Harry Potter, Zlatý kompas, Eragon, Percy Jackson, Stmívání, Nádherné bytosti, Jsem číslo 4, Mortal Instruments i mnozí další – fantasy určená dospívajícím je v posledních letech bující filmovou odrůdou.

Při pohledu na všechny kinematografické skvosty se však nelze ubránit jisté dávce zdravého cynismu, a není to způsobeno jen vyšším věkem mnohých diváků. Teen fantasy filmy, jednoduše řečeno, kopírují řadu osvědčených šablon.

Jaké kontury byste tedy měli vypíchnout, pokud byste se i vy rozhodli natočit si svého vlastního Harryho Pottera?

Zamindrákovaný protagonista

Podobně jako v amerických filmech ze středních škol se náctiletí dělí na ty oblíbené v kolektivu (úspěšné a bohaté sportovce) a ty druhé, zamindrákované jedince obracející pozornost spíše do své fantazie. Tohle řazení není vázané na americkou kulturu, bylo tu už dávno před ní, jen nebylo tak jasně definováno – ve věku od 11 do 20 je správná fazóna pro hormony napumpovaný dorost důležitější než vítězství v matematické olympiádě či talent při kreslení vlastního komiksu.

Nikoho přitom moc nezajímá, že i nerdi mohou dobře hrát fotbal nebo že profesionální hokejista juniorské sestavy může rovněž ocenit Star Wars, ač se mu třeba pletou postavy. V myslích (nejen) náctiletých je svět černobílý a každý, kdo nevypadá jako Justin Bieber (nebo jaká že to ikona zrovna letí) a zažil v mezilidském kontaktu zklamání (čili každý), je v duchu ještě ztrhanější než Woody Allen na antidepresivech. A právě kvůli tomu musí být podobně vyloučení i hrdinové teenage fantasy. Někdy stačí, aby nosili trochu alternativnější hadry a tetování, jindy musejí být chudí jako kostelní myš.

zdroj: tisková zpráva

Protagonista však nemůže být vyloučen doopravdy – vezměte si vzhled Lily Collins v Městu kostí nebo Daniela Radcliffa v Harry Potterovi. Vždyť i před objevem svých byli sice nesmělí, stále však zároveň inteligentní, vtipní, doslova k zulíbání! Prakticky nikdy tak nevídáme skutečně vyloučené nebo alespoň okrajové členy společnosti – jak by to ostatně vypadalo, kdyby byl Harry Potterem tělesně postižený, HIV nakažený a fatálně obézní černý homosexuální mladík či dívka, tak trochu jako třeba v oscarovém dramatu Precious? Rozhodně by si jeho podobiznu lidé dávali na trička. Nic náctiletým (ani starším) neřekne, že jsou cool, jako ukázka podobně „vyloučených“ (vlastně normálních) ale stále cool postav.

Nadpřirozené schopnosti

Nadpřirozené schopnosti u zamindrákovaného dorostu letí, protože každý chce zatočit se svými soky, ale málokdo se odváží sáhnout po pětačtyřicítce nebo rohypnolu, kanystru s benzínem a zápalkám – to by přece nepůsobilo moc heroicky. Správní hrdinové teenage fantasy tak v sobě objeví superhrdinské schopnosti různého kalibru, před vyloupení banky a školním masakrem pomocí kouzelnické hůlky je však zachrání výskyt otcovské figury a dalších podobně nadaných kamarádů, kteří přinesou nějaký vyšší úkol (o těch více níže).

Především si však sebe sama na místě hrdiny dovede představit každé dítě ve věku od 8 do 80 let. Stačí si vzpomenout na všechny vaše známé, kteří stále ještě v duchu čekají na dopis z Bradavic.

Anglicky se tomu říká "power fantasy" a není to výjimečné ani u jiných žánrů, jako třeba komiksových filmů nebo politických dramat – zatímco však lidem ve středním věku stačí své soky přechcat mocí nebo alespoň naditou šrajtoflí (Iron Mana zbožňujeme hlavně protože je stylový miliardář, robooblek už je vedlejší), v dospívání je vše mnohem fyzičtější – pokud tak nemáte 30 kilo svalové hmoty (a pak si ujíždíte spíše na tanečních a bojových filmech), vystřelovat blesky z ruky je pořád to nejbližší moci bez negativní příchuti spojené se zbraněmi a mučením.

zdroj: tisková zpráva

Fantastický svět za oponou

Se schopnostmi však integrálně souvisí i další nezbytný prvek a to celkové zasazení. Moderní doba je plná chaosu, rozbujelá média více než kdykoliv dřív šíří zprávy o korupci, vraždách a smrtelných nehodách, a nikoho moc nezajímá, že kriminalita i bezpečí je nejvyšší v lidské historii, tím méně dorost. Spásou je proto únik pryč a fantazie, že za šedou fasádou reality se řežou svalnatí vlkodlaci s vymydlenými upíry!

V klasické sci-fi nebo fantasy, která se odehrává "v předaleké galaxii" se něco podobného řešit nemusí, nezemské zasazení vyplývá už ze své podstaty. Ve stylu správných konspiračních teorií se tak prakticky každá teenage fantasy odehrává v reálném světě, který je ovšem "trochu jiný".

Jednak je to levnější než sestavovat futuristické kulisy, jednak to opět lahodí našemu náctiletému egu. Pokud by superschopnostmi vládli děti ve světě bez monster, dříve či později by každý podobný příběh sklouzl do ataků na obchody s drahým oblečením a prodejny videoher. A možná i to je důvod neúspěchu Eragona nebo Zlatého kompasu.

zdroj: tisková zpráva

Rádoby vyloučení kamarádi, otcovská postava

Většina teenage fantasy začíná na tzv. origin story, čili příběhem o zrodu hrdiny. U mnoha z neúspěšných teenage fantasy je to zároveň i první a poslední díl. V době všech těch remaků, reimaginací a rebootů proto dochází stále častěji na opakování origin story. Přerod klučiny v supermuže je totiž asi nejatraktivnějším bodem, s nímž se můžeme asociovat. Nevěříte? Spider-Man se za poslední dekádu rebootoval hned dvakrát, druhý zrod nyní čeká i Batmana, neminul ani hrdiny Star Treku nebo Supermana. Jediný důvod, proč ještě nedošlo na remake Harryho Pottera je, že rozlícení fanoušci by vypálili dům nových autorů.

Leč dělat story znamená mít i vypravěče, který pravidla světa náležitě vysvětlí nováčkovi (a spolu s ním divákovi). Doby, kdy se o něco podobného postarali drsní generálové a agenti CIA jako v akčních flácích 80. let jsou však ty tam - dnes je na totéž třeba buď otcovské figury (Brumbál, Broom) nebo ještě lépe – podobně vyloučené postavy.

Takže přichází davy emo bojovníků, sexy bojovnic a emo upírů, kteří jsou podobně divní jako protagonista, leč stojí svými schopnostmi o level výše. Pokud story nesměřujete na určité pohlaví (kluci si přece jen vystačí spíše s Transformers a Avengers), nejlépe dát kamarády dva, od každého pohlaví někomu!

zdroj: tisková zpráva

Tajemný macguffin

Pokud náctiletí hrdinové neřeší hrozbu, dříve nebo později se začnou nudit a obrátí se proti sobě, jako třebas v superhrdinské leč depresivní Kronice nebo Misfits: Zmetcích. Pro maximalizaci výdělků je třeba nenaštvat si publikům, nikdo nemá rád moralizování namířené proti němu samotnému…

A tady na scénu přichází MacGuffin, hitchcockovsý artefakt, za kterým se hrdinové celým příběhem honí, aby na konci zjistili, že jde o ultimátní zlo, nebo ho proti ultimátnímu zlu použili. Je to tradiční vyprávění vlastní už řadě antických heroických příběhů. Umožňuje stále objevovat nové lokace (proto máme málo teenage fantasy seriálů, nové lokace stojí bakšiš a psaní příběhu na stále stejném místě zase kreativitu), konflikty řešit se stále novými, tajemnými ale zároveň nebezpečnými oponenty a nakonec i dotáhnout zápletku k jednomu velkému otazníku.

Navíc vytvoří oslí můstek namířený na pokračování, v němž se už pojede buď na charisma antagonisty, nebo se celý příběh zase zrestartuje!

zdroj: tisková zpráva