Film podle bestselleru Josepha Kanona vypráví dobrodružné drama z poválečného Berlína.
Je po válce, Berlín leží v zakouřených troskách, obyvatelé hladoví, spojenecká vojska rozhazují peníze a ostentativně se připravují procesy s nacisty. V červenci 1945 se sešli Truman, Churchill a Stalin v Postupimi, aby si rozdělili Evropu. A s tím také přichází čas kompromisů, milostí a hledání spolupráce s nacisty i všemi jinými. Kvete špionáž, podvody, černý trh, prostituce a vraždy.
Do toho přijede Jake Geismer (George Clooney), americký válečný korespondent, který je německého původu a do Berlína se vrací poprvé od éry třicátých let. Dlouhá sekvence ukazuje předválečný Berlín. A potom se ocitmene ve vybombardovaném Hitlerově městě, kde žurnalista Jake hledá Lenu, bývalou přítelkyni a spolupracovnici.
Hned po příjezdu je Jakeovi přidělen řidič Corporal Tully (Tobey Maguire), oportunistický dýler černého trhu a zároveň milenec a pasák Leny. Než se mu podaří zařídit Jakovi schůzku s Lenou, je zavražděn. Tělo je vytaženo z řeky a je u něho nalezeno dost peněz. Jake se vraždou začne zabývat a narazí. Varování přijde od amerického vojenského guvernéra,plukovníka Mullera (Beau Bridges). Jake získá také informace od Bernie Teitela (Leland Orser). Nakonec je to všechno svázáno s Lenou, s její minulostí, s jejím původem a s tím, co se utajuje a proč.
Lena je tajemná žena ve stylu Casablanky – ale bohužel Cate Blanchettová není Marléne Dietrichová. Pózování, účesy a make-up ve stylu Dietrichové jen dokazuje, jak byla Dietrichová výjimečná. A jak Blanchettová není ani dobrá kopie. Děsný, umělý přízvuk nepomáhá, tmavé kontaktní čočky také ne, vystupující lícní kosti jsou nepřirozené. Magické kouzlo, které Dietrichová měla, které dovolovalo věřit, že muži pro ni udělají cokoliv i když jí bylo sedmdesát, Blanchettová nemá. A pro tuto zápletku je nutné. Litovala jsem, že to nehraje Lena Olin.
George Clooney je mužně rozhodný, klidný a schopný. Pak se ale člověk diví, že mu trvalo tak dlouho, než začal dumat nad tím, jak asi Lena přežila, že její složka je prázdná, její manžel zmizel, ale všichni ho hledají. Ukecaný Tully zmizel do řeky po necelé půlhodině filmu, nakonec z toho nejlépe vychází generál Sikorsky (Ravil Isyanov), velitel ruského sektoru, který netrpí ani iluzemi ani skrupulemi, ale na zbytečné zabíjení také není. A je dobře zahrán. (Za polské jméno Isyanov nemůže.)
Etické a politické problémy, které mají být pozadím osobního dramatu, jsou zploštěny k nevěrohodnosti. Přes vraždy, bídu, strach a prostituci je to osobní odtažitě nedramatické a neosobní. Lena se teď živí prostitucí a chce za každou cenu zmizet z Berlína na Západ, jako většina zdejších lidí.
Vůbec jsem měla z celého filmu pocit, že už jsem to někde viděla, a bylo to lepší. Také jsem z toho různé kousky opravdu v jiných filmech viděla, včetně závěrečné scény s osamělým letadlem.
Architekt Philip Messina ukazuje město po náletech, poválečné bary a domy. Soderbergh alias Peter Andrews je pyšný na to, že používal objektivy ze čtyřicátých let, jen jednu kameru a vůbec se snažil režírovat, jako by byl Michael Curtiz. Což bohužel není. To, co udělalo Casablanku, Třetího muže nebo i Big Heat, se nedá zas tak jednoduše okopírovat osvětlením (které se moc nevydařilo) nebo technikou. Možná je to tím, že tehdy nešlo o „artový“ film, ale o snahu něco skutečného filmem vyjádřit.
