejně velká reklama jako případný úspěch na festivalech. Ukázka je trochu skoupá na typické Scorseseho dlouhé záběry klouzající po detailech. Omlazené herce zabírá zezadu, často stříhá dříve, než stihneme zaostřit, s výjimkou posledních dvou záběrů, které vypadají fantasticky. Dokonce i ta jiskra v očích tam tak trochu je.
Nezbývá než počkat na finální produkt. Hop nebo trop. Sám jsem zvědavý, jak se tvůrcům tu dekádu intenzivního omlazování herců podaří zužitkovat.
zdroj: Cinemart