Poprvé jsem se s fenoménem E.L. Jamesové setkal v předsíni na návštěvě, kdy kamarádka mé ženy jí nenápadně podstrkovala tlustou knihu s šedivo černým obalem. Šeptem jí oznamovala, že toto není červená knihovna, že je to o drsném sexu, že to málem někde bylo zakázané a že je to pecka. Kniha se pak u nás válela několik měsíců na nočním stolku. Manželka se k tomu z časových důvodů nedostala a já drsným sexem v tmavé knize raději pohrdl. Pak jsem někde v novinách viděl obrázek takové dost neforemné paní a pod tím byl popisek, že tohle je ta autorka, co vydělala strašně moc peněz a ještě víc jich dostala za filmová práva. Aha, takže slonice měla jednou velké štěstí, řekl jsem si a zapomněl na to.

zdroj: Cinemart

Před chvílí jsem TO dokoukal a ještě teď mám před očima atmosféru z kinosálu. Pár pochechtávajících se chlapíků proti ovulující přesile všelijakých ženských, které to buď dlouho neměly, nebo by to chtěly jinak a s někým jiným.

Anastasia (Dakota Johnson) je studentkou literatury.

Je to takový hodně sexy obor. Je docela možné, že většina hloupých a nanicovatých ženských, co se po základce vydrápala na tříletý učňák, sní o tom, že jednou půjdou právě dějiny literatury. Možná je to proto, že autorka knižní předlohy zcela evidentně nic takového nikdy nevystudovala.

On se jmenuje Christian (Jamie Dornan) a je opravdu hodně mladým a zazobaným podnikatelem.

Proč ne. Všichni mladí nadržení mužové vypadají jako z reklamy na vazelínu, mají velkou firmu a je jim asi třicet let. Všichni také mají rádi, když koncem svého slona mohou pomilovat mladé studentky, svázat je a prostě jim dát nějak do těla.

zdroj: tisková zpráva

Ti dva se potkají, protože Anastasia píše pro nějaký časopis a s Greyem jde udělat rozhovor. V knize je doslova napsáno v první osobě, že jde do sídla celosvětové společnosti pana Greye. Spisovatelka tím definitivně potvrzuje, že svůj intelekt zakopala v nějakém fitku při své první odtučňovací kůře. Onu celosvětovost sídla dokazují filmaři rozlehlými prostory, krásnými mladými lidmi a povýšeneckou náladou v každém záběru. 

Proti tomu všemu má najednou stát puťka z univerzity, kterou samozřejmě slabomyslné tlachání s nadrženým týpkem uhrane a musí na něj hned začít myslet. Takže nakonec se dají dohromady a dojde samozřejmě k tolik diskutovanému drsnému sexu. 

Grey nebožačku ponižuje, ona to nechce, pak najednou chce a jde se od něj nechat sexuálně jako ponížit. Grey je pitomec, manekýn, mužská animírka, zoufalec, snob a má rád prostě tvrdší sex. Na tom není nic špatného. Autorka knihy asi v životě neslyšela o koprofilii, alghedonii, autonekrofilii, belenofilii, bestialitě, douchingu, exkrementofilii a mnoha dalších filiích. Ten film prostě nic takové nenabízí. Je v něm asi dvacet minut takového hollywoodského sexu, trochu plácnutí přes zadek a ukáže se, že celosvětový milionář má rád vlastně jemnější "esemko" a jinak dost blafe nesmysly a dotyčná mu je bez nějakého většího vysvětlení a motivace prostě baští.

Chápu, že mnoho žen miluje knihu, že se těšilo na film, protože konečně jim někdo na plná ústa řekl, že když má chlap hodně peněz, tak za to prostě nepříjemný sex stojí. Že spát s boháčem za prachy je v pořádku, i když chce něco, co dámám zrovna nevoní. A vlastně jim jemně doloží, že je nesmysl uspokojovat stálého partnera pusou už po půl roce.

Anastasia je studentka, je taková nesmělá, ale především je to úplně obyčejná štětka, kterou rajcuje, že si to konečně dává s někým, kdo má moc. Kdo má prachy a je jí podle mne úplně jedno, že ten tupec všechen sex provází strašlivým kecáním. Ona se na něj kouká, jihne, ale nakonec mu vždycky ráda dá.

Film je naivní, hloupoučký, prostinký a vlastně existuje celá řada snímků z kategorie červená knihovna, který tento škvár převyšují. 

zdroj: tisková zpráva

Padesát odstínů šedi se veze na vlně nadrženosti všech ošklivých žen z celého světa, kterým konečně někdo ukázal, že existují knihy, že i přes svoji ohavnost mohou vyrazit do kina mezi své a zavzdychat si u filmu.

Celý snímek je o těch dvou, ostatní jsou jen méně podstatným komparzem. Oni dva mluví, mluví a chodí, sedí, korzují a milují se. A všechno to jejich mluvení je tak nepřirozené, přehrávané a trapné, že se našinec s IQ 80 začíná smát už po pěti minutách filmu.

Nepochopil jsem, proč, když se česká verze jmenuje Padesát odstínů šedi, český překladatel nevyužil anglické dvojsmyslnosti a nedal hrdinovi jméno Šeď. Bylo by to takové víc fantasy a člověk by se mohl smát i ve chvílích, kdy se mu chtělo spíš brečet.

Hodnocení: 20 %