Bratři Joel a Ethan Coenovi pro sebe objevili nový žánr – špionážní drama. Svou další skoroparodii ale vybavili stejnou dávkou cynismu jako své tituly. Po přečtení spalte navazuje na tradici coenovských filmů jako Zmatky v Arizoně, Big Lebowski nebo Nesnesitelná krutost. Další příběh sestávající z řady absurdně nesmyslných situací zalidňují svými typickými figurkami sobeckých nešiků a primitivů. Po přečtení spalte své autory nezapře.
Osbourne „Ozzy“ Cox (John Malkovich) patří mezi obyčejné hrdiny, na jejichž mravenčí práci spočívá bezpečí milionů Američanů. Už dlouhá léta pracuje jako analytik CIA. Tak se alespoň vidí. Ve skutečnosti je Ozzy postradatelný úředníček, jehož mizerný život vedl od idealismu rovnou k alkoholismu. Ozzy se stal pro svůj úřad přítěží a měl být propuštěn. Místo toho podal výpověď a doma smolí paměti...
Kdyby se Ozzyho žena Katie (Tilda Swintonová) už dávno nechtěla rozvést a kdyby si nenajala detektivní agenturu a kdyby jedna z jejích zaměstnankyň nezapomněla rozepsanou knihu ve fitness centru, nic zvláštního by se nestalo. Katie mohla dál spát s rádoby šarmantním policistou Harrym (George Clooney). Cvičitel Chad (Brad Pitt) by dál pěstoval své dokonalé tělo. Jeho šéfová Linda (Frances McDormandová) by dál toužila po plastikách, které by zajistily dokonalé tělo jí. A její šéf Ted (Richard Jenkins) by dál tiše toužil po Lindině nedokonalém těle. Jenže Chad a Linda uviděli v „tajných dokumentech“ šanci, jak přijít k penězům a splnit si své sny. Budou vydírat Ozzyho. Hra na špiony se ale většinou nevyplácí. Člověk při ní může snadno přijít k úhoně a splní se mu jenom ty nejhorší noční můry.
Většina postav ve filmech bratrů Coenů zůstává vymezena jedinou charakteristikou. Obvykle se jedná o packaly, nebo psychotiky. Ani ti milující a skromní ale nebývají vyviněni; život je obvykle semele stejně snadno jako jejich sobecké protějšky. Nejinak je tomu v Po přečtení spalte. John Malkovich a Tilda Swintonová utvořili pekelný pár: on je odpudivý hulvát, ona zahořklá megera, která by k pijanství dohnala i světce. George Clooney vybavil Harryho Pfarrera chlapskou ješitností, až jej proměňuje v karikaturu svých předchozích hrdinů. Pro Frances McDormandovou mají Coenovi vždy uchystáno něco výjimečného. Tentokrát se proměňuje v ženu, kterou pokřivil svět reklamy a módy a jež svůj malý osamělý život zaplňuje vnějšími idoly. Richardu Jenkinsovi připadla snad nejcelistvější postava: stárnoucí a uzavřený Ted, marně se snažící vyznat lásku Lindě. Ta jej ale považuje za nevyléčitelného pesimistu – s takovým mužem by čas neztrácela. A nakonec podivná úložka atletického Chada pro Brada Pitta: jedná se buďto o geniální satirizaci tělesného kultu ve stylu „ve zdravém těle žádný duch.“ Anebo o výsledek snahy pánů scenáristů být originální za každou cenu.
Po oscarovém veleúspěchu se snímkem Tahle země není pro starý změnili Coenové žánr, nikoli však téma. V jejich Americe hrají všichni na sebe. Normou je špiclování manžela, podvádění milence a žití svým problémem. Tihle lidé se nerozvádějí, oni se nikdy nesešli. Jejich rozchody jsou návratem k normálu. Přece se ale podle Coenů Amerika někam posunula. S novým tisíciletím mezi obyčejné lidi vstupuje vláda – v podobě olympského božstva, které bezohledně manipuluje s malými osudy. Ke stresu a podezřívavosti byl lidé vlastně měli důvod. Pokud by se s tím dalo něco dělat. Ale nedá...
Myšlenkové poselství nového díla bratrů Coenů je silné. S jeho filmovými kvalitami je to horší. „Podejte mi hlášení… až to bude dávat smysl,“ pronese hlavoun CIA (úložka rozkošnicky zahraná J. K. Simmonsem) na účet filmových událostí. A bezděčně tím poskytne nejlepší možný komentář ke snímku samému. Dějová celistvost nikdy není předností Coenových a absurdno vždy patřilo k úhelným kamenům jejich tvorby. Zde však jejich scenáristické snahy vyšly takřka naprázdno: snímek nepřináší ani jiskrně černohumorné momenty, jak bylo dobrým zvykem třeba ve Fargu anebo v Big Lebowskim. Mrazivá pointa film zachrání, ospravedlní jeho vznik. Ale dvouminutový dialog na jeden celovečerní snímek je trochu málo. Zbytek je jen další ukázkou filmového manýrismu tohoto autorského tandemu.
