Když Kazunori Jamauči v roce 1997 vydával propracovaný závodní simulátor Gran Turismo, dost možná si nepředstavoval, že se jeho hra, nyní již v sedmém dílu, bude hrát i o 25 let později a bude bavit desítky milionů hráčů po celém světě.
Mohl v to doufat, ale těžko by ho asi už tehdy napadlo, že se právě jeho hra zaslouží o něco docela nemyslitelného – že se jeden z jejích hráčů na jejím základě stane nejen skutečným, ale i úspěšným závodníkem.
A přesně takový příběh, tedy opravdový příběh vypráví filmové Gran Turismo od Neilla Blomkampa, jehož režijní dráha nabrala po fantastickém debutu s District 9 velmi strmý spád. Bude Gran Turismo jeho návratem na výslunní, nebo bude kráčet ve stopách sotva lehké nadprůměrnosti jeho dalších počinů jako Elysium a Chappie?
Po shlédnutí 135 minut tohoto dokudramatu osobně shledávám Gran Turismo druhým nejlepším celovečerním filmem Neilla Blomkampa, byť nebylo nutné přeskakovat nijak vysokou laťku. A to jsem první polovinu filmu byl docela jiného názoru.
První minuty totiž působí víc než cokoliv jiného jako nestydatá reklama závodní předlohy, kdy se nesčetněkrát zopakuje, jak je to přelomový simulátor, který se nijak neliší od reality a každý, kdo ho hraje, automaticky rozumí skutečným autům a může vyrazit na trať.
zdroj: Falcon
Realita je samozřejmě docela jinde, což ostatně i v samotném snímku zjistí Archie Madekwe, který v hlavní roli ztvárnil Janna Mardenborougha, tedy skutečného závodníka, který se díky své vytrvalosti a odhodlání stal závodníkem jen díky tomu, že se mu dařilo ve videohře.
Gran Turismo vypráví jeho příběh, ale i příběh motorsportu jako takového. Jen potrvá, než se dostane k tomu zajímavějšímu. První polovina filmu se točí okolo snílkovství jednoho pařmena, jeho otce fotbalisty, který pro synův zápal nemá pochopení a nechybí ani důraz na to, jaký je takový hráč vlastně outsider.
Na papíře to možná zní zajímavě, ale v reálu je první polovina firmu nudná, chybí jí akce, vzrušení a napětí, i když se film o všechno snaží, leč marně. Přesto ale stojí za to si toto nutné seznámení s postavou, hrou, světem závodů a tím, jak k celé této nebývalé události před lety došlo, vytrpět, protože druhá polovina nabírá pořádné grády a má vše, co v té první chybělo.
To, když se děj konečně přenese na závodní trať, kde se pro zlověstné burácení motorů nejde daleko. To, když se do závodění konečně promítne nefalšovaná rivalita. To, když se zatajeným dechem sledujete nejednu bouračku a jakožto neznalí skutečného příběhu si říkáte, jak tohle celé dopadne. Povede se mu to? Uspěje tenhle kluk, který doteď hrál jen na PlayStationu, ve skutečném závodě?
Zatímco v první polovině filmu jsem si říkal, že Gran Turismo má hodně, ale opravdu hodně daleko do snímků jako Rivalové a Le Mans ’66, tak ve druhé polovině začaly Blomkampovy závody velký náskok stahovat. K předjetí nakonec nikdy nedošlo, ale z kina jsem odcházel – k mému vlastnímu překvapení – docela spokojený.
zdroj:
Foto: Sony
Škoda toho utahaného úvodu, který podporuje stereotyp, že hráči jen celý den sedí doma, nesportují a nemají budoucnost. Byť si samozřejmě děj hezky hraje s kontrastem, kdy všem takovým pochybovačům nakonec vytře zrak a snílkům vlije do žil čerstvý adrenalin. Protože když se jen díky hraní na konzoli mohl stát závodníkem nějaký Jann Mardenborough z Cardiffu, tak proč ne i já?
Ve druhé polovině si užijete i pořádnou porci akce na nejrůznějších závodních okruzích a pokocháte se nádhernými auty, byť triky jsou bohužel do očí bijící a filmu by jistě slušelo daleko víc, kdyby se tu pár věcí – zejména děsivé havárie – udělalo hezky postaru a zničilo se u toho pár replik (protože skutečné závoďáky si takový přístup zase nezaslouží).
Na druhou stranu potěší, že dabléra hlavní postavě dělal sám Mardenborough, který si tak musel přehrávat i ty nejhorší vzpomínky.
Co se hereckého zážitku týče, tak Gran Turismo sice láká na taková jména jako Orlando Bloom a David Harbour, ale hlavní pozornost na sebe strhává Archie Madekwe, kterému jeho odhodlání závodit, strachy za volantem i úsměvné rituály před závodem prostě a jednoduše věříte a prožíváte to od začátku do konce s ním.
David Harbour mu ale dělá skvělého parťáka (vysloužilý jezdec, který učí omladinu závodit). Je to takový ten správný bručoun, který má v sobě nepopiratelné dobro, které akorát teprve musí pořádně probublat na povrch.
zdroj: Sony Pictures Entertainment
Bloom se zhostil role úlisného markeťáka Nissanu, který podle filmu kdysi dávno přišel s myšlenkou uspořádání soutěže ve hře Gran Turismo, kdy se vyberou ti nejlepší jezdci, kteří postoupí do akademie a naučí se skutečně závodit, aby se nakonec ten nejlepší z nich stal skutečným závodníkem pod vlajkou tohoto japonského výrobce automobilů.
Je to takový ten typický kravaťák, kterého si můžete pamatovat i z Le Mans ’66, který v první řadě myslí na finanční stránku věci a blaho firmy, kvůli čemuž nemá problém dělat i nepopulární rozhodnutí, takže ho budete spíš nenávidět, i když ani jeho postava není zcela černobílá.
Vzpomínat ale budete hlavně na Madekweho, Harboura, jejich vzájemnou chemii a vlastně Harbourovu chemii s kýmkoliv. I přes nabručený výraz je to prostě sympaťák.
Měli byste tedy do kina vyrazit na Blomkampův návrat? Řeknu to takhle, nemusíte vědět nic o videohře, abyste si film užili (film vám ji několikrát ukáže a sem tam lehce nuceným, až rušivým způsobem probublá i do skutečných závodů).
Nemusíte ani vědět nic o závodech, protože snímek vám vysvětlí, co je to francouzský Le Mans (závod, ne film) a proč je německý Nürburgring tak nebezpečný. Podobně jako ve zmíněných konkurenčních dokudramatech tu jde především o příběh člověka a auta a závody jsou tu jen příjemnou kulisou pro každého, kdo jimi žije.
Říkám to proto, že věřím, že Gran Turismo svým brnkáním na city v závěrečné fázi dokáže rozbrečet vaší drahou polovičku, které auta vůbec nic neříkají, ale vy, kterému koluje žilami benzín, jste si další takový film nemohli nechat ujít a spojili jste ho šikovně s rande.
Není ale pochyb o tom, že si Gran Turismo užijí především příznivci motorsportu, zatímco hráči mezi vámi tu zas takový servis nenajdou, ale když je baví videohra, zabaví je, tedy alespoň v té druhé půli stopáže, i film.
