Atomovky vs. panenky. Takhle velký souboj česká kina nezažila už pořádně dlouho. Ve stejný den měli v domácích i amerických kinech premiéry Oppenheimer Christophera Nolana a Barbie Grety Gerwig. Dva naprosto odlišné filmy, které sice cílily na úplně jiné publikum, zároveň ale slibovaly prvotřídní kvalitu podpořenou jmény zkušených a osobitých tvůrců.

Byla radost sledovat, jak před několika týdny oba projekty začaly táhnout za jeden provaz a místo toho, aby šly proti sobě, začaly spolupracovat, vzájemně se hecovat a lákat diváky, aby šli do kina na oboje. A ono se to vyplatilo. Tahle pozitivní a nečekaně přátelská kampaň byla příjemným osvěžením a při pohledu na tržby z ní musí mít radost i studia.

O tom, jak se povedl Oppenheimer, jste si už přečíst mohli, takže teď je čas pověnovat se i panence, s níž to je přeci jenom možná malinko složitější. A i když při účetní uzávěrce možná udělá cifršpiónům větší radost než Oppenheimer, co se kvalit týče, není to tak jednoduché.

zdroj: Vertical Entertainment

Barbie žije v Zemi Barbie, kde je všechno růžové, krásné a pozitivní. V místním Bílém (nebo spíš Růžovém) domě sedí Barbie, Barbie šéfuje nejvyššímu soudu, jiná Barbie vyhrála Pulitzerovu cenu za novinařinu, další Barbie zase Nobelovku a i ty Barbieny, které vyváží odpadky, jsou krásné, veselé a spokojené.

Tenhle svět je zkrátka plný dobré nálady a problémy tu neexistují. A tak to logicky musí být i ve skutečném světě, kde ženy řídí velké korporace i státy a pomáhají všem, aby se měli co možná nejšťastněji. Ženy svět posouvají dopředu a … ne.

Tak to není, jenže to Barbie (teď už myslím tu naši hlavní hrdinku v podání Margot Robbie) netuší. A vzhledem k tomu, že její dokonalý život v dokonalém světě v poslední době narušují temné myšlenky na smrt, rozhodne se hledat odpovědi na otázky, jaké ji trápí, v tom našem světě. Spolu s ní vyráží i zamilovaný hezoun Ken a oba čeká šok. Náš svět se totiž od toho úžasného místa, odkud Barbie s Kenem (boží Ryan Gosling) pochází, hodně liší. A vůbec není tak pěkný, jak si oba mysleli.

zdroj: Foto: Warner Bros. Pictures

Greta Gerwig, režisérka povedených kousků jako Lady Bird a Malé ženy, pojala Barbie po audiovizuální stránce hodně originálně. I když se podíváme do našeho světa, v tom panenkovském strávíme asi polovinu filmu. A vypadá parádně. Všechno tu je naschvál kýčovité a skoro až ošklivé, ovšem tím správně ujetým způsobem. Domy s klouzačkami, moře z umělé hmoty a sprchy, z nichž vždycky teče teplá voda, jsou jen vrchol ledovce kreativity.

Architekti si tu prostě hodně vyhráli, důležitější však je, že do tohohle podivně růžového světa balancujícího na hranici kýče obsadili tvůrci herce, kteří přesně věděli, jak zazářit jako dobrácká, ale naivní a vlastně trošku roztomile hloupoučká Barbie, nebo zamilovaný zoufalec s dokonalým úsměvem a ještě dokonalejšími vlasy Ken. Jenže ono to o té povrchnosti úplně není a tady začíná být Barbie skutečně zajímavá. A zároveň problematická.

zdroj: Zdroj: Warner Bros. Pictures

Celý výlet do našeho světa a po něm následující návrat do Země Barbie, kde se mění pravidla a ke kormidlu se dostávají muži a z žen/panenek dělají objekty, hloupé nány a slípky hodné jen toho, aby jim nosily vychlazené pivo, má fungovat jako jistá společenská kritika. Barbie je i přes všechen ten nadhled, humor, audiovizuální originalitu a téměř až geniální hudební čísla především satira snažící se nastavit zrcadlo společnosti.

Bohužel to však celé stálo údajně až 145 milionů dolarů, takže si tvůrci na place museli dávat zatraceně bacha, aby po nich pořád zůstal zábavný film pro všechny generace (a ideálně pro všechna pohlaví), který nebude zbytečně školometský a nutit divákům toužícím po zábavě velké myšlenky násilím.

zdroj: Zdroj: Warner Bros. Pictures

Bohužel to vede k tomu, že když se Barbie začne pokoušet být něčím víc než jen zábavou a Greta Gerwig zkouší „něco říct“, říká to poměrně kostrbatě, nevynalézavě a svým způsobem až otravně. Samotná Barbie totiž všechny věci poukazující na to, co není v našem světě v pořádku (chování mužů k ženám, toxická maskulinita, skleněný strop) dovede pojmenovat v jednotlivých scénách a není těžké vyzobat si z nich, co Gerwig říká a na jaké potíže upozorňuje.

Jenže pak dostaneme několik dlouhých monologů, které tu jsou pravděpodobně od toho, aby ti méně pozorní nebo méně chytří diváci pochopili, co se jim Barbie pokouší říct. A je to lehce degradující jak pro samotný snímek, tak i pro diváky. Ti totiž mohou nabýt dojmu, že si o nich tvůrci myslí, že jsou idioti.

zdroj: Zdroj: Warner Bros. Pictures

Z Barbie se nakonec vyklubal hezky vypadající zábavný film s možná trošku většími ambicemi. V tom by problém nebyl, ten tkví spíš v tom, že s těmi ambicemi neumí moc pracovat a buď se zalekne být chytrá, odvážná a unikátní, nebo to jednoduše být nechce. A to je u snímku, který se pokouší oslavovat právě chytrost, unikátnost a odvahu, nakonec dost škoda.