Avengers: Endgame jsme už všichni viděli, dali jsme si od comicsů pár týdnů pauzu, ale protože je léto, a právě během léta mají premiéru ty největší a nejdražší filmy, byla jen otázka času, než dorazí další. Spider-Man toho v Endgame moc nepředvedl, protože byl jaksi ze hry, teď však dostává možnost pořádně si zablbnout ve své druhé sólovce (pokud počítáme jen filmy s Tomem Hollandem).
Před i za kamerou zůstala víceméně stejná parta, studia Disney a Sony se naučila pracovat se Spideym tak, aby mohl fungovat sólo, ale zároveň i ve světě, kde jsou ostatní hrdinové z Marvelu, a dá se říct, že nějaké zásadní překvapení a velké změny oproti dva roky starému Homecoming nikdo neočekával. A taky nedorazily.
Thanos dostal v Endgame na budku a svět se vrací víceméně do starých kolejí. To znamená, že Peter Parker je zpátky ve škole a když má volno, tak jako Spider-Man koná dobro v Queens a okolí. Teď ale potřebuje dovolenou, a tak spolu se školou vyráží na výlet do Evropy. Pavoučí kostým nechává doma a má v plánu kochat se památkami a balit spolužačku M.J.
Tahle pohoda ovšem dlouho nevydrží. Svět totiž terorizují Elementálové, monstra vytvořená z ohně, vody a dalších živlů, která se na Zemi dostala z jiné dimenze. Nick Fury se s nimi pokouší bojovat a má v ruce eso v podobě Mysteria, muže, jenž nepochází z našeho světa a s Elementály má nevyřízené účty.
Přesto by se Furymu Spideyho pomoc hodila a „Ne, jsem na prázdninách“ nebere jako odpověď. Parker tak na sebe musí navléct kostým a spolu se starými a novými parťáky vyrazit do boje za záchranu světa. Zase. Ale tentokrát to bude jiné, Peter však až příliš pozdě pochopí, že s ním někdo nehraje úplně fér hru. A že si Spider-Man musí svoje prázdniny zkrátit.
Když se před dvěma lety objevil v kinech Spider-Man: Návrat domů, bylo to celkem příjemné oživení v comicsovém světě. Tenhle Spidey pořád chodil do školy (a vypadal jako student), ještě by mu asi nenalili ani pivo a vedle superhrdinských povinností se musel zabývat i takovými věcmi, jako jsou známky, první láska a podobně klasicky puberťácké potíže.
Zatímco Iron Man, Thor a ostatní zachraňovali svět, Peter Parker fungoval v jaksi menším a civilnějším měřítku, byla to však velmi příjemná změna. Režisér Jon Watts na podobné věci hodlá sázet i ve dvojce. Sice se z Ameriky přesuneme do Benátek, Rakouska, Prahy a Londýna, kde není tolik prostoru pro blbnutí mezi mrakodrapy, protože mrakodrapy tam jednoduše nejsou, ale jinak je nový Spidey pořád velmi fajn kombinace superhrdinského dobrodružství s klasickým filmem o životě, radostech a strastech středoškoláka.
Watts ví, že se může spolehnout na přirozené charisma a solidní herectví pořád sympatického Toma Hollanda, ale i na ostatní mladé herce. Nový Spider-Man působí paradoxně nejsympatičtěji v těch puberťáckých momentech, kdy se řeší první milostné trable a podobné věci. Když ovšem dojde na akci a hraje se víc na comicsový feeling, je to o malinko horší než minule. Ne kvůli tomu, že by byla samotná akce špatná, ale spíš proto, že v Homecoming byl jeden z nejzajímavějších zloduchů celého marvelovského univerza a aktuální záporák na Michaela Keatona jednoduše nemá.
Nový zloduch se často mění v obyčejného uřvaného magora a jeho motivace pro páchání zla není moc uvěřitelná. Problém tkví ovšem i v tom, že Spider-Man, potažmo celý Marvel jen velice neochotně utíká ze stínu Iron Mana, a i tentokrát je celý konflikt do značné míry další variací na „život, dílo, ego a lidské chyby Tonyho Starka.“ A mně už to popravdě moc nebaví.
Dost průhledná zápletka, nezajímavý zloduch a trošku přestřelená délka jsou největší problémy nového Spideyho, celkově se na něj však kouká pořád velmi dobře. Akční scény jsou velkolepé i dostatečně přehledné, není jich málo (jen ta v Rakousku je jaksi úplně zbytečná) a našince potěší i fakt, že tu dostane pořádně zabrat i Praha. I když ji ve filmu hraje Liberec...
Celkově je to fajn, ale nemůžu si pomoct a jednička byla i díky skvělému Keatonovi o dost lepší. Navíc tu není moc ochota posouvat se dál a až příliš se tu hraje na jistotu. Výsledek pořád funguje a kouká se na to příjemně, jen příště už by to chtělo odrazit se někam trošku jinam, vykašlat se na odkaz Iron Mana a trochu víc řešit Spider-Mana jako takového.
zdroj: Falcon
Ten hrdina na to má, pohybuje se v zajímavém světě a diváky baví. A příště si určitě bude moci dovolit trošku do toho šlápnout a jít vlastní cestou. Naštěstí potitulkové scény naznačují, že tvůrci si to myslí také...