Vlastně ani nevím, jak začít recenzovat příběh, z něhož jsem sám byl hodně zmatený už u prvního dílu a v druhém jsem se motal úplně stejně. Nicméně dokázal jsem rozpoznat některé herce a spojil si je s jedničkou. To je celkem pokrok. Když se budeme bavit „o hrách“ ve filmu, kde o něco jde, tak jedinou smysluplnou zábavou byla ta od Kindži Kukusakiho, v níž se likvidovali na opuštěném ostrově nevychovaní středoškoláci. Smyslem Hunger Games je udržovat jakýsi pofidérní pořádek v novém státě kdesi v USA, který vznikl právě na torzu této země. Nechápu to.
zdroj: Archiv
Každá generace má to svoje
Vítězové z prvního dílu se jedou domů a jezdí sem a tam, aby jako šířili osvětu. Jde především o zábavu. Ale jejich příběh zaujal všechny ostatní a chystá se rebelie proti režimu. To se samozřejmě Kapitolu (tak se jmenuje to město) nelíbí a nějak jako musí začít další hra, která o všem rozhodne. Zmatený děj, divní mladí lidé, kterým bych s chutí jednu vrazil a naprosto imbecilní zápletka, to všechno najdete v druhém dílu Hunger Games. A přesto mi to nevadilo, netvářil jsem se pohoršeně a nijak nevykřikoval, což občas v kině dělám. Snímek režiséra Francise Lawrence je přesně takový, aby právě mladé publikum bavil, aby jim nabídnul správné (a zamilované) hrdiny. Upřímně, dětem je úplně jedno, že existuje vynikající béčko Battle Royale, které natočili před lety Japonci a že Hunger Games jsou kritiky velmi často srovnávaným měkkým čajíčkem. Prostě to ani vědět nechtějí. My také nesledujeme donekonečna North By Northwest od Hitchcocka, raději jdeme na naprosto tupého nového Bonda právě proto, že je nový. Nechme tedy mládeži jejich nové idoly. Lawrence toho na triku mnoho nemá. Natočil však pěknou řádku videoklipů a je to vidět. Film má svižný střih, docela ucházející tempo, kterému ubíráá na razanci pomalejší rozjezd. Ale jinak v pohodě. Co na tom, že hlavní dvojice vypadá jako z reklamy na nějaký vykutáleně akčně levný šampón, na stránkách teenagerských časopisů se budou vyjímat a hlavně, kvete mezi nimi láska.
Délka filmu? Až kam...
Délka filmu je však pekelná. Těch 146 minut je opravdu hodně moc a už při šedesáté minutě máte pocit, že najednou sledujete trilogii Pána prstenů a právě začíná finální bitva o Středozemi. Ten pocit jsem však v sále mezi tunou roštěnek, které možná ještě neví, co přesně označuje slovo tampón, měl jen a jen já. Hunger Games jsou přesně tak dlouhé, aby v nich dozrály všechny potřebné emoce pro věrné fanoušky, aby bavili a nabídli i solidně natočené akční scény. Upřímně si nedovedu představit, že jsou ve výrobě ještě dva filmy. O čem budou, se mohu jen dohadovat, ale s krabicí kukuřice to klidně a s chutí dám znovu.
Hodnocení: 70 %
